Triumph Speed Triple (2011)

Tak jsem se zase po dlouhé době dostal na předváděcí akci, konkrétně na Ducati tour do Milína. Předváděcí akce této značky (dříve Ducati den v Mostě) navštěvuji nepravidelně již od roku 2004, kdy Monster S4R deklasoval tehdy dokonalého Fazera do role koloběžky. Tenkrát mi učarovaly dvouválce a proto jsem hned následující rok musel koupit Cagivu Raptor 1000. Však se nad tím také dnes pozastavovali, že asi dělají něco špatně když už jsem těch motorek značky Ducati zkusil tolik a dosud žádnou nepořídil

A co že jsem to vlastně dnes zkusil ? Monster 1200 i Multistrada 1200 jsem už zkoušel dříve, dnes byla v plánu Multistrada 950. Proč zrovna ona ? Protože mě zajímalo, zda by mi tento objem a výkon stačil. A jaké to bylo ?

Multistrada 950
První dojem výborný. Hezky vypadá a dobře se na tom sedí, elektroniku jsem nastavil na sport a po zbytek jízdy na to už nesáhl, u motorky co má 111k, považuji palivové mapy za zbytečnost, ale doba si to žádá...

Po rozjezdu zjišťuji, že motor je výborně vyladěn. Pořád to není takový samet jako Speed Triple, ale to je dané hlavně počtem válců a dvouválec bude vždycky trochu "zlobivý" Táhne krásně odspodu, to znamená že je použitelný již od 3000ot. a to je velmi příjemné překvapení. Nejlepší výkony ovšem podávám mezi 5-7 tis. pokud se podrží plyn dále, nemá problém vytočit se až k 10000ot., kde ovšem již výkon upadá. Zkrátka musí se to trochu víc točit, ale i při klidné jízdě na pohodu se s tím dá jet. Musím říct, že mě to opravdu příjemně překvapilo. Ano, je tam asi nějaká kontrola trakce, ale nevěděl jsem o ní. A tak to asi má být. takže nadšení ? Ne tak docela.
Vadila mi přední brzda. Jako účinek má, když se mi podařilo několikrát úspěšně aktivovat ABS. Ale prvotní zmáčknutí je takové tupé, motorka se jen na předku ponoří, ale jinak se pocitově nic neděje. Když zaberu víc, už to nějak brzdí, ale zkrátka je to takové nějaké gumové a chybí tomu cit. Tady by to chtělo prostor ke zlepšení. Ale asi by se na to dalo časem zvyknout.
A podvozek ? Je to pohodlné. Příjemně se pohupuje a přitom se dá jezdit celkem svižně. Při přejezdu přes díry, kanály nebo po hrbaté silnici jsou znát delší zdvihy a měkčí naladění. Dokáži si představit s ní najet denně stovky km po pěkných i rozbitých cestách bez výraznější únavy. Ale při pokusu o opravdu sportovní svezení jsem s podvozkem nebyl příliš spokojen. Motorka sice jede kam ji pošlu, ale houpe se, vlní a není to ono. Ptal jsem se jak jsou motorky nastaveny a bylo mi řečeno, že je vše v sérii. Takže by se asi dalo i přitvrdit, ale potom by podle mě ztratila smysl na ty rozbité silnice a ubylo by pohodlí.
Co bych tak ještě zmínil. Obecně nemám rád dnešní digitální přístrojovky, ale tady se mi i celkem líbila. Funkční a přehledná. Dále výškově nastavitelné plexi, a to i za jízdy. S tím, že v dolní poloze cca do 150ti bohatě stačí. A když se rychlost blíží k 200, i ve vyšší poloze to už fouká, navíc se přes horní hranu blbě kouká. To bude spíš asi pro vyšší jezdce, nastavit si to podle sebe a pak už na to nesahat.
Resumé ? Bylo to dobré, příjemné a zábavné. První co mě napadlo po jízdě bylo, že to moc nejede a nebrzdí, vlní se to, ale je s tím zábava. Ale to bych "Multisrandě" křivdil. Je to skvělá motorka, nebyla prostě jen postavena pro můj styl jízdy.

Po vrácení motorky mě napadlo se zeptat, zda by náhodou nebylo ještě něco volného. Nabízeného Diavela a Scramblera Desert Sled jsem odmítl, to není nic pro mě. Ale ten Supersport, ten se mi docela líbí, navíc jsem (kromě FZR600 v roce 2002) snad nikdy neřídil nic kapotovaného. A protože byl zrovna volný, šel jsem do něj.

