KTM 1190 Adventure R (2014)

Domů jsem si ji přivezl 18.5 a o týden a dva dny má na tachometru o 800 km více. Prostě super. No ale to co vám chci povědít je moje první poškádlení zmrlináře.
Jel jsem z východních čech zpět do Vyškova a za Opatovicema je taková dlóóóuhá rovinka. V zrcátku jsem už v obci zahlédl něco rychlého a na tý rovině při mých 130 km/hod mě švihnul pokyvujíce rukou na pozdrav. Litrová zalehávačka. Víc jsem nepostřehl. A chlapci na tom byli dva.. Znáte ten moment, když vás někdo předjede a vy si říkate: "Přece už nejsi malej Jarda. Ty jseš přece vyzrálej chlap, kterej si nemusí nic dokazovat." Rozum na to v hlavě souhlasně mručí. Navzdory veškerému souhlasu a logice v hlavě koordinace obou ruk a levé nohy dokáže opak a tak špička levé nohy kope dva kvalty dolů a člověk jen s podivem kouká jak se pravé zápěstí zkroutilo v mohutné křeči nadoraz plynu.
No prostě jsem za ním vylítnul jak slepice po žížale!
Zapnul jsem tlačítko "katapult" a byl v mžiku za ním. "V poklidu" jsme dojeli na rozcestí: pravá Lytomyšl, levá Moravská Třebová a po odbočení bylo i druhému pilotovi jasné o co jde.
Cesta na Třebovou je široká a dovoluje obloučkovat auta i při provozu v protisměru no a tam se ukázal krouťák 125NM jako celkem užitečná věc. Než si zmrzlinář zařadil já jen otočil zápěstím a celkem jsem mu dával v jeho zrcátku najevo, že kdyby se přede mnou nemrcasil, tak jsem před tím autem rychleji.
Jasně, na top spídu mu to jelo lépe - resp. mě to jelo taky, ale už se Kačka začala při té né uplně legální rychlosti vlnit. Ale to už jsme byli před tunelem.
Tunel poctivých 60 - 70 a dolů na tu rovinku v poklidu.
Naschvál jsem ho nechal celou tu dobu před sebou. Nervózní je totiž vždycky ten pilot vepředu, ne ten vzadu... :) A taky jsem nechtěl tlačit na pilu víc než je třeba...
Na rovince jsme si zase zahráli obloučkovanou a bylo jasný, že se mě snaží "zbavit" a ono to nejde.
Když jsme dojížděli na kruháč v Moravské Třebové, tak se na mě ohlédl a já gestikuloval, že už sjíždím a že se loučím. Ostrý hoch reagoval zařazením doleva, aby mi udělal místo a já mohl připlachtit vedle něj.
No a to proč to píšu je nezapomenutelný pohled zpod zvednutého hledí toho pilota, když jsme zastavili vedle sebe před kruhákem.
Ten pohled ale nebyl na mě. Se zřejmým zmatkem v očích lustroval moji motorku a na mě se vůbec nedíval.
Nedokázal pochopit jak to, že na takový endurový koze jsem stačil jeho Ninže 1000, zatímco jeho zadák doříkával motlitbičku (ten si to chudák musel užít..)
Dalších 15 minut jsem se nemohl přestat pousmívat a řehtat.
Tohle není příběh o tom jaký jsou zmrzlináři paka - jsou to kluci stejní jako my (takže stejní paka..:) Ale je to o Katce, které je neuvěřitelně schopná na silnici a v terénu zvládá (při průměrném pilotovi) dost na to, aby se mohla hrdě hlásit ke svému jménu Adventure.
Pořád nadšenej..!