Suzuki DL 650 V-Strom (2015)

Tradiční několikadenní výjezd s bráchou - v roce 2020 to z vícero důvodů nevyšlo, ale následující rok zase míříme do Alp. Tentokrát je cílem opět kemp Gabrje u Tolminu ve Slovinsku. Odjezd byl celkem chaotický, chvílemi to vypadalo, že se akce ruší, ale nakonec jedeme - sice o den později, já s rýmou, ale klaplo to.

Ve středu 28.7. brzo ráno sedlám V-Stroma a fičím z Ostravy po dálnici za brachou do Olomouce. Potom už spolu po dálnici směr Brno, Pohořelice a dále na Znojmo. První den máme v plánu přespat pod Dachsteinem a protože chceme zažít i nějaké jiné cesty Rakouskem, než obvykle, tak nejedem ze Znojma dolů na Tulln, ale po klikatých silničkách podél hranice přes Vranov nad Dyjí, Uherčice do obce Dešná - Hluboká, kde přejíždíme do Rakouska. Z Raabs an der Thaya směr Zwettl, Groß Gerungs a pak po vyhlášené B119 až do města Grein u Dunaje. Cesta je to fajn, spousta zatáček, provoz nízký, ale rychlost jízdy pro motorky omezená... Za Greinem přejíždíme Dunaj a po rušné silnici kolem Amstetten jedeme do Waidhofen an der Ybbs. Ve Weyer pauza s tankováním a jsme konečně v horách. V Altenmarkt odbočujeme na L550 a přes Hengstpass, který jsme před dvěma roky jeli opačně, pokračujeme přes Spital am Pyhrn do Liezen. Podle deštového radaru se od západu žene déšt a bouřka, která má dorazit někdy k večeru, takže žádné zahálení, jede se dál. Díky TomTom navigaci se vyhýbáme zácpě u Stainachu a fičíme do Ramsau am Dachstein. Cestu přes Schladming - Liezen jsme jeli několikrát, ale pod Dachsteinem jsem poprvé. Rozhodujeme se, že přespíme v hotelu přímo u dolní stanice lanovky na Dachstein, takže vjíždíme na placenou cestu Dachsteinstrasse a po 16 hodině jsme v cíli dne, v suchu, v hotelu Türlwand. K večeru nás ještě v restauraci navstěvuje kamarád s přítelkyní, který se inspiroval mou trasou a míří také do Slovinska. Domlouváme se, že další den dáme Grossglocknerstrasse, když už jsme kousek od něj a má být krásné počasí. A zatímco já s bráchou jdeme spát na pokoj, kamarád v hustém dešti sjíždí zase dolů do Ramsau hledat kemp

Druhý den ráno je trochu mlha a chladno, ale aspoň neprší. Po snídani vyražíme směr Großglockner - přes Filzmoos příjemnou cestou do Bischofshofen a dále stejně dobrou cestou B164 do Dienten am Hochkönig a dále se pak napojíme na rušnou hlavní cestu do Bruck an der Großglocknerstraße. Počasí se vybarvilo a je krásně modro. Leč stejný nápad, jako my, mělo daleko více lidí a tak se táhneme v koloně k mýtnici na Großglocknerstraße spolu s cyklisty, osobáky, karavany, autobusy i traktory. Už jsem byl na této horské silnici dvakrát autem, ale na motorce ještě ne. Jenže dříve jsem tu byl buď za deště nebo večer, takže byl provoz podstatně menší. Zaplatit průjezd se nám podaří rychle, ale kolona aut je nekonečná, takže stále ve vláčku nahoru. No aspoň nám nehrozí pozdrav z několika rychlostních radarů. Pod Edelweißspitze čekáme na kámoše, který si trochu přispal a spolu přetrpíme výjezd nahoru. Tam je to úplná apokalypsa, naštěstí motorka se vejde všude. Rozhled do okolí, nějaké fotky a já s bráchou pokračujeme dál. Při sjezdu se podivujeme (nebo bavíme?) nad řidičem v autě před námi, který si v ostrých vracečkách několikrát po sobě odírá disky kol o vysoký obrubník Cesta dál na Kaiser Franz-Josef Höhe už je naštěstí volnější. Povinná fotka a jede se dál. Je po poledni, takže by to chtělo nějaký oběd. Sjíždíme na druhou stránu přes Heiligenblut do Putschall, kde je u cesty pěkná restaurace. Když vyjíždíme dobře najezení, objevuje se kamarád, tak zas jedem spolu. Mým plánem je Villach a dál přes Wurzenpass a Vršič do Tolminu. Oni ale chtějí ještě někde zastavovat, tak se za Unterkolbnitz před Spittal an der Drau oddělujeme. Svižně s bráchou pokračujeme směr Villach. Tady už jsme před pár lety taky jeli. Za Spittalem míjíme OBI, kde brácha v roce 2018 kupoval voltmetr a zjišťoval, proč jeho Cagivě nechtějí blikat blinkry. Za chvíli jsme ve Villachu. Chtěl jsem ještě vyjet na Villacher Alpenstraße a ulovit další samolepku, ale je dost hodin, tak to necháme na zpáteční cestu a jedem přes Wurzenpass do Slovinska. Výjezd na Vršič je celkem v pohodě, fotka u vrcholové cedule a szjíždíme do Bovce a pak pro mě vždy nekonečná cesta (protože už ji znám nazpaměť) do Gabrje u Tolminu. Přijíždíme do kempu, kolega, který je zde s rodinou na dovolené, nám čepuje pivo a já se jdu osvěžit do Soči. K večeru přijíždí i kamarád, tak jsme všichni.

