BMW R 1200 RT (2014)

Den 1
Trasa: Znojmo – Vídeň – Lenti – Zagreb – Gradiška – Banja Luka
Ujeto: 633 km
Vyrážíme na dovolenou a hned se stalo neuvěřitelné. Jak batůžek včera večer slíbil, že bude ráno včas nachystaná a v 9 hod. vyrazíme, tak se i stalo. V 8:58 hod. sedíme oba na Vraníkovi a po nastavení navigace v 9 hod. opravdu vyjíždíme. No neuvěřitelné…..začíná to velmi dobře. Jedeme od nás rovnou na hranice v Hatích, ve Chvalovicích ještě dotankuji a zkontroluji upnutí nákladu a vjíždíme do Rakouska.
První den máme naplánovaný jako „přejezdový“, chceme po dálnicích přejet Rakousko, Maďarsko, Chorvatsko až do Bosny a Hercegoviny. Takže nějakých 600 km, a navigace ukazuje 7 hod. jízdy. Rakousko ubíhá bez problémů, i hlavní město Vídeň projedeme obstojně i přes začínající kolony. Jak pak dále v týdnu zjistíme, je to vlastně první hlavní město, co projedeme. Vstup do Bosny bez problémů, kratší kolona na cca 15 min, což ale v tom vedru je jak hodina. Pak si načtou skenem naše pasy a cesta volná. Frčíme dál a za chvíli najíždíme na dálnici směr Banja Luka. Je to na pár kilometrů, ale rádi jedeme takto pohodlně, než přes jednotlivé dědiny. Cena za tento úsek = 20 Kč, platba kartou bez problému.
V Banja nacházíme předem vytipovaný hotýlek blízko centra, mají volno, motorku dáváme do garáže, takže pohoda. Pokoj menší, ale s klimou a hlavně čistý. Dokonce jednorázové přezuvky a sprchové gely máme na pokoji. Jdeme do centra na večeři a pak se ještě touláme kolem hradu. Jsou tam zrovna i kolotoče a tak jdeme zablbnout jako za mlada. Noční spací pivko v baru vedle hotelu a na kutě.

Den 2
Trasa: Banja Luka – Doboj – Zenica - Sarajevo
Ujeto: 265 km
Ráno vstáváme v hotelu Astorya a jdeme na snídani. Snídaně je na objednání, není bufetová, ale není vůbec špatná. Po snídani se balíme na pokoji a domlouváme se na recepci, že si můžeme u nich nechat oblečení na moto i Vraníka v garáži a jdeme znovu za světla do centra. Nacházíme tržnici a zde je ráj pro mého baťůžka – nakupujeme oblečení, taštičky, sandálky atd. atd. Pak se vracíme po poledni na hotel, oblékáme se a vyrážíme směr Sarajevo. Protože chceme dojet co nejdříve a stihnout ještě večerní Sarajevo, tak jedeme po dálnici na Doboj a pak zase po dálnici před Sarajevem. Dálnice na Doboj je vynikající a prázdná – na 80 km jsme potkali dvě nákladní auta, dvě dodávky, osm osobáků … a nic víc. Neskutečné. Přijíždíme do centra Sarajeva a vyhledáváme zamluvené ubytování přes Booking (Vila Orient). Bydlíme prakticky na kraji Baščarici. Ubytováváme se, Vraníka nám dávají na zamykací dvorek, kde již stojí jedna motorka, takže jsem v klidu, o motorku je postaráno. Je to 3* hotel, dostáváme pěkný malý pokoj na kterém funguje klimatizace a na první pohled je čisto. Postel také vyhovuje. Dáváme sprchu, převlékáme se a vzhůru do Baščarice za večerního soumraku. Dáváme točené pivo a vinné listy plněné rýží, pak ještě procházka po nábřeží, kde nám zabili Ferdinanda, zpět na hotel a dobrou….

Den 3
Trasa: Sarajevo – Ščepan Polje – Niksić - Podgorica
Ujeto: 235 km
Vstáváme a snídáme sice na výběr chudší, ale chutnou hotelovou snídani. Pak ještě jdeme na dopoledne po městě a také na prohlídku radnice, kde je vystavena i kopie soudní síně z Haagu. Celá radnice je jedno velké muzeum o více tématech a stojí za to si to prohlédnout. Pak už jen zpět na hotel, osedlat Vraníka a vyrážíme do Černé hory. Cesta ze Sarajeva (opět hlavní město) v pohodě, v navigaci mám nastavený hraniční přechod Ščepan Polje, který má být na mezinárodní silnici. Alespoň podle „barvy a čísla“ v mapě. No ale realita byla někde jinde. Po pěkné cestě údolím řeky nás to poslalo nahoru do hor a začala cesta necesta, kde se občas asfalt smrsknul na proužek uprostřed na dělící čáře. Že jedeme dobře mě přesvědčil výskyt dalších aut s registračními značkami z celé EU. Po nějaké době, kdy se baťůžek docela strachoval, jak to dopadne jsme dojeli k hraničnímu mostu a úlevně vydechly u blankitně modré řeky. A světe, div se, potkali jsme se tu se sousedem motorkářem od nás ? Cesta Černou horou až do Podgorice na pohodu, krásný hotel a dobrá večeře byla odměnou za tu silnici

