Ducati Panigale V4 (2021)

Rok se s rokem sešel a já se znovu snažím sepsat všechny ty zážitky z prvního jarního testu – tréninku.
Loni moje sezona neproběhla úplně podle mých představ. Když jsem po celkem příjemném jarním Španělsku hned na první domácí akci v Brně docela hodně boural. Po pravdě jsem dost přemýšlel, jestli nenastal ten správný čas se na to vykašlat….
Někdy v říjnu jsem už měl motorku hotovou a i šrámy na těle se úspěšně zahojily a tak mě opět začaly svědět ruce
Začal jsem plánovat jarní trénování. Kde jinde než v zemi zaslíbené
Probral jsem to s klukama z naší crew, ale odezva byla trochu vlažná, což mě donutilo zachovat se radikálně aby jim došlo kdo je tady kurva šéf a odvážně jsem objednal náš oblíbený event v březnu Aragon – Valencie s tím že jsem bouchnul rovnou celej box a doufal že jim zbabělost nedovolí mě v tom nechat?Co na tom že to byla lehká vydíračka účel světí prostředky
Bohužel Honza prodal svou V4S a objednávka resp. dodání nového eRka se dle Italské tradice protáhla na duben. Honza nemá na čem jet
Bohouš pořídil nějakou italskou píčovinu na 4 kolech takže vyndal všechny škvarky navíc bojuje s bolavýma loktama takže -2…..
Nakonec Oťas nevydržel, a že mě nenechá jet samotnýho a protože můj poslední pád viděl LIVE a asi i trochu ze soucitu objednal event také.
Super, takže jsme 2 v tom ohromným boxu na 2 Formule1
Trochu jsem ještě oťukával Ozzyho, ale ten měl plán jet sám Barcelonu, protože Ace vyhrál u BP event na přelomu roku v Almérii.
Pořád jsem ještě doufal, že Honzovi zázrakem přijde bajk a pojede.
Po vánocích se mi ozval Ozzy, že Barcelona má full stav a že se chystá do Aragonu. SUPER !!!. Hned mu píšu, ať nebookuje box, že máme spoustu místa.
Chvíli na to píše Honza(Ace), že v tom Ozzyho nemůže nechat a že má ještě ve Španělsku motorku, tak přilítne do Barcelony půjčí káru a dorazí do Aragonu. PARÁDA !!!
S Oťasem vyjíždíme v neděli po „O“,venku je okolo nuly , já s Ducátem, Oťas za Věčkem táhne káru s motorku a s ním jede ještě kámoš Radek, coby support, náhradní fára, kámoš meghánik kumpán na večerní drinky. Dovalíme se okolo 22 hodin na hranice Německo-Francie, dáme pivko jdem spát budíka na 4.ranní. Ráno vyrazíme, přetrpíme Francii , přelítneme k Barceloně a po okraji Iberského pohoří stoupáme a klesáme až v pondělí kolem šesté dorazíme do Alcaňiz – městečka u Circuito de Aragon.
Zaparkujem v nám už známém kempu kde nás uvítá mírně ovíněná recepční, která má problém spočítat kolik máme zaplatit. Jak jinak si vysvětlit, že jsem platil za auto el.přípojku a sebe na 3 dny 95E což bylo podle ceníku OK a Oťas auto s károu a 2 lidi, el přípojku 70E ?. Neřešíme máme za sebou přes 2000km ještě večer je kolem 20stupňů vytáhnem pivka rozlejem panáčky na světě je krásně
Do čtvrtka máme čas se vzpamatovat z cesty, aklimatizovat se ze zimy do léta, vyspat rozhýbat.
Ve čtvrtek dopoledne volá Ace, že přiletěl, sedí v autě a jede za námi z Barcelony. Dopoledne si půjčíme v kempu na půl dne kola a dáme si menší cyklovýlet po okolí. Za půjčení jednoho zrezlého bicyklu na půl den jsme zaplatili 15E.Později se dovídám od Ace že 15E na den ho stálo rentnutí Fiata 500Abarth se kterým přijel z letiště