Třetí den se s bráchou už budeme vracet směr Česko. Původně jsme chtěli den zůstat ve Slovinsku, ale předpověď počasí se nám nezdá, tak raději už zamíříme do Rakouska a projedeme si nějaké ty horské cesty ještě tam. Takže balíme spacáky a opouštíme ještě spící kemp směr Predilský průsmyk. Ranní provoz není velký, takže i přes nějaké ty silniční práce jsme brzy v Itálii, přes Tarvisio jedeme do Rakouska podél dálnice A23. V Rakousku přes Arnoldstein do Villachu a konečně stojíme u mýtnice na Villacher Alpenstraße. Asi poslední z těch známých placených horských silnic v Rakousku, kde jsme ještě nebyli, další nálepka do sbírky. Cesta je podobná Goldeckstraße nad Spittalem, kterou jsme jeli v roce 2018, několik prudších zatáček, několik rychlejších, pár rovinek a jsme nahoře. Ještě je celkem brzo, takže parkoviště je prázdné, pro motorkáře jsou tu skříňky na oblečení zdarma. Jdeme se projít na nedalekou vyhlídku nad parkovištěm a koupit nějaké suvenýry. Dnešním cílem je dojet někam k severu Rakouska tak, abychom čtvrtý den odpoledne dojeli domů. Podle předpovědi nám ale cestu na sever asi zkříží nějaké deště. Sjíždíme z Villacher Alpenstraße a přes Villach jedeme na Radenthein. V Patergassen na křižovatce směr Ebene Reichenau je čerstvá nehoda, musíme počkat, než přistane záchranářský vrtulník. Za Ebene Reichenau se rozhodujeme, že pojedem přes Nockalmstraße a ne přes Turracher Höhe - jednak máme čas a pak severně v údolí Tamsweg - Murau se od západu na východ přehánějí deště. Nálepky z Nockalmstraße už mám tři, ale cesta stojí za to. Když příjíždíme do Tamsweg, cesta před námi je hodně mokrá, před chvílí zde pršelo. Míříme pomalu na Sölkpass, před námi se honí mraky, ale dobré, neprší. Do navigace nastavuju Spital am Pyhrn, kde přespíme. Sjíždíme do údolí a jedem na Liezen známou cestou, první den jsme tu jeli opačným směrem. Za Liezenem na Pyhrnpass, začíná pršet. Ale do Spitalu je to už kousek, tak to neřešíme a pokračujeme dál. Po pár neúspěšných pokusech s hledáním noclehu se ubytujeme v hotelu Freunde der Natur. Už jsme tu spali v roce 2019, mají tu jídlo, pivo a oproti minule máme i hezčí pokoj.

Poslední den dovolené je cílem dojet domů. Nebudeme už moc vymýšlet a tak po cestách z prvního dne jedeme do Waidhofen an der Ybbs, kde odbočujeme na L93 St. Leonhard am Wald. Silnice vede kolem pastvin, po kopečkách a je zde pěkný výhled do kraje k Dunaji. Vidíme dešťové mraky a radar to potvrzuje. Brácha má obavy, že zmokneme, ale já věřím, že to zase přejde před námi. Pokračujeme na Randegg a Wieselburg. Deště přešly, takže nezmoknem. U Pöchlarn přejíždíme Dunaj a podél řeky a četných meruňkových sadů jedeme do Krems. Cestou ještě kupujeme něco z nabídky místních "meruňkových" prodejců. V Krems odbočujeme od řeky směrem na Langenlois a po různých méně frekventovaných silničkách míříme na Zellerndorf, Retz, Hnanice a do Znojma. Poté na Pohořelice a protože je odpoledne, chceme se vyhnout dálnicím, tak pokračujeme na Vranovice, Těšany, Slavkov u Brna, Bučovice a Vyškov. Podél dálnice do Prostějova a zanedlouho jsme u Olomouce. Mě pak čeká ještě cesta domů do Ostravy. Úplně nespěchám, tak jedu přes Odry, Fulnek a domů dojíždím po 17 hodině. Dovolená klapla, až na jednu přeháňku jsme ani nezmokli, nic se nepokazilo a i ta moje rýma dala pokoj. Celkem najeto nějakých 1664 kilometrů.

• 

  Státní hranice u Hluboké

• 

  Pod Dachsteinem

• 

  Výhled z Edelweißspitze

• 

  Kaiser Franz-Josef Höhe

• 

  Vršič

• 

  Soča v Gabrje

• 

  Na vrcholu Villacher Alpenstraße

• 

  Nockalmstraße

• 

  Sölkpass