Den 4
Trasa: Podgorica – Shkodër – Krujë
Ujeto: 167 km
Po ránu vyrážíme, nakoukneme do centra Podgorice (další hlavní město), kde nic zajímavého není a mažeme do Albánie. Hranice překračujeme bez problémů, v Shkodëru kupujeme u místní operátora SIMku s 30GB dat a už je to zase veselejší. Náš dnešní cíl je hotel Panorama v horách v obci Kruje, což je albánská historická pamětihodnost. Hotel je skvělý, mají úžasné jídlo a ceny z našeho pohledu … prostě krásné. Večer jdeme procházkou na místní bazar plný cetek, prohlídneme z venku hrad a pak již do postele.

Den 5
Trasa: Krujë – Durrës – Vlöre – Himarë
Ujeto: 225 km
Dopoledne ještě jdeme na prohlídku hradu, kterou všem doporučujeme, je to pěkné a výhledy z hradu jsou fantastické. Pak už jen neradi opouštíme pohostinost skvělého hotelu Panorama a míříme do naší cílové destinace. Po cestě ještě na dálnici jsme změřeni policií radarem z auta, dostáváme z tiskárny důkaz že na 90tce jsme jeli 120, platíme dvacet euro a můžeme jet dál s upozorněním, že i dále jsou kolegové, takže pomalu ? Dálnice na pobřeží je úplně v pohodě, není třeba mít obavy. V pozdnějším odpoledni dojíždíme do Himare, kde již máme přes rezervovaný pokoj ve vile u příjemných starších majitelů. Ukládáme Vraníka po dlouhé cestě k odpočinku a jdeme několik dní relaxovat u moře, ve městě a v místních restauracích a barech. Je to tu vynikají, milí lidé a lidové ceny – tedy, když jdete mezi místní do města, ne na pobřežní kolonádě s turisty ?
Ujeto celkem 1.524 km cestou do letoviska Himarë.

Den 11
Trasa: Himarë – Skhodër – Bar - Budva
Ujeto: 328 km
Tak nám to uběhlo jak voda, Vraník už je nabalený a nastartovaný. Párkrát jsme se na něm po městě projeli, jeli jsme bez přileb tak, jak se tu jezdí ?, což jsem si připadal jak Maverick z TopGunu jedničky, ale jinak Vraník odpočíval. Takže nyní po snídani a rozloučení nasedáme a vyrážíme zpět domů. V Albánii je cesta identická jako přijezdová, na hranicích ovšem nejedeme na sever Černé hory, ale na jih do Budvy. Cesta klidná, v pohodě v podvečer dojíždíme do pobřežní Budvy a po ubytování mimo centrum jdeme na večeři a pak na procházku a pivo do starého města….

Den 12
Trasa: Budva – Kotor - Mostar
Ujeto: 320 km
Druhý den se již těším podstatně více než předchozí, protože míříme do Kotoru. V Kotoru vysazuji baťůžka v historickém centru a sám jedu nahoru na hřeben. Výhledy fenomenální a cena za vodu v místní kavárně na útesu taky ? ? No co už, je to dovolená…. Po prohlídce přístavu pak s baťůžkem pokračujeme do Mostaru. Sem přijíždíme na večer, ubytováváme se v motelu u cesty, objednáváme večeři, která je sice chutná, ale cenově nás majitelka vzala trochu na hůl. No nic, večerní procházka starým městem a po „mostě“ to spravila.

Den 13
Trasa: Mostar – Jajce - Banja Luka - Laktaši
Ujeto: 245 km
Druhý den se sem dopoledne ještě vracíme, na bazaru kupuje na památku místní soupravu na kávu a dáváme si kafe a jídlo přímo v restauraci na břehu řeky s výhledem na most a skokany do vody z něj. Pak balíme a již nastupuje jen přejezd za Banja Luku do hotelu Cubic, což je velmi pěkný hotel u dálnice, kde jsme za nízkou cenu složili hlavu a ještě dostali dobrou večeři.

Den 14
Trasa: Laktaši – Szombateli – Wien - Znojmo
Ujeto: 607 km
Závěrečný den naší cesty ve znamení dlouhého přejezdu domů. Vytahujeme Vraníka z hotelové garáže a vyrážíme. Pro urychlení bereme Chorvatsko po dálnici, pak přes Maďarsko na Szombateli, kde si dáváme pozdnější oběd a pak už jen ubíhající kilometry, které zakončujeme v podvečer šťastným návratem domů. Skláním poklonu Vraníkovi, že nás krásně a pohodlně a bez jakýchkoliv problémů včetně BMW navigace i po Albánii dovezl až domů. Na počítadle ujetých kilometrů se ukazuje necelých 3.100 km. Vynosíme věci a jdeme vzpomínat na právě skončenou dovolenou v Albánii, kde jsme doufám nebyli naposled.