Před šestou stepujeme před bránou okruhu za strašného lijáku a větru. Když nás pustí do paddocku je po dešti, Ace se trochu obává aby tam měl motorku, ale vše proběhlo v pohodě, přijíždí i Ozzy s rodinou a stěhujeme se do boxu. Dáme ještě nějakou předzávodní etiketu pivka trochu rumu nic žádnej extrém žádná ostuda…
Ráno se probouzíme do letního dne . Dost fouká, ale to je v Aragonu normálka.
Rozprava, motorky na nahřívácích, trochu se posmíváme Ozzymu že jde na neznámé trati rovnou do gruppe „A“ mezi ty magory. Honza je přihlášenej do Béčka a my s Oťasem tradičně začínáme v Déčku což nebyl úplně skvělej nápad, protože jsem jednomu týpkovi během první rundy nadělil 3 kola. Nic v poledne je přeskupení podle zajetých časů, tak Vydržíme. Po obědě nás přeskupí a sejdeme se v Běčku Já, Oťas, Ace . OZZY udržel „A“
Tady se musím zastavit abych udělal charakteristiku postav příběhu
Ozzyho a Ace jsem osobně vlastně neznal, jen jsme si tu psali na motorkářích. Pro vás co ty kluky znáte to nebude nic nového. Ozzy je takový hodně přemýšlivý typ, je dost zaťatej do toho co dělá, má hodně natrénováno, jede hlavou. Je rychlej. Když jsem se díval jak jede, je to čistá jízda bez zbytečných pohybů tak jak to má být. Jak kdyby jel pro rohlíky ale kurva rychle
Honza (Ace) mi trochu připomíná našeho Honzíka , Jede tak, že to má koule, řekl bych že až tolik nepřemýšli jak Ozzy ale není nebezpečnej – aspoň myslím .
Oťas udělal za poslední rok velkej pokrok…. Nad jízdou také hodně přemýšlí, piluje si zatáčky jednu po druhé, loni namlátil hromadu kilometrů na dráze.Cvičí maká na sobě a je to znát. Doby kdy jsem byl z naší party nejrychlejší jsou už asi nenávratně pryč jednou to přijít muselo .
Já jsem odjížděl s rozpačitými pocity, kdy jsem jednak od pádu na motorce neseděl, nevěděl jsem jak to bude s hlavou, jestli se nezačnu bát byl jsem hodně nervozní. Naštěstí jsem se už během dopoledne dostal asi 2s za svůj loňský osobák a tak jsem se vyklidnil….Ono to půjde
Jezdíme …. Kluci se nám trochu smějou jak furt něco řešíme okolo našich italských strojů, točíme o naší technice řeči jak malý smradi v rozjebaným písku, zatímco oni na japonských strojích jen jezdí . V jedné rundě totiž Oťas neneastartuje – klekla baterka….
V další rundě ho přivezou na káře – klouže spojka. Oťas sundá helmu je celý červený a sprostě nadává své motorce. Protože už Otika dlouho znám, vím jak se v takové situaci zachovat. Je třeba chovat se potichu, na nic se neptat, udělat dva kroky zpátky a nedívat se do očí.
Po chvilce vychladne a vyřeší problém – z nějakého důvodu zůstal tlak v hydraulice spojky takže pořád bylla lehce vystavená až se přehřála. Odfouknul a už byl klid
V další rundě Oťas schytá na dlouhé Aragonské rovině kde se jede kolem 290km/h kamínek do chladiče. Při této rychlosti je to projektil, který udělá v chladiči dírku V následující zatáčce mu klouže bota na stupačce vlivem stříkající chladící kapaliny na nohy. Zajíždí opět do boxů a sprostě nadává. Ace má naštěstí lepidlo, kterým chladič zalepí, ale pro tento den už se nesveze….
Po zalepení chladiče Oťas tůruje svůj stroj, aby natlakoval systém a zjistil zda se oprava podařila, což se nelíbí prvním sluníčkem do růžova žahnutému germánovi od vedle. Přijde a po henlajnovsku Otíkovi nadává. Oťas nerozumí řeči jeho kmene, navíc má špunty v uších a tak se na něj po švejkovsku žulí a má ho na háku. Konrád ještě chvíli rozhazuje rukama a pak trapně odchází.

