Malaguti Madison 250 (2006)

Tak tady konečně máme to vytoužený jaro (i když počasí je stále lehce aprílový) a to je pro příznivce "jedný stopy" znamení, že je nejvyšší čas pohnout pozadím a dokončit přípravy svých strojů na novou moto sezónu. Pevně věřím, že půjde o sezónu bezvadnou, bezproblémovou a na krásný zážitky bohatou. Jako spousta jiných nadšenců, i já kmital kolem stroje tak nějak celou zimu a teď už můžeme v klidu vyrazit do světa nebo alespoň kolem komína, jak se kdo cítí

Během zimních měsíců jsem odkapotoval podstatnou část Madisona, alias pana Mopadžiho, vyčistil co vyčistit šlo a dopřál jsem při tý příležitosti černým "mastným" plastům novou vrstvu speciální tmavý barvy, aby se dál tvářily jako nový, právě dovezený z Tuzexu...





První věcí, která mě začátkem letošního roku hodně potěšila, bylo nalezeni italskýho e-shopu MALAGUTI shop.malaguti.com/AdvancedSearch a od toho se vlastně odvíjela řada dalších událostí. Ze zvědavosti jsem zkusil objednat "drobnosti", který jsem nemohl u nás sehnat po celý rok 2016 a to bylo panečku radosti, když dorazil kurýr s balíčkem a v něm poklady jako středový poziční světlo a v ČR nesehnatelný emblémy Malaguti










Jelikož jsem ze sady originálních 3D plastických polepů využil jen modro-stříbrný emblémy Malaguti, tak mi zbyly polepy na boky stroje "MALAGUTI K400", což je písmo pro model s obsahem 400 ccm. Takže pokud by měl někdo zájem, nový, originální a nepoškozený písmo je k mání, řekněme za 2 stokoruny. Celá sada i s dovozem vyšla na cca.1200 Kč...

Když jsem se ujistil, že obchod funguje bez problémů, tak jsem začal plánovat, co pořídit dále. Jelikož se blížil konec technický (už mám mašinu 2 roky, to to letí), tak jsem se začátkem dubna objednal do servisu v Malšicích, abychom stroj poladili. Vyměnili jsme přední i zadní pneumatiky (zůstávám u dobrých Dunlop ScootSmart ), přetěsnili a doplnili přední tlumiče, vyměnili provozní kapaliny i filtry a ještě nějaký ty drobnosti. Při pohledu na zadní tlumiče, kdy z jednoho už nějaký čas vylézalo cosi krutopřísně hustýho a černýho, co bylo před 10 lety zřejmě čistým olejem v kapalným stavu, tak jsem se trochu plácnul přes kapsu a z Malaguti shopu si objednal kompletní nový zadní tlumiče, který jsme taky v servisu nainstalovali





Musím říct, že jsem teď chováním stroje hodně mile překvapený a i když vždycky budou limitem jeho 13´ kola, tak je to nyní opravdu fajnový svezení. Upřímně, komukoliv kdo má stroj starší 7-8 let a od koupě mašiny s tlumičema nic nedělal, určitě vřele doporučuju doplnit / přetěsnit přední tlumiče a investovat do nových zadních tlumičů, protože ta změna a zážitek z jízdy je nesrovnatelný. Místa, kde je nějaký zvlněný asfalt, menší záplata nebo například železniční přejezd a kde jsem pravidelně dostával "rány" do zadele a skoro se zakusoval do řidítek, tak tyhle místa teď projíždím jen s ladným zhoupnutím. Jakýkoliv zatáčky a serpentýny, kde mi v minulosti při klopení "odskakovaly" kola od vozovky, nyní projíždím s naprostou jistotou kol přilepených k silnici a je to vážně příjemná změna. Samozřejmě, že "kočičí hlavy" a silnice "záplata na záplatě" jsou i nadále na vyražení zubů, ale není nic jednoduššího než zpomalit nebo se podobným úsekům vyhýbat. Za tuhle tlumící investici jsem moc rád, stálo to za to

Když už se sundavaly kola a měnily pneumatiky, tak jsem si vybavil nepříjemný chvíle, kdy jedete v dešti nebo po znečištěný silnici a...a řeknu vám, to neustálý čištění chladiče od nánosů bahna a všeho možnýho (přední kolo) a čištění motorovýho prostoru od toho samýho svinčíku (zadní kolo), to bylo o nervy. Navíc otřískaný lak od odlítávajících kamínků taky nepotěší, takže jsem si řekl, že si prodloužím blatníky o zástěrky vlastní výroby, aneb "home made", bo jak se to v tý engličtině píše. V práci jsem si nařezal 2 menší pásy gumy, kterou využívám na zátěžových testech a potom už to šlo ráz na ráz, šmik sem, šmik tam a bylo hotovo...










Mám za sebou první jízdu v dešti, o kamenech na silnici nemluvě a můžu si mnout spokojeně ruce, chladiče se zatím nic nedotklo, což znamená, že se přední zástěrka nejspíš povedla a jde-li o zadní kolo, tak tam sice něco k motoru "doletělo" a blatník byl částečně zašpiněný, ale nebylo to tak hrozný, pár tahů hadrem a bylo po problému. Vzadu jsem nechtěl dělat zástěrku přehnaně dlouhou, spíš jsem se snažil vyřezat decentnější tvar. Pokud to nebude do budoucna ono, tak holt prodloužím zadní blatník o zástěrku mnohem větší, kvalitní gumy mám po ruce habaděj

Dál jsem se pustil do nějakých těch kosmetických úprav jako byla oprava laku po prosincovým pádu, kdy jsem se snažil nezajet volně běhajícího psa. Přelakován kufr, blinkry, zrcátka a kapotáž pod motorem. Zbývá ještě opravit odřený bok za předním světlem, ale na to se dostaneme až v době, kdy bude mít lakýrník Pepa z Chrášťan zase chvilku času...





