Aprilia RSV 1000 R (2005)

Dáváme kávu a luxusní snídani.
První zastávka - místní historické náměstí? Asi? Zaujalo mě čistě náhodně podle mapy. A vypadá to, že nejen mě. Alba Iulia a její hvězdice z utopených hradeb.
Nechávám Hujdu Hujdou na parkovišti i s věcmi a jdeme.
Celou procházku značně zpříjemňují strategicky rozmístěná napajedla. Chlemtám vodu z každého, které míjím. Dneska je fakt strašný vedro.

Zastávka číslo 2 - profláklá Salina Turda.
Placené parkoviště? Tak to ani náhodou. Závora je moc krátká, takže neplatíme a protahujeme se na drzo kolem. Hezky protisměrem přes zadní výjezd, tam nikdo nehlídá. Smůla hoši.
A jdeme se zchladit.

Přichází řada na přesun po pečlivě vybraných, co nejvíce zakroucených silničkách. A že nabízí neskutečné svezení už je jen velice příjemný bonus.
A krajina zase jednoduše krásná.
Jak krásně se tady dá spěchat.
Jedeme pro krmení a na pumpě potkávámne rozsáhlou delegaci ze Slovenska. Kecáme. Ukazuji mapu s místem mého ubytování. Prý kdyby náhodou, tak by jsem mohli být pospolu a pokračovat aspoň v tlachání.
Že prý mají úplně stejnou trasu a je přes nějaký národní park. Cože, jaký park? Já vybíral jen od oka podle úrovně zakroucenosti. Nevadí. Vůbec, nevadí.

Dávám jim náskok. Stejně je beru dneska ještě 4x a to pořád stavím kvůli focení. To snad ani nejde nefotit. To je prostě něco. Jenom ta lesní silnice není zrovna ideální. Nakonec padne rozhodnutí, že vzhledem k vysoké frekvenci zapínání foťáku volím ultra - moderní ecojízdu jen na elektriku.
To je klid. A jak krásně to z těch kopců spěchá. A úplně samo!

Tehle úsek trval vážně dlouho.

Z parku jsme venku a zase letíme pěkně svižně. Když to tak krásně jde. Jedna nádherná silnice střídá druhou. Prakticky až k místu odpočinku.
Parkujeme v oáze klidu. Tohle místo jsem vybíral hodně pečlivě. Dostávám luxusní večeři a ještě fámoznější dezert.
A hurá na procházku. Přesně proto jsem tady.