Máme před sebou poslední den v Aragonu. Počasí je luxusní. Teplota 24 stupňů asfalt šplhá ke třicítce, uklidnil se vítr, ideál. Ozzy tam seká jeden osobák za druhým a nakonec zajede 2:03 Pecka. Oťas už bez problémů s technikou jede stabilně 2:08 nízkých Ace 2:08 za Oťasem – na šestce úctyhodný výkon.
Já se vyvážím za Acem , snažím se ho udržet v technický pasáži, jeho nálety do zatáček jsou inspirující ? pomalu mi ujíždí , na dlouhý rovině se vždy docvaknu na jeho zadní kolo. Na téhle dráze je jeho téměř poloviční výkon motoru velký hendikep . Nakonec k mému překvapení mi tam padne 2:09,5 což je o 1s vylepšení z mého loňského best time, takže ačkoli jsem v něco takového nedoufal, vezu si i já osobáček. Díky Honzo
Balíme, vyklízíme box trochu se snažím přemluvit kluky, aby s námi jeli ještě do Valencie, ale marně
Chlapi díky, bylo to s vámi super doufám že to není poslední společný event….

My přespíme ještě na okruhu a ráno vyrážíme směr Valencie.
Přijíždíme do Valencie. Vyfasujeme klíče od boxu. Na místě před námi zaplaceným boxem stojí dodávka s károu, takže nemůžeme zacouvat k boxu.
Poprosíme majitele jestli by nemohl odjet, že nám překáží před naším boxem. Má nás na háku a v klidu si vyndavá věci. Trochu nás to točí, ale pak si všímáme jeho zjevné nešikovnosti a začínáme se bavit . Naše postávání a sledování jeho činnosti ho ještě více znervozní a je to čím dál větší zábava . Frajer měl odpřaženej vlek a zvednutou oj, aby se mu vozík naklonil. Vrcholem produkce bylo nacouvání zadníma dveřma na vytopořenou oj a díra v zadních dveřích. Kdy by se nechoval tak arogantně jako kretén, bylo by mi ho i líto.
První den ve Valencii…
Přestože loni nám nechaly grupy z Aragonu,, letos tu začínáme opět v gruppe „D“. Moje blbost, slibuji že to víckrát neudělám. Počasí je super, trápíme se mezi hodně pomalými jezdci, zajetý čas okolo 1:52 stačí při regrupingu pouze na „C“éčko. Jsme tam mezi nejrychlejšími a podaří se mí zajet 1:49,0 což je desetinka za mím loňským osobákem Oťas 1:49,7 radujeme se že na druhý den jdem do Béčka . Bohužel se ráno dovíme že grupy zůstávají a začínáme od nuly… První jízdu máme zrušenou, protože na konci cílovky exploduje motor JAPONSKÉMU stroji a konec cílovky kde se jede kolem 275km/h a první zatáčka je celá pod vapexem. Ve třech zatáčkách visí pyžamo. Už jsem přišel na to jak to tu dělají s úklidem tratě Vyvěsí pyžamo a nechaj nás v tom jezdit 3-4 kola a když to tam nikdo nezahodí, vyvěsí zelený alítá se dál . Bezmozci v grupě A to skládaj do vapexu na ucho….. Na to už fakt nemám koule, protože trefit se do 50cm stopy, chce víc umu než s jakým disponuji a tak prodávám první zatáčku, zkouším pilovat další úseky tratě a nedívám se na časomíru. Po obědě s časem 1:51,5 zůstávám v Céčku Oťas zajede 1 :49,3 a jezdí v B. Po pěti dnech na dráze se dostavuje únava, sundám kombošku otevřu pivo a seru nato :-) Přezuju motorku a ještě to zítra – poslední den zkusím
Je ráno poslední den, počasí je ideál. Slovy klasika „Jak se cítíš, jsi v pohodě? Neee vůbec nejsem v pohodě, cítím se totiž dost rozm.dadej.“ a tak se rozhoduju,že vypnu laptimer a budu si to užívat. Oťas si bere instruktora Maxe Neukirchnera , moc pěkně ho vodí a zajede si osobák 1:48,7. Já si to užívám a padne mi tam 1:49,8 Z Valencie si osobák nevezu, ale jsem spokojenej není každý den posvícení a zůstal jsem 1 desetinku za svým loňským časem. Vezeme domů sebe i oba stroje v celku a to se počítá. Příště se to povede
Vyklízíme box, naložíme do dodávek a vyrážíme k hranicím s Francíí kde přespíme. Ráno směr ČR.



Mají ho tu rádi


.