BMW R 1200 RT (2011)

Jak já nesnáším něco kupovat. Znáte to - prodejce - slizný chlapík, který by prodal vlastní tchyni, všechno moc dobrý, žádný problém, všechno funguje, první majitel, nebouraná, servisní knížka. Vysol a zmiz. (To je tady jenom pro zvýšení dramatičnosti, ve skutečnosti je Los Motos usměvavý sympaťák.) Tak jo. Přivezl mě Bublík autem, nejlepší týpek do nepohody, jakého si umíte představit, tato vlastnost naštěstí dnes nebude potřeba. Nebo jo?

Peníze přepaprsknuty, Čau Bublo, uvidíme se ve Zlíně. Bavorák není na první pohled úplně přívětivá motorka, poslední červené kontrolky přestanou blikat až se člověk rozjede, pokud ná málo benzínu, svítí tam hodně výstražně oranžový trojúhelník a na displayi bliká kontrolka, což jednomu nepřidá. Teď takový ten pocit - koupil jsem dobře? Nerozpadne se to po 100 km?

Benzinka. Tankuju plnou, běž pryč oranžový vykřičníku! Nasedám startuju, vykřičník tam furt je, k tomu blikají oranžově brzdy a kontrola trakce (nebo co). Ty by měly zhasnout po rozjetí. Dá se na tom ale vůbec jet s takovou diskotékou? U některých aut a motorek chvilku trvá, než přijdou na to, že se natankovalo, třeba u BMW taky. Blik blik - červená, oranžová, vykřičník. No ty kráso, Václave, co jsi to koupil za vrak?

Co už. Jednička, jedu. ABS a kontrola trakce poslušně přestanou blikat po prvních dvou metrech, ještě svítí oranžový vykřičník, ale kdo ví, co znamená. Otáčím se kolem benzínky a vyjíždím na silnici, motorkce právě došlo, že bylo dotankováno, sloupec paliva vyskočí nahoru a mizí poslední zbytky oranžovo - červeného blikajícího pekla. Ty krávo, svoboda, paráda. Domů je to ještě hodinka, můžeme se začít seznamovat.

Asi tak tři kilometry od benzínky první kamion, palubka krásně "čistá", volná cesta, plný plyn a předjíždím. Uprostřed předjíždění najednou blik - oranžová (nebo červená?), svítí, něco bliká, ty kráso, ten zvuk motoru má takto být? Dokončuju předjíždění (motor naštěstí furt táhne), ale kontrolkové rodeo na displayi zůstává. A k tomu ten smrad! Takové jakoby když se něco pálí, co se pálit nemá, nějaká guma nebo co. Nedá se než rychle zastavit na kraji, seskočit a podívat se, co hoří. Plameny žádné, nic nekouří, ale smrdí to jak bolavá noha.

DO ŘITI. Umíte si představit, co horšího by se mohlo stát? Václave, seš vůl. Blbě jsi vybral, podvedli tě, teď jsi to zaplatil, reklamaci ti buď nikdo neuzná, nebo se budeš tahat měsíce o prachy.

No co už, teď jsem někde mezi Hodonínem a Strážnicí. Tak zkusím někam dojet. Oranžová je že můžeš jet dál, tak uvidíme. Sednu, nastartuju (naskočí), blik blik všechno špatně kontrolky debilní. Jednička, jede to, dvojka, pomaličku, teplota v pohodě, olej v pohodě - to je důležité. Pak se to začalo trochu obracet k lepšímu. Přede mnou stojí auto se spálenou brzdou a rozervanou gumou. Takže to byl ten smrad! Dobře dobře, jedu dál.

Aby to nebylo tak veselé, ještě poslední rána - ten varovný oranžový trojúhelník umí svítit i červeně, právě mi to ukázal. Dobře. Takže umíme červenou. Nicméně teplota dobrý, olej dobrý, nic neteče, nic nehoří, nic nesmrdí. Je horší smrdění nebo červená? Okouním okolo toho asi pět minut, ale co už. Kdyby to byl opravdu průšvih, tak by ten červený trojúhelník blikal, ne? Strážnice je pět kilometrů, tam se uvidí. Sedám, startuju, moc se mu nechce, ale naskočí - ha!, eletrika!

Při vjezdu do Strážnice se znovu rozsvítí a rozbliká kde co, palubka vypadá jak vánoce v Kauflandu a navíc přestanou fungovat blinkry - přichází můj triumf samodiagnostiky - těm systémům prostě chybí šťáva. Zastavím teda na náměstí, startovat už nejde vůbec a volám Bublovi. Jsem ve Strážnici. Cože? Jo, jedu pro tebe. Ještě volám týpkovi, ať si ten šrot přijede vyzvednout, do Strážnice na náměstí. Jo, beru dodávku a jedu.

Vedro jako prase, Bubla přijíždí první, já už nejsem naštvaný, začínám mít dobrý pocit z toho, že to už vlastně horší být nemůže. Když člověk už ví, že se něco hodně pokazilo, je to o hodně lepší, než když se to právě kazí. Dno už bylo. Prachy nemám, motorka nejede, dokonáno jest. Tak se tomu smějeme, Bubla koupil nějaké birely, sedíme na náměstí, pijem birely, díváme se na ty naše stroje a smějeme se, že 20 kilometrů zase není tak úplně špatné, pěšky by to trvalo dýl, já jsem se svezl na Bavoráku, tak co bych dnes ještě chtěl?

Co se stalo vlastně odhadl ještě na náměstí Bubla - z nějakého důvodu věděl, že bavorák má alternátor separátně na řemenu a pokud ten řemen prdne, tak to skončí přesně takto. Oranžová - nedobíjí, červená - pokles palubního napětí mimo toleranci. Baterka tam byla ještě z výroby (teď už je tam nová), takže dvacet kilometrů byl vlastně očekávaný výkon. Taky to byl on, kdo první řekl, že to bude vlastně dobré - vymění se řemen a všechny problémy se tím pořeší. Mě vůbec nenapadlo, že bych si tu motorku po tomto zážitku vůbec nechával, ale pokud je to jenom řemen, tak to je vlastně jenom pitomost, ne?

Pak přijel týpek s dodávkou, viděl nás, jak tam sedíme v dobré náladě a tak to komentoval: "Žádná slava, co, borci?". Hodili jsme to do dádávky, borec že se ozve, ale asi to bude řemen. (Byl.) Udělal během pár dnů velký servis, který jsme kvůli jistému tornádu nestihli a motorku jsem si radši nechal domů přivézt od Bubly (dík), protože podruhé jsem na podobnou příhodu už neměl nervy.

Přijela. Od té doby bez poruchy. Mou důvěru si postupně musela pomaličku získat, ale nějak jsme to dali. Jedinou trvalou památkou, která mi po tomto dobrodružství zůstala, je, že jakmile se množství benzínu dostane do rezervy a rozsvítí se ta oranžová vykřičníkovitá kontrolka a začne blikat symbol nádrže, tak z toho mám vždycky málem infakrt! (Radši tankuju v půlce nádrže.)