Dovolená - kolem ČR po všech "NEJ" BMW R 1200 RT

Vlastník	ToRoAshi
Vloženo	22.4.2019
Aktualizováno	7.4.2024
Zobrazeno	5 606x

Letošní dovolená na Vraníkovi měla původně vést přes Rumunsko dolů do Kotoru. Ale situace ve světě není příznivá, takže rychlá změna plánu a na světě byla dovolená po všech 6ti nej naší krásné republiky. Tedy, když to vezmu popořadě, nejjižnější, nejzápadnější, nejnižší, nejsevernější, nejvyšší a …. nejvýchodnější bod ČR. Ten nejvýchodnější je až po pár tečkách proto, že jsme tam nakonec nedojeli. Ale to nebudu předbíhat.
Jak jsem již psal v předchozím příspěvku, tak dá se říci, že tématicky jsme dovolenou zahájili již v červnu, kdy jsme si udělali výlet do středu ČR. Skutečný výjezd na dovolenou však byl 1. 7. a navigace nás ze Znojma směřovala hned západním směrem. Měli jsme namířeno na oběd od Třeboně a nejeli jsme po hlavních silnicích, ale spodem přes Českou Kanadu. Krásná příroda a kupodivu výborné cesty. Budu si sem muset ještě někdy zajet. V Třeboni jsme si dali s chutí rybí oběd ve vyzkoušené a námi oblíbené restauraci Myslivna a pak si ještě po projití centra vychutnali před další cestou kavičku. Ta cesta vedla do Hluboké nad Vltavou na zdejší krásný zámek. Po prohlídce již jen krátký přesun do centra Č. B., kde jsme měli ubytování. Musím říci, že příjemným benefitem koronaviru je nejen minimum lidí všude na památkách apod., ale také citelný pokles cen ubytování, zejména ve velkých městech s větší okolní konkurencí. Ubytování bylo v Grandhotelu Zvon a je to přímo v centru na náměstí. Necelá tisícovka se snídaní pro dva….za mě dobrý ?. Večer pak povinná návštěva Masných krámů a kroužkovaný Budvar a rovnou na kutě.
2. 7. vzhůru do Českého Krumlova. Bez lidí a ve všední den – fantazie. Pohodově jsme si ho prošli a pokud sem pojedete, doporučuji kavárnu Kafemlejnek – výborná lokace u řeky, výborná káva, výborné zákusky. Z Krumlova jsme si to dali podél Vltavy do Rožmberku, zde na hrad a pak již náš první „bod“ – tedy NEJJIŽNĚJŠÍ. Museli jsme přejet do Rakouska, bylo to z jejich strany lépe a rychleji přístupnější, než z naší. Po splnění a pořízení dokumentace zpět do ČR a pokračovali jsme na ubytování blízko Lipna.
3. 7. vítá nás Šumava. Projeli jsme Kvildu, Srní, Modravu, viděli jsme Klostermanovu chatu i chalupu, kde se točilo Pod Jezevčí skálou, zastavili se na Jezerní slati, navštívili Železnou Rudu a postupně jsme ze Šumavy vyjeli, abychom se podívali na hrad Kašperk, kde se točila pohádka O princezně Jasněnce atd. Když budete na Modravě, tak doporučujeme Café na Soutoku, moc příjemná kavárna. Ubytování tentokráte ve stanu v kempu u koupaliště v Klatovech. Večer ještě návštěva náměstí, mají tu krásnou historickou radnici
4. 7. bylo ve znamení západních Čech a její metropole Plzně. Nejdříve tedy prohlídka Plzně s nostalgickou návštěvou místa, kde jsem býval jako kluk u dědy a babi. Pak centrum města s výstupem na kostelní věž – trefili jsme přesně poledne, tak jsme mohli vidět a hlavně slyšet přímo v akci kostelní zvony. Návštěva historické restaurace U Salzmanů se hodila nejen proto, že bylo poledne a hlad, ale i pro její historii, prostory a hlavně tankovou Plzeň. Pak nás již cesta zavedla do Mariánských Lázní, kde jsme spali u mé tety a strejdy. Večer ještě návštěva zpívající fontány s hudební šou a Kolonády a pak již do postele.
