Honda VFR 1200F (2012)

Cesta je cíl .. III – den 1
Neděle, 16.6.2019, 5:15 hod – zvoní budík. Sakra, zas do práce je můj první dojem, vlastně ne, vždyť já dnes vyrážím na další alpské dobrodružství, na motorce a bez bab, na celý týden, jupííí. Proběhne základní hygiena, rychlá sprcha, nutné oholení a jdu pro motorku. Je již obložená kufry, jenom vkládám doklady, peníze. Oblékám se do kombošky, líbám ženušku, děti a psa a nechávám rodné město za zády. Máme sraz v 7:00 na pumpě BENZINA v Lovosicích. Banda se nám trochu rozrostla z pěti kluků na devět. Já - VFR 1200 F, Jirka co by hlavní organizátor a navigátor - Suzuki GSX 1400, Jindra - CF Moto 650 TK, Ruda – Ducati Multistrada 1250, Láďa – Triumph Speed Triple, Honza – Suzuki GSX 1250 Bandit, Ruda – Yamaha Fazer 600, Kuba – Honda Hornet 600, Pavel - Suzuki GSX 1250 Bandit. Dojíždím do Lovosic na pumpu, stačím natankovat a již slyším zvuk stáda koní. Klucí dorážejí, krátké seznámení a šup do sedel. Obloha je zlověstně olověná, silnice však suché. Míříme směr Žatec, Plzeň, Horšovský Týn a Folmava, přechod do Německa a cíl v Rakousku v Hubenu. Asi patnáct km před Žatcem obloha již neudrží svojí mokrou peřinu a začíná pozvolna krápat. Bohužel se déšť zesiluje a donutí nás na okraji Žatce zastavit na pumpě a strojit se do nepromoků. První zádrhel, Ruda od Ducati zjišťuje, že zapomněl přibalit nepromoky, v tu dobu ještě netuší, že doma zapoměl i spacák. Přes mobil se snažíme v neděli sehnat krám, kde by se dalo něco do deště koupit, prší bohužel dost hustě a dle předpovědi se nás déšť bude držet až na hranice. A také že jo. V tu chvíli jsme vůbec netušili, že déšť nás bude provázet nakonec každý den. Zastavujeme u obchodu s pracovními pomůckami, Ruda kupuje gumový plášť a balící igelit. Igelitem obalí nohy a plášť hodí přes sebe. Nakonec toto řešení celkem funguje.
Cesta až na pár uzavírek probíhá v poklidu, za asistence dešťových kapek. Na Folmavu už dorážíme za sucha, shazujeme nepromoky a jdeme se najíst do nejbližší restaurace. Dáváme českou klasiku, naposledy použijeme naše Kč,- a tankujeme naše stroje po hrdla. Šumava z německé strany ale opět naznačuje svojí olověnou barvou další příval vody. Ten nakonec přijde, velmi rychle a prudce. V Traitschingu na pumpě opět taháme nepromoky. Bohužel ale jsme už celkem prolití vodou, takže spíše na zahřátí, teplota nic moc, kolem čtrnácti stupňů. Nakonec se však počasí umoudřilo, teplota přešla dvacítku a tento den naposledy snímáme nepromoky. Před vstupem na rakouské území se zastavujeme u jezera Tegernsee rozkládající se na severu Bavorska, asi 50 km od Mnichova. Jezero je 6 km dlouhé, 2 km široké a dosahuje hloubek až 72 m. Stojíme na molu u náměstíčka města Tegenrnsee a díváme se do dáli na hladinu jezera. Vrcholky alp již v dohledu, nádhera a očekávání co nás vše čeká. Na německé straně nás čeká ještě krásný úsek v okolí Sylvenstein-Stausee a nedlouho po té vstupujeme na rakouské území. Odměnou za nejdelší cestu alpského dobrodružství je překrásný kemp Ötztaler Naturcamping v Hubenu. Rychle stavíme stany a jdeme se do místní restaurace najíst – výborná pizza nebo gulášová polévka. Celkem najeto 667 km.