Jugoslávie I Honda VFR 1200X Crosstourer

Vlastník	Wurst
Vloženo	14.10.2015
Aktualizováno	7.3.2024
Zobrazeno	15 517x

Luděna a Jiřina opět na cestách!
Není to ještě ani rok, co jsme se s Jirkou vrátili z naší cesty na Bospor a už opět pádíme na Balkán, tentokrát více prozkoumat bývalou "Jugošku", konkrétně Srbsko, Bosnu a Hercegovinu a částečně Chorvatsko. Zvládáme to v termínu od 18. do 25. června. Jelikož fotek je spousta a do zdejšího limitu 51 fotek na jeden příspěvěk se nevejdu, rozdělím tentokrát tento záznam na 2 pokračování...

První den v duchu transferu vypadal asi takto: dálnice, dálnice, dálnice, tankování, vyčůrat, najíst, napít a to pořád dokola, jen poslední 4 zmiňované činnosti se střídaly v pořadí. Přejezd ČR po D1 no problem, rychlý průjezd Slovenskem no problem, Maďarsko two problems... Jednak je to země placatá, to každý ví, tak že vopruz, a druhak Maďaři jsou šoltysové! Tak jako Jágrovi zatajili elektrokolo, tak běžnému Maďarovi asi nikdo neřekl, že má v autě zpětné a boční zrcátka...no comment! Dálniční nudu nám zpestřilo čekání na maďarsko-srbské hranici, kde jsme se zdrželi díky lustraci při pasové kontrole, kterou prochází každý turista. Pečeme se na sluníčku a pozorujeme, jak celňáci posílají zpět do Srbska nelegální utečence. Cesta do dnešního cíle Novi Sad po téměř prázdné srbské dálnici byla už jen maličkost a tak mám dnes pohodově zdoláno téměř 1000km, Jiřina o něco méně, ten je z Prahhhyyy a ti mají vždy něco extra! Jsme v nějakém luxusním hotelu, samá místní celebrita v róbě se tu fotí a mezi nimi my! Stihli jsme ještě výjezd na Petrovaradínskou pevnost stojící nad Dunajem, odkud je super výhled na město a okolí. Teď už vytoužené pivčo
Druhý den se přesunujeme do hlavního města Srbska, Bělehradu, kde navštívíme Bělehradskou pevnost nacházející se nad ústím Sávy do Dunaje. Je tu vystavená vojenská technika, tak se kocháme. Poté jedeme na nedalekou 205 metrů vysokou Avalskou televizní věž, která byla záměrně zničena během bombardování Jugoslávie silami NATO 29. 4. 1999. 21. prosince 2006 byla zahájena výstavba nové věže a roku 2010 byla opětovně otevřena. Výhled z věže je úchvatný!
Odtud naše cesta vede dál na východ blíže k rumunské hranici. Zde konečně ochutnáme pořádný Balkán. Všudypřítomné volně pobíhající skupinky psů, asfaltové silnice, které vám mnohdy zmizí doslova před očima a stanou se z nich tankodromy, chudí, ale pohostinní lidé, kteří žijí z toho, co si sami vypěstují a vychovají, asi navěky rozestavěné domy, které jsou v protikladu honosných, někdy až kýčovitých sídel opodál stojících, a samozřejmě krásná nedotčená příroda. Poslední úsek dnešního transferu si fakt užíváme. Klikatící cesta se jak had vine údolím mezi krásně zelenými zalesněnými kopci, žádný provoz, i v podvečer téměř 30 stupňů, jedeme jen na "lehko" a ve stínu občas pocítíme chlad z protékající řeky. Cítíme se svobodně...šťastně...proto tu jsme! Dnes nocujeme v Majdanpeku, je tu obrovský 250 metrů hluboký povrchový důl na porfyrovou měď, zlato a stříbro, fakt peklo! Jinak odpadní vápenec se zde přidává i do povrchů silnic...klouže to jak prase!
