Ducati Panigale V4 (2021)

Tohlee vyprávění o španělském tréninku nebude až tak moc o motorkách, protože jak říká moje skvělá žena „Koho to zajímá jezdit jak magoři furt dokola na uřvanejch křápech a ještě tomu říkáte sport ? Kdybyste jezdily na koloběžce tak je to sport, takle si můžete koupit autodráhu a bude to stejný, jen se u toho nedolámete a nebude to stát takový prachy
Když jsme naposledy odjížděli do Španělska na okruh, začínal covid a všichni z toho byli v psychu, z Valencie nás vyhnali po jednom dni, naštěstí agentura BP se zachovala seriozně a nabídli nám buď vrácení peněz nebo že to máme u nich a až budeme chtít potrénovat můžeme si vybrat jakýkoliv z jejich eventů. Jasně že jsme chtěli znovu na dráhu. Loni to opět kvůli covidu bylo na jaře složité, takže se to uskutečnilo až letos.
Opět naše oblíbené okruhy Aragon a Valencie.
Jedeme ve stejné sestavě – Já, Oťas, Honza a Bodys.
Přes zimu jsem přezbrojil a tak budou v boxu 4 Panigale V4
Odjíždím s pocitem mírného studu, protože Ty ruský hovada se rozhodli osvobodit Ukrajinu zhruba týden před naším odjezdem. Uvědomuji si pomíjivost všech věcí na které jsme zvyklí a stydím se že si jdu užívat zatímco někdo jiný bojuje o holý život. Co se dá dělat neumíme spasit svět….
Já s Bodysem odjíždíme v pondělí ráno na pohodu, cestu rozdělíme na dva dny.
Oťas jede s Honzou, vyjíždí v úterý a letí to na jeden zátah nonstop. Těch necelých 2000km dali za 17h. stylem podlaha furt
My jsme v úterý večer v Alcanizu – malém městečku v Aragonii, pod okruhem 20min cesty pěšky u takového jezera je útulný kemp, kde zaparkujem dodávky , vytáhnem pivka a užíváme španělské sluníčko.
Kluci dorazí ve středu, ubytujií se v hotelu v Acanizu na jednu noc, protože druhý den nás už pustí do boxů
V kempu jsem ještě doladil pár věcí co jsem nestihl na motorce – to jsem psal ve vlákně.


Ve čtvrtek kolem šesté nás pouští do ohromného paddocku Aragonského okruhu. Honza naráží sud Plzně. „Jsi se zbláznil – půlku? Sto piv? Kdo to vypije?“
Třeba někdo zajde néééé a pak začne složitou matematikou vypočítávat kolik piv vychází na osobu a den. Trochu se v tom ztrácí ale my mu věříme.

