Suzuki RGV 250 Gamma (1989)

Zbořila hranice své doby. Dát na závodní motorku světla mohlo napadnout snad jen málo příčetného.

• 

• 

• 

• 

• Průběh toč...

• Průběh výk...

Více fotografii

Výška jezdce: 6 cm

První dojmy - Tak tahleta nepadne do ruky každému a hned, chvilku to trvá. Taková nehodná mrška je to. Jet pomalu, to dělá utrápenou. Ale běda nepřipravenému, když se dostane na sedm tisíc otáček!

Recenze

Poprvé jsme se viděli 1989. Na brněnský okruh si jezdili kroužit motorkáři z Rakouska, my jsme kroužívali po depu jako supi, lační vidět opravdou techniku. Snad to bylo v dubnu a v rámci nějaké klubové akce, přijel se ukázat rakouský dealer Suzuki se všemi novinkami in natura (Za cenu takové motorky se dal postavit barák. Jestli cílil na nás, tak se buď hodně spletl, anebo věděl víc než my!) . Nová GSX-R 750, neuchvátila, ty ohnuté jekly pod nádrží nevypadaly v porovnání s deltaboxem nic moc. GSX 1100F, tourist. DR BIG, mastodont, jednobuch bez chladiče. RG80, pěkné, ale prcek. LS 650 Savage, kdo by tehdy řekl, že taková škaredka, co jí evidentně jeden válec chybí, bude jednou nejdéle vyráběnou Suzuki? A potom tam byla RGV 250. Čuměli jsme jako puci, jak na zjevení. Když jsme si ji oměřovali metrem, pán nám raději vnutili prospekty, tam že to všechno najdem. Taková láska to byla, že ten prospekt mám do teď...
Druhé setkání přišlo téměř na chlup od deset roků později. To už i u nás bylo dost lidí, kteří si mohli dovolit pořádnou novou mašinu, a taky dost šéfíků, co si je pořídili jen tak, z rozmaru. Když pak šéfíci zjistili, že jezdit na mašině není to, co čekali, strčili stroje někam do garáže. Pokud tedy ve zdraví přežili. Přesně to sedělo i na mého tehdejšího šéfa. O pár roků dřív mu snad někdo nakukal, že nejenom fáro, ale i mašinu třeba. V mládí obdivovatel Manga, Ekerolda, Ballingtona, Lavada a Cecotta, pořídíl si u jižních sousedů mírně jetou Suzuki RGV 250. Nadšení ovšem nevydrželo dlouho, a tak miláček skončil v rohu garáže ... Jednou jsme se spolu bavili, přišlo i na motorky, a on si vzpomněl, že mu stojí v garáži, že už je květen, a že mu to letos nevychází, aby ji alespoň nastartoval a odjel na nějaký základní servis před sezónou, což bylo v podstatě to jediné, co s ní v posledních letech dělal. A že teda, jestli bych to pro něj neudělal, a nezajel někam na servis. Čuměl jsem jako puk po druhé ... Zaprášená, baterka K.O., benzín v ní ještě byl, olej taky. Na baterku zafugovaly startovací kabely z auta, dohustit gumy. Chytla po pár nakopnutích. "Servis" jsem nakonec udělal sám a šéfa ukecal ať mi ji půjčí. Nakonec z toho bylo několik měsíců, asi 1500 "údržbových" kilometrů, s tím, že ji budu parkovat u rodičů v garáži a obstarám jednu sadu gum. Když jsem z firmy na začátku dalšího roku odcházel, padla i nabídka na odprodej. Jenže tehdy se mě peníze zrovna moc nedržely ... Pravdou ovšem je i to, že jsem se jí za tu dobu tak trošku nasytil, a i já zjistil, že na ní není možné jet, kam bych chtěl, ale spíš kudy je to možné.
Jak se na ní jezdí? No, pro autoškolu to zrovna není. Skoro by se dalo říct, že není ani pro dva. Při prostém přemisťování je snesitelná tak 20km, tvrdá, nepohodlná. Je lehoučká, má ráda zatáčky, kvalitní asfalt, vytáčení nad 8000. Určená pro piloty, nejlépe z vlastním závodním okruhem. Vyprázdnit nádrž na 150km nedá až tak moc práce. Ani nevím, ale snad bych se na ni dneska nějak poskládal.