Supersport
Jaká je tedy Ducati Supersport ve verzi R, to znamená podvozek Ohlins. Tak předně je to krásná motorka. Na fotkách mě moc nebrala (ano, 848 to není), ale naživo nemá chybu, je vysoce elegantní, na mě až moc
Posez je takový zvláštní. Je to přesně něco mezi supersportem a naháčem, takže řídítka jsou sice úzká a dole, ale ne tak přehnaně moc, aby se na tom nedalo vydržet delší dobu. Akorát do kolen trochu tlačí špunty na rámu a to nejsem žádný čahoun, jinak k pohodlí nemám výtek, sedačka se tváří přívětivě. Ohledně elektroniky opět nastavuji sport a dál už na to nehrabu. První kilometry se oťukáváme, ale pak zjišťuji, že i přes pro mě poměrně nezvyklý posez se dá motorka dobře ovládat a že asi budeme kamarádi.
Motor je starý známý z Multistrady 950, takže je celkem hodný, jde krásně odspodu, ale při vytočení dokáže ukázat co v něm je. Proti Multïstradě mi přišel takový trochu potentnější, ale to je asi jen pocit díky nižší váze stroje.
Brzdy ? Ano, skoro je to už jako u Speeda, to znamená že na páčce je cit a přitom je účinek víc než dostatečný. ABS funguje, odzkoušeno, když jsem málem minul odbočku
A teď se dostáváme k tomu hlavnímu, to znamená podvozek. jedním slovem úžasný. Dostatečně sportovní na to abych mohl motorku bez náznaku vlnění ostře hodit do zatáčky a přitom dostatečně komfortní na to, aby se dal v sedle vydržet celý den. Při srovnání s Multistradou je samozřejmě znát, že přes díry se ladně nepřenese, ale ty rány nejsou rozhodně takové jako u Speeda a motorku to přitom nerozhodí. Mám pocit, že se podvozek pořád jakoby pohupuje, ale není to nervózní a nebrání mi to v tom, dělat to co chci. Dá se s tím samozřejmě prasit, to znamená přehazovat si motorku z jedné zatáčky do druhé, kličkovat mezi auty a to vše nejlépe v rychlostech 150-200. Ale, a co mě velmi překvapilo, dá se s tou motorkou jezdit i na pohodu, takže cca kolem stovky a kochat se okolím. Ale člověk to dlouho nevydrží
Celkově to tedy bylo velice příjemné překvapení. Lehkost s jakou se ovládá, podvozek sportovní a zároveň komfortní a potom ten motůrek. Jak ochotně jde za plynem a krásně se vytáčí... Pravda, nad 200 trochu vadne, ale 240 se tam ukázalo a víc asi člověk nepotřebuje. Jede to víc než člověk většinou potřebuje, jen to v sobě nemá tu zběsilost větších objemů a rychlost si člověk musí zasloužit.
Ještě jedna věc. Quickshifter. Taková hračka, která je podle mě (kromě okruhu na závodní motorce) úplně k ničemu, ale je obrovská sranda tam sázet kvalty pod plynem a připadat si při tom jako závodník A funguje i dolů. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že na MV Agustě Brutale 800RR fungoval trochu líp, ale to je motorka pro psychopaty, proti ní je Ducati krásně mírná a hodňoučká.

A to je asi tak vše. A proč o tom vlastně píšu v sekci deníku ke Speedovi ? No, ono se to má tak, že s motorkou jsem pořád spokojený tak napůl. Je krásná, brzdy jsou bez debat (pohvizdovat předním kolem můžu taky a nepotřebuji k tomu ani ABS, natolik je brzda čitelná). A motor, to je poklad. Jede pořád i když proti dvouválci je ve své dokonalosti až nudný a chybí mu trochu charisma. Ale ten podvozek. Pořád zkoumám co s ním a pořád to není ono. A to je přesně důvod, proč využiji možnosti svézt se i na něčem jiném a mít tak srovnání.

A jak tedy dopadlo přesednutí na Speeda hned po italských dvouválcích ? Je to velice zajímavé. Posez se zdá být zprvu zvláštní, ale brzy jsem "doma" Přední brzda je na Speedu ze všeho nejlepší a to je prostě bez debat ! Motor ? Je tak snadné jezdit na Speedu rychle... Nemusím to ani moc točit, jen si ten plyn lehce "šolíchám" a i tak je tam pořád 150 km/h. Zkrátka objem ničím nenahradíš a tříválec si opravdu bere to nej z dvou i čtyřválce. Tah odpsodu, uprostřed i výkon nahoře. Charakter a přitom jemnost a použitelnost. A bez potřeby elektroniky, která by držela motor na uzdě.
Podvozek ? Zprvu mám pocit, že řídím skříň na kolečkách a do každé zatáčky musím motorku silou tlačit až skoro přemlouvat (a tom mám přitom nové gumy !) Odměnou mi budiž stabilita i bez tlumiče řízení. To znamená, že dá sice práci motorku do zatáčky narvat, ale pak už jede jako po kolejích. Pocitová lehkost a samozřejmost s jakou poslouchají a zatáčejí je u obou obou Ducatek až dechberoucí.

Ještě se vrátím k celkovému pocitu a srovnání Ducati vs. Triumph. Ty nové motorky jedou skvěle a ještě líp se ovládají, ale proti Speedovi mi přijdou jako takové hračky. Proti prvnímu elektronickému plynu např. na Shiveru je to o obrovský kus dál a už je to skoro jako lanko. Ale právě je tam to slovo skoro. Jsou prostě chvíle, kdy je znát, že výkon na zadní kolo nepouští moje pravé zápěstí, ale řídící jednotka podle toho jak já kroutím s tím ovladačem ve tvaru rukojeti. Občas je to prostě takové umělé. Pocit z plynu je rozhodně jiný a jestli se na Triumphu rozjedu skoro na volnoběh, tady už s tím musím víc kroutit. Jasně že je to o zvyku a přiznávám, že bych si zvykl rychle, ale ten rozdíl tam je. Podvozky jsou bez debaty lepší než u Speeda, hlavně u Supersportu. Ale. Přes to otravné skákáni přes nerovnosti dokážu být velmi rychlý a motorka poslouchá jak má. Ze Speeda mám takový dojem že je motorka bytelnější, postavená jakoby ze železa a ne z plastu. Neumím to dost dobře popsat, ale nedokážu si představit najet na Ducati např. za 10 let 100tis. km, mám pocit takové křehkosti, že by se to snad dřív asi i rozpadlo.

No a to je asi tak vše Bylo to velice zajímavé a poučné a já mám zase hodně o čem přemýšlet...