První den dopoledne je fajn, trochu vlhko, ale nic co by dělalo problémy.
Vždycky se hlásím do gruppe D , protože na těch španělských okruzích nikdy člověk neví co se sejde za úroveň jezdců a protože letos tam v dubnu začíná první závod WSBK, využívá spoustu jezdců tyhle akce k tréninku. Tak bych se tam nerad motal mezi profíky. V poledne je přeskupení a protože bylo vlhko a ne úplně všichni šli jezdit tak jsem se i s časem myslím 2:17 dostal do gruppe B, což bývá pro mě ideál. Odpoledne jsme toho už moc nenajeli protože se hodně rozpršelo.
V sobotu bylo dopoledne mokro a odpoledne to šlo, ale dost se padalo a buď nás stáhli z dráhy nebo úplně zrušili jízdu, takže jsme se moc nesvezli.
No a v neděli bylo zase dopol mokro ale odpoledne už to bylo super a všichni jsme se zlepšili. Máme radost z osobáčků.
Večer balíme a přesun do Valencie. Máme den volna, vyspíme se, a řešíme co dělat celej den. Bodys že pojede někam na kole, Oťas s Hanzem se chcou jít podívat do Valencie po památkách tak vezmou naší nejdelší dodávku s naloženýma dvěma Panigále a jedou do centra Valencie Já nerad chodím po památkách a tak zůstávám v paddocku, skouknu nějaký formulky na dráze, zajedujedu nakoupit a tak.
V šest nás pouští do boxů volám klukům co jsou ve městě že už můžou přijet vykládat. Oťas mi típne telefon vzápětí volá zpátky přes Face time z nějakýho baru oba s Honzou jsou totál zmatlaný – „My ještě nejedem dáme ještě ňákej drinčík„Tyvoe čum jak tady nalejvaj drinky: vona veme tu flašku vodky, votočí to dnem vzhůru do toho kýble a počítá normálně do deseti, pak to zaleje nějakou sladkou sračkou – to dává jak kráva“. Dáme eště jednoho a jedem“. „OK“
Zatím vyhážem naše dodávky do boxů, utečou 3 hodiny a kluci nikde. Volám Oťasovi kde jsou.
„Ty voe my nemůžem najít dodávku“……. „Si děláš ze mě prdel???“ „Nééééééééééééé Pájo fakt si nedélám prdeeel“ zoufale brečí Oťas do telefonu „My už tu tři hodiny lezem, tady se setmělo všechno vypadá jinak, je to velký město a ani píču tu zkurvenou dodávku nemůžem najít je nám zima. Hanz má vybitej telefon a já jednu čárku, co budem dělat nemáme motorky, nemáme dodávku jsme úplně v prdeli“.
„Mám pro vás jet nebo co ?“ „ Ne my nevíme kde jsme musíme jí najít……“
Shrnňme si to : Takže ty magoři dojeli do centra Valencie s tou sedmimetrovou dodávkou naloženou po strop - 2Panigale a spoustu gum cena nákladu minimálně 1,5kostky, Jak znám Hanze tak jí zaparkoval někde v pěší zóně v protisměru na nějakým prominentním fleku a zašli na drink .
No nic tady končí rokenroll a začíná punk

Hodinu na to Honza volá : „ Tyvole tak jsme jí našli akorát jsme skoro vystřízlivěli , taky potřebujem dobýt mobily, tak jsme hledali bar kde mi dobijou samsunga. Všude maj nabíječky jen na jabko. Dáme poslední drink a valíme.


Přijeli v půl jedný. Mezitím se zastavil Kuki mecháňa od Olivera natočím mu pivo, koukne do našeho boxu, kde stojí ve stojanech 4 Panigale a říká :“ Jezdíte tydle červený píčoviny jo? „?pak přide i Oliver – sympaťák a hodně rychlej pilot, který se letos účastní seriálu MS. tak jsme ještě žvanili do 2.
Druhý den jdeme na dráhu. Rozdělemí do skupin nám nechali z Aragonu, takže jdu rovnou do „B“
Jezdí se krásně, sledujem Olivera jak to tam dává, akorát ráno je na dráze trochu mokro po dešti z předchozího dne a také spousta jemného písku z Afriky. Brzy se vyjezdí stopa a je to v pohodě. Během jedné jízdy se podívám do kačírku , ale nic závažného.
Z mého výletu mimo trať se stala vtipná zápletka, kdy jsem jakousi zkratkou najel zpět na dráhu, že mě vzala časomíra a já se s hooodně dobrým časem stal lídrem tabulky. V paddocku to způsobilo menší rozruch – ty voe kdo to zajel.
Olího mecháňa hned nandaval svému jezdci „ Ty voe, ty jedeš svět, já ti tady ladím špičkovej bajk a pojede tě tu ňákej Doucha na tý červený píčovině


Situace s válkou způsobila, že z paddocku úplně vymizeli rusáci.