Třetí den v Srbsku nejprve navštívíme archeologickou lokalitu Felix Romuliana nacházející se u Gamzigradu, která má rozlohu asi 4 hektary. Prohlížíme si zde zbytky starořímské pevnosti, paláců a chrámů vystavěných mezi roky 297 a 311 našeho letopočtu. Pak projíždíme překrásnou krajinou až téměř k bulharským hranicím a u města Poganovo stavíme u stejnojmenného pravoslavného klášteru, který se nachází v roklinách řeky Jerma. Příroda tu vytváří nádherné scenérie a také se zde parádně nadlábneme! Den zakončíme v Niši. Cesta sem byla úchvatná! Projížděli jsme vesnicemi, kde se zastavil čas. Asfaltové silnice opět mizely před očima a místy to byl slušný off... Pevnost stojící v centru Niše na pravém břehu řeky Nišavy se rozkládá v místě, kde kdysi bývalo antické město Naissus. Je tu krásný park a my nabíráme síly opět u pivečka!
Čtvrtý den byl posledním dnem v Srbsku a zároveň tím nejlepším, který jsme v této krásné zemi strávili. Čím začít... Tak asi tím, že jsem dostal další žihadlo... Včera do ramene, dnes vedle oka. Ani to moc nenateklo, tak nejsem jak Sloní muž! Pak jsem cestou sejmul levým blasterem ptáčka a nakrmil jeho peřím Jiřinku, který pádil za mnou!
Ujeli jsme dnes přesně 400km a přes 250km z toho bylo překrásnými horami s miliony zatáček, kde nás silnice místy zavedla až do výšky bezmála 1800 m.n.m. To bylo pro nás doslova porno, fakt úžasné! Během cesty jsem protnul na ukazateli km 190000, dvoustovka už se nezadržitelně blíží! Projeli jsme NP Kopaonik, který je skutečně famózní! Ta vůně ze stromů a květin, posekané trávy...ty výhledy a úžasné zákruty...bomba zážitek! Téměř náhodou jsme zastavili u slavného starobylého klášteru Studenica, navštívili skanzen v Sirogojnu a prošli úchvatnou 1691 metrů dlouhou jeskyni Stopića, kterou protéká Trnavský potok a v tak zvané „Velké síni“ jeskyně jsou ojedinělé jeskynní travertinové vany. Večer přecházíme hranice do BIH a loučíme se tak se Srbskem, jehož hlavně jižní část nás fakt dostala. Zakotvili jsme ve Višegradu a jsme hladoví a žízniví, jak kdyby bylo celý den 30 stupňů!
Plán na pátý den byl jasný. Brzy vstát a přesunout se do krásného Mostaru ležícího v údolí řeky Neretvy. Vyrazit včas se nám podařilo. Zároveň se mi podařilo nechat u hotelu mé rukavice... No a, že stály dvojku a měl jsem je asi jen měsíc! Stejně mě sraly, špatně se nasazovaly. Po zhruba hodině jízdy se rozhodujeme sjet z hlavní silnice a dát si menší off nádhernou soutěskou. Vedla tudy zřejmě kdysi jediná cesta. Jsou zde vysekané tunely do skal a cesta dnes připomíná horší zarostlou "polňačku". Po 14ti kilometrech nám plán hatí spadlý most přes řeku Prači a tak nezbývá, než se tou samou cestou vrátit zpět! Ztratili jsme tak téměř 2 hodiny, najeli zbytečných téměř 30 kilometrů, ale fakt jsme si to užili a stálo to za to.
Tak nám zabili Ferdinanda! :-D Ano, projíždíme nádherným Sarajevem a jedeme omrknout bosenskou pyramidu Slunce nacházející se u města Visoko. Pak ještě troška URBEXU v podání vzpomínky na zimní Olympiádu v Sarajevu z r. 1984. Prolézáme ruiny hotelu Igman, je to tu celkem hororové... Následuje přesun úchvatnými horami kolem umělého jezera u města Jablanica do Mostaru, kde dnes chrníme. Opět parádní den s teplotami kolem 35 stupňů a také s několika bouřkovými sprškami, které nás ale příjemně zchladily...