Taky jsem panu Mopadžimu dopřál další logo, tentokrát už poslední. Původně bylo na kufru oválný logo Malaguti, ale já si přál na tomhle místě italskou trikolóru, když mám ten italský stroj. Neváhal jsem a ozval se firmě TSdesign s.r.o. www.aluramecky.cz/home/ ,od kterých mám už italský 3D vlajky na bocích stroje a ti mi ochotně a bez zbytečných průtahů vytvořili rozměrově identický logo, jen místo Malaguti jsem je požádal o italskou vlajku. Podařilo se a i díky tomu, že nemají problém (na rozdíl od řady jiných firem) s kusovou výrobou, tak je můžu směle doporučit všem, kdo si chce vizuálně poupravit motocykl nebo automobil k obrazu svýmu. Šikulové










Prozatím poslední provedený změny / úpravy mýho stroje jsou například, zaříznutí plexiskla do roviny (příprava pro přídavný plexi), vyleštění plexiskla a taky doplnění stroje o nepovinnou výbavu. Jmenovitě jde o práškový hasicí přístroj nebo o jednopístovou nožní hustilku. Pokud jde o leštění předního plexi, tak jsem nevěřil vlastním očím, že může poškrábaný plexisklo nakonec vypadat jako pěkný, čirý sklo, fakt paráda. O tuhle práci se postaral jeden pohodový jihočech z města Bechyně, který se drží hesla "Když už, tak jedině kvalitně". A jelikož tuhle práci bere jako svůj koníček, nikoliv jako nudnou povinnost, tak je to na výsledku opravdu znát. Můžu ho vřele doporučit všem moto nadšencům, kteří přemýšlí nad leštěním odřených plexi štítů nebo nad vyleštěním laku svých mašin. Takže si pište TOP DETAIL www.facebook.com/TopDetailBechyne/ a kdoví, třeba jednou vyzkoušíte a budete spokojení jako já















V případě instalace "hasičáku" nejde ani tak o můj stroj jako o to, že člověk nikdy neví, kdo na cestách bude potřebovat pomoc, takže jde hlavně o prevenci - vždy připraven. Hasicí přístroj jsem nainstaloval na dva šrouby a to do prostoru pod sedlo, na boční stěnu podsedlový vany. V případě hustilky jde částečně taky o možnou pomoc "bližnímu" v nouzi, ale především jde o můj vlastní vnitřní klid. Přece jen je kontrola tlaku v pneumatikách i pravidelný dofukování v zájmu každýho z nás, jak z hlediska bezpečnostního, tak z toho praktickýho...

Navíc mám zkušenost z okolních čerpacích stanic takovou, že každá z nich má letitý vzduchový kompresory, na který se můžete a nemusíte spolehnout (jednou jdou, po druhý zase nejdou), stále běháte pro hadici k pokladně (krade se bohužel všechno) a každý kompresor ukazuje ve finále jiný hodnoty, o různorodosti koncovek, o zápase s nasazením na ventilek nebo o frontách na čerpačkách raději ani nemluvit. Tady snad můžu mít nějakou jistotu, že si pokaždý nafoukám ty pneumatiky naprosto stejně a to bez zbytečnýho spěchu či stresu, což je k nezaplacení





S umístěním lehce neforemný hustilky to bylo krapet těžší, ale nakonec jsem se rozhodl pro - z mýho pohledu - jedinou ideální pozici a tou je pozice "odpočívajícího netopýra", kdy jsem jí zavěsil přímo pod sedlo na předem vyrobený držáčky z nerezovýho plechu. Sedlo lehce přibralo na váze a i když drží v horní / otevřený poloze bez sebemenších potíží (dá se vyklopit až do úhlu 90°), tak jsem se rozhodl ještě k jednomu menšímu tuningu a objednal si z Itálie plynovou vzpěru sedla. Když už nic jinýho, tak věřím tomu, že v případě strojů Malaguti Madison RS 250 budu zase o trošku odlišnější...

Poznámka: Vzpěra je nainstalována a vyklápění sedla se zmenšilo na cca. 45° (viz. fotografie výše). Pokud není sedlo zatížené, tak drží v otevřený poloze bez zaváhání, bohužel po zavěšení několika kilogramové nožní hustilky dochází plynovýmu pístu dech a začně pomalu klesat. Co naplat, originální vzpěra nemá sílu na váhu navíc, tak někdy časem zkusím najít neoriginální, rozměrově podobnou vzpěru, jen trošku "namakanější" a nebo...nebo se na nějakou vzpěru jednoduše vyprdnu, odmontuju jí a bude, jakýpak copak





A touhle úpravou bych asi uzavřel další kapitolu ze života pana Mopadžiho, který se stal mým velkým oblíbencem a parťákem na cestách. Vlastně ještě jedna maličkost tady je, dubnovou technickou jsem prošel bez sebemenší komplikace a s hřejivým pocitem dobře odvedený práce, aleluja. Tak zase někdy příště, třeba u Deníku pana Mopadžiho 5 nebo rovnou na cestách