Jak vzkázal Jeremy Clarkson ruskému pilotovi F1 Mazepinovi „Tahni si jezdit do ruska , můžeš tam kroužit sám, stejně budeš poslední“

Po prvním dni ježdění ve Valencii jsme všichni vysmátí, jak jsme si to užili.
Večer se sejdeme i s Oliverovo crew u nás v boxu jedou se historky a je fakt prdel.
Vedle nás v boxu je parta holanďanů. Maj obrovskej Kamion s návěsem a vzadu v návěsu spí na matracích. Trošku mi na nich bylo něco divnýho, ale nějak jsem to neřešil.
Holátka večer vytáhli před box barový stolečky, takový ty vysoký žídle, postavili menší péáčko – jak na oblastní fesťák a rozjeli diskotéku. Normálně ofiko s hejbacíma světlama komplet.
Říkám si „Ty vole jako samý chlapi žádná baba táhnou sebou tenhle cirkus aby pak u stolečku vlnili?“
OK každej se baví jak umí Freedom, peace, neřeším i když bych poslouchal radši jinou muziku.
Musíme na sebe víc řvát abychom se slyšeli, jedem kořky historky tlemíme se až mě bolí břicho.
U sousedů vedle jede zábava taky naplno prozatimní zvukař přidává power a slyším že jeho PA je na limitu.
Je kolem půl druhý. „Kurva poďte spát nemůžem se takhle zdunit každej den, zejtra zase zajedem hovno“ velím a pobízím naší partu k zodpovědnosti.
Neochotně se zvedají, já jdu k dodávce a pak to vidím !!!
Za kamionem dva borci z vedlejšího boxu rozjíždí celkem hustou líbačku.
Na rovinu – fakt nechceš vidět dva stary vyplešlý kozly jak se koušou do hlavy 10minut před tím než jdeš spát.
Nic proti buznám, jedna s náma chodí i na pivo a je v pohodě,. Ale kurva proč to musí dělat přede mnou kde je muj peace muj freedom.
Nemůžu usnout páč to furt vidím.
Ráno trochu bolí hlava z toho rumu ale odhodlání pořádně zatáhnout tam je a tak si užíváme 2. den kroužení ve Valencii
Je mi jasný, že jestli dnes zajedu plíseň zejtra to nevylepším,protože počasí je hodně nejisté. Ve třetí rundě se pověsím za Bodyse, který je z nás nejmladší a poslední dobou mu to jde a zlepším si čas na 1:48 vysokých. Moje mise je splněna i když s odřenýma ušima. Kluci se všichni také vylepšili.
Bodys 1:47, Hanz 1:48 Oťas 1:50.
Ještě čekáme na zázrak že se předpověď na poslední den změní, ale neděje se začíná lejt , a tak padne tedy rozhodnutí že to sbalíme a vyrazíme k domovu.
Cestou domů mám z Francie nepříjemnej zážitek, když mne u Dijonu zastavili Francouzský bengošky.
Normálně 4 cigoši v uniformách, odstavit auto za mýtnicí, já 10m od něj a 3 cigoši si jedou šmejdění v mojí káře. Když chci k autu, 3. mě tlačí od sebe nastaveným obuchem jak za komárů na Václaváku.
Mám za sebou 1000km a zdá s mi že jsem se přenesl v čase a prostoru, jako by mě kontrolovali někde v Pakistánu. Vidím jen že lezou všude, do šublíků do skříní, vyndavaj hadry. Po půl hodině mě pustí a ať rychle jedu a nepřekážím. Na další pumpě zastavuju abych zkontoloval tu spoušť. Ten blb nemohl odevřít dveře od záchodu tak je radši vylomil. Asi to viděl poprvé v životě, když oni v jsou zvyklí na ty obtisklý nohy a díru do země… Nevím co tam asi tak chtěl najít….
Ale celkově to byla paráda a moc jsme si to užili.
Doufám že ne naposledy
Omlouvám se za expresivní výrazy
Nejsou použity samoúčelně , dokresluji. atmosféru zájezdu