Aprilia RSV 1000 R (2005)

A naše Odyssea může opět pokračovat.
Vynechávám snidáni s tím, že chci přepadnout nějakou místní pekárničku a ochutnat něco zajímavého. Ještě předtím je teda v plánu dopnout řetěz. Tak se hrabu do krovky. Při průzkumu bohužel zjišťuji, že můj ořech se za záhadných okolností ztratil. Jak je sakra možný, že je pryč?
Nemá kudy zmizet??? ...Zmizel.
No co, někde třeba dokoupíme.
Startujeme...

...a pekárna pořád nikde. Kašlu na to a vrhám se do Penny.
Nakupujeme pečivo, něco na pití a padáme pryč.
Další naprosto famózní silnice.
Jen se pořád nějak nedaří najít vhodné místo k pikniku.
Potkáváme nadšeného pilota Dácie Duster. Je vidět, že tuhle rumuskou verzi hambálek má celkem v ruce a letí s tím krámem naprosto neskutečně.
A tak to teda jako ne. Takhle se to dělá.
Beru Hujdu pod krkem a i když místní klikatici moc neznám, je parádně předvídatelná.

Tak, Hujda už po snídaní má. Teď je řada na mě. Zase nic.
Nakonec se ze snídaně stává v Sibiu na pumpě oběd.

A už se pomalu blížíme k našemu hlavnímu programu prvního dne D. Turistů přibývá a doprava houstne. Míjíme dopočku a pokračujeme doplnit palivo. Vypínáme navigaci, tady to jinam nevede a pádíme zpátky ke kruháči.
Vzhůru ke stoupání.
Po chvilce si říkám, jak velký pech může mít někdo, když se jenom přiblíží nějaké horské silničce.
Začíná lehce krápat. Stoupáme do mraků. No, tak toho asi nahoře uvidíme fakt hodně. Celá severní strana Fagaraše se zrovna otírá o obrovský mrak. Ach jo.
Na druhé straně tunelu už je to trošku lepší, ale pořád žádná sláva.
No, aspoň je už vidět i pár zatáček dole.
Pomalu pokračujeme a každé tři metry stavíme na pokus o focení. Taková škoda.
Taky musím uznat, že když se tudy prohánělo trio Top Gearu, byla silnice nejspíš v o něco lepším stavu. Momentálně žádná sláva. Klesáme...

Potkáváme expedici cenduristů, kteří mě odmávají a chtějí vědět, jak to nahoře vypada. Kazím jim radost a jedu dál.
Jako by tu silnici vynalezli na Slovensku!
To je hrůza. Ani kličkování nepomáhá. Díry a skokánky úplně všude. A tohle peklo se místy střídá s perfektním povrchem, který tak svádí, aby vás za pár stovek metrů zase s radostí vyhodil ze sedla.
Dole v lesích tomu stíny stromů taky moc nepomáhají. Není vidět, čemu se vyhnout.

Hele medvěd! Vytahuji foťák a dělám pár odvážných fotek. Rychle pro mobil.
A máme po ptákách. Najednou provoz nějak zhoustne a všichni si fotí místní faunu z bezpečí svých plechových krabic. Vypadnětě sakra, já jsem tady byl první. Kazíte mi záběr. Balíme.

Zrovinka obhopsáváme kolem jednoho obrovského jezera, když tu další medvěd. Asi ho svrbí, soudím podle toho jak se má ke svodidlům. A jéje. Ono si to chce hrát!
Přechází silnici na druhou stranu, zatím co já se opět snažím o co nejlepší záběr z ne zrovna bezpečné vzdálenosti. Asi se mu líbím a míří ke mě. Sorry kámo, ale já obejmout vážně nechci. Leda by sis ostříhal nehty.
Chvíli ho mám pár cm za zadkem. Nakonec ho nějak zaujala moje SPZ.
Ne, to není k jídlu! Padej!
Odháním ho za svodidla. Co bych taky pro tu svoji italku neudělal. Rychle schovat všechny krámy a radši pryč. Než si to rozmyslí. Přece jenom svodidla nejsou nic, když jsou půl metru od vás.
Dělám poslední fofr foto rozklepanýma rukama, sedám na motorku a medvěda opřeného na zadních o svodidla nechávám mědvědem.

Rumunům jsem připadal jako skvělá atrakce. Ale o foto mě na motorce s medvědem hned vedle si neříkám. Sklízím obdivný palce a s rozbušeným srdcem pokračuji dál.

Na řadu přichází přehrada, pod kterou tenkrát Jeremy, Richard a James nocovali v těch svých superautech. Teda naoko.

A hurá na základnu. Tahle bude mým domovem na další dva dny. Vede k ní slušná offroad vložka. Jestli na tomhle při těch pár výjezdech nepíchnu, tak to bude zázrak.

Majitel je těžce v pohodě a jsem okamžitě uvítán vychlazenou plechovkou piva. Beru.
Ještě než jdeme projít barák, slyším něco podezřelého. Obracím se k páru a říkám - ta řeč je mi nějaká povědomá. Kladno.

Už jsem čerstvý. Šup sednout ven.
Kecáme. Najednou nějak přijde řeč na místní pálenku. Palínka, nebo jak tomu tady říkají. Majitel přináši flašku a začíná neplánovaná degustace s tím, že se později přidá. Nepřidal.
A je to tak asi lepší, jinak bych ze zítřku nic neměl.