5. 7. bylo víkendové a lázeňské. Začali jsme totiž v Mariánkách a skončili ve Františkových Lázních v kempu u rybníka. Takže vzdálenostně od sebe nic moc, ale za ten den jsme viděli Meternichův zámek Kynžvart (doporučuji k prohlídce, je nově zrekonstruovaný, krásný), no a pak hlavně přesun do blízkosti NEJZÁPADNĚJŠÍHO bodu – po odstavení Vraníka nás čekalo ještě 2 km tam a pak 2 km zpět. Ale stálo to za to – je to opravdu výspa v lese na soutoku dvou potoků. Osamělé místo jak má být.
6. 7. nás čekal závěr naší lázeňské minietapy, protože jsme se přesunuli do Karlových Varů. Dopoledne jsme ovšem zasvětili Františkovým lázním a koupání v místním Aquaforu (také doporučuji k navštívení). Ovšem Karlovy Vary nás po odpoledním příjezdu uchvátili – skoro žádní lidé, vše otevřené, oplatky upečené, gejzír tryskající – co více si přát. Bydleli jsme v hotelu hned vedle Grandhotelu Pupp a bylo to fajn. Všude kousek pěšky, vše na dosah. Večer jsme si prošli kolonádu, dali večeři a domluvili se, že se druhý den zdržíme ještě celé dopoledne. Bylo tam krásně.
7. 7. bylo již více jezdecké. Přesouvali jsme se z Karlových Varů až do Děčína a za ním nás čekal NEJNIŽŠ? bod naší cesty. Je to Labe a jeho hladina uprostřed tam, kde překračuje hranice do Německa. Není to tam nikde nijak vyznačené, tak si to člověk alespoň může představit po svém. Uděláno foto a hup znovu na Vraníka, byli jsme blízko dalšího bodu, tak jsme si řekli (vzhledem k předpovědi počasí), že ho zvládneme také. Baťůžkovi se už moc nechtělo, ale dala to. Takže přejezd do Německa a jízda po německých silnicích až do blízkosti dalšího bodu. Tím byl NEJSEVERNĚJŠÍ bod. Po zaparkovaní jsme se prošli ještě necelý kilometr a byli jsme u něho. Byl krásně vyznačený a bylo radost se u něj vyfotit. Po návratu (baťůžek s plným břichem borůvek ?) jsem se vydali až do Lučan nad Nisou, kde jsme našli milé a domácké ubytování v Penzionu pod Severákem. Domácí pohoda, 3 druhy točeného piva, snídaně pestrá a moc dobrá. A krásně se v skoro 800 m n. m. spalo.
8. 7. nás vítalo neutuchajícím deštěm. Akorát na chvíli zrovna po snídani přestalo, takže jsme se stihli na Vraníka nalodit bez deště. I cesta na Ještěd byla jen na mokru bez deště. Na Ještěd jsme vyjeli až nahoru. Vraníka nám tam zaparkovali (za 100 Kč) pod velkou betonovou střechou, tak to bylo fajn. Ačkoliv už z Německa k nám zasahovala fronta, tak se na Ještědu občas mraky roztrhly a bylo něco vidět. Takže prohlídka, kávička a hurá zase do sedla. Vyrážíme směr Krkonoše. Říkáme si, že když se počasí umoudří, tak vyjedeme ještě odpoledne na Sněžku. Přijíždíme do Vrchlabí, ale počasí neustupuje. Jedeme stále v dešti. Jak říkal děda Komárek: chčije a chčije….ale musím říci, že na Vraníkovi za plégem, se zapnutým vyhříváním gripů a obou sedadel to není žádná katastrofa. Mám mokrou helmu, lokty a ramena a to je asi tak vše – ostatní suché. Baťužek také nehlásí žádnou katastrofu. Takže jsem si alespoň za tu cestu mohl vyzkoušet, jak se projevuje nastavení podvozku na Rain a jak to vlastně baworák dává. A jsem spokojený. I když jsem měl gumy už na konci životnosti, tak jen jednou se stalo, že přední kolo se trochu utrhlo a podklouzlo. Takže ve Vrchlabí kontrola stavu lanovky na Sněžku on-line – a horní úsek mimo provoz. Padá proto rozhodnutí o ubytování a počkání na další den, snad to bude lepší…penzion v Horním Maršově na pohodu včetně večeře a snídaně, takže také spokojenost.
