Honda VFR 1200F (2012)

Cesta je cíl .. III– den 2
Je pondělí 17.6.2019, poměrně brzo ráno vstáváme, ranní hygiena, něco málo k snědku z domácích zásob a pomalu začínáme balit stany. Z mlžného oparu začínají vystupovat špičky horských štítů Lochkogel (3044 m n.m.) a Niederer Breitlehkogel (2820 m n. m.). Špičky štítů jsou ozářené sluncem, nádherný pohled. První porce zážitků měla nastat po průjezdu Söldenem nástupem na patnáct kilometrů dlouhou vyhlídkovou silnici Ötztaler Gletscherstraße, která se nachází ve výšce 2 830 m n. m. a patří mezi nejvyšší horské silnice ve východních Alpách. Cílem měli být ledovce Renttbych a Tiefenbych včetně průjezdu skrz druhý nejvýše položený silniční tunel v Evropě. Bohužel v Söldenu je vjezd na onu silnici uzavřen z důvodu závalu. Máme smůlu.
Dalším cílem dnešní cesty je Passo Rombo. Timmelsjoch (italsky Passo del Rombo) je vysoký horský průsmyk v nadmořské výšce 2 509 m nad mořem, který tvoří skrz Ötztalské Alpy hranici mezi Rakouskem a Itálií, jen několik málo kilometrů pod králem alpských silnic, průsmykem Passo dello Stelvio. Na vrcholu Passa Rombo je mítnice (14,- E), ale také nádherné museum motocyklů (10,- E). Muzeum na výstavní ploše o rozloze 3000 m? představuje více než 230 historických motocyklů více než 100 různých výrobců a výběr vzácných automobilů. Hochgurgl je domovem jedné z nejrozsáhlejších a nejhodnotnějších sbírek historických motocyklů v celém Rakousku. Kromě exponátů okouzlující architektonické prvky budovy Top Mountain Crosspoint okouzlí všechny návštěvníky. Mimochodem jsou tam i naše Jawičky. Stojí to fakt za to navštívit, expozice má nádherný nádech cestování a sportu. A ta vůně starých časů…………
Po návštěvě muzea a platbě na mítnici vstupujeme na italskou stranu Passa del Rombo a jedeme krásnou silnící lemovanou z obou stran pětimetrovými mantinely ze sněhu. Úchvatné a pro nás od Labe až neuvěřitelné. Teplota v daném místě atakuje sedm stupňů, ale díky zážitkům chlad nevnímám. Sníh ustupuje a před námi se otvírá malebné údolí. Níže se již teplota dostává k letním šestadvaceti, začíná být teploučko. Dalším cílem je smaragdové jezírko Lago Smeraldo, kde se v hotelu Emerald Lake snažíme dostat oběd. Chyba lávky, Italové ve dvě hodiny prostě z důvodu siesty nevaří, dostáváme tedy něco studeného k pití a výborný toust. Zaplať pánbůh za něho, hlad byl ukrutný. Cesta se pomaloučku blíží k cíli dne a to kempu Bellavista v Riva del Garda u jezera Lago di garda. Bohužel jak den začal tak trochu i končil, čekala nás hodinové poskakování pře Rivou, teplota kolem devětadvaceti stupňů a totálně v pozdních odpoledních hodinách ucpané silnice. Když konečně dorážíme ke kempu, zjišťujeme, že mají plno a posílají nás zpátky přes ty kolony někam třicet km do hor. Jsme hladoví, žízniví a unavení, hledáme dál. Štěstí se na nás usmálo nedaleko od Bellavisty v Torbole v kempu Evropa. Stavíme stany, a jedeme do místního Lidlu nakoupit něco k večeři. Seznamujeme se s kempem a rozhodujeme se vykoupat v jezeře. Z kempu vycházíme na krásnou promenádu u jezera, palmy, trávníky, oblázkové pláže, lidi všude kolem, ale nikdo ve vodě. Divně na nás koukají, skáču do vody a už vím proč. Nějak tuhnu, zpomaluje se dech, ale přesto dávám pár temp a pak se kochám koupelí. Supr, supr a znovu supr, po dlouhé jízdě nádherná očista. Pak zjišťujeme, že voda má osmnáct stupňů. Večer ještě jednou jdeme na promenádu na pláž, popíjíme pivko, kecáme a ztrestáme konečně flašku Republiky. O půlnoci uleháme.

Celkem toho dne ujeto 275 km, nejvyšší místo Passo Rombo cca 2509 m nad mořem na Gardě pak 69 m. Spotřeba se ustálila na 6,2 l/100 km.