9. 7. a brzká snídaně, hned jak to šlo od těch osmi hodin, protože je sice zataženo, ale neprší. Takže nasnídat, nabalit Vraníka a jedeme do Pece. Parkujeme co nejblíže lanovky, bereme něco teplého s sebou (nahoře je prý jen 6 st.) a nastupujeme na lanovku. Do ? kopce to jde, je krásně vidět. Ale vidíme před sebou tu mlhovou hradbu – a už jsme v ní. Vrchol je v mracích, skoro nic není vidět, ale to nevadí, protože jsme tu, na NEJVYŠŠÍM bodě ČR. A to se počítá. Takže se tam projdeme, uděláme fotodokumentaci a odešleme z vrcholu čumkarty. Pak opouštíme Poštovnu a sestupujeme dolů. Nejedeme lanovkou, děláme také něco pro svá těla ? Sestup i v motorkářských botech nebyl nijak hrozný – jako pohoda to taky nebyla, ale došli jsme a nebyli jsme zničení. Pak nasedáme na Vraníka a začíná zase pršet. Dnes je v plánu přejezd na Moravu, hodně dlouhý přejezd až do Nového Jičína. Tak snad tomu počasí už ujedeme. Valíme, valíme – vše na pohodu, navigace vede někdy zajímavými silnicemi a pak už se napojujeme na státní mezi Hradcem Králové a Mohelnicí a poté svištíme do cíle dnešního dne…. Kdo by si v ten okamžik pomyslel, že ten cíl nebude ten den ten vytyčený v Novém Jičíně, ale už ve Svitavách. Při průjezdu kolem Svitav periferně vnímám něco blikajícího na palubce – hodím očima dolů na palubku a vidím červený trojúhelník, a v pravém spodním okraji blikající červený symbol tlaku zadní pneu a u toho údaj, 1.9. No potěš a to jsem chtěl zrovna střihnout další kamion. No nic, sleduju tlak, neutíká nijak rychle, vím, že před námi za 1 km je čerpací stanice Shell, tak to chci dotáhnout tam. Jedu v zákrytu za kamionem a čekám, kdyby to náhodou najednou ušlo. Nestalo se tak, takže sjíždíme na benzinku a zastavuji rovnou u stojanu, že dofoukám. No v tu chvíli to vidím – zadní pneu prodraná, lezou z ní vprostřed drátky. A sakra, věděl jsem, že končí, ale myslel jsem, že ne tak rychle ?? No nic, je mi jasné, že ten poslední bod s tímto nedáme, na druhou stranu stalo se nám to v bodě hodně blízkém bydlišti. Tak seznamuji baťůžka s touto novinou a voláme o pomoc bráchovi, aby pro nás dojel. Vše se povedlo a ve večerní čas jsme usedli doma na gauč. A řekli jsme si, že to poslední nej holt uděláme při další víkendové příležitosti, ať to máme spolu kompletní…. A já jdu shánět gumy ?
... jo ještě ujeto přes 1700 km, každý den kolem dvouset km se ujelo. A spotřeba se držela stále těsně pod 5 l/100 km.