Yamaha YZF-R6R (2008)

(A me to nevadi)
Tenhle zapis z okruhoveho jezdeni v Chorvatske Rijece na okruhu Grobnik bude krapatek jiny nez vsechny predchozi, a asi i vsechny budouci. Proste proto, ze bude jen o me, a ze to pisu proto, ze jsou urcite lidi kteri mohou mit stejny problem jako ja, a treba jim tenhle zapis pomuze.

Uvod aneb co je potreba vedet pokud me neznate.

Po okruzich uz jezdim dlouho, a zacinal jsem od uplneho mrdala amatera (kterym jsme doted) a ktery mel problem zaject na sestce Brno pod 3 minuty. Prvni zmerene casy co si pamatuju kdyz uz jsem tam poprve nebyl byl Most za 2:26 a Brno za 2:54.

Po incidentu v provozu jsem usoudil ze chci tahat certiky za ocas jen na okruhu, poridil R6ku, dal laminaty, a zacal se ucit krapet jezdit. Casy sly dolu, a ja si to uzival. Nejvetsi problem jsem mel s naklonem, ale pomalu se naklony zvetsovali, casy lezli dolu a zdalo se ze je vsechno na spravne ceste.

Brno se povedlo pod 40, pak pod 30, pak dokonce i pod 20.

Celou dobu jsem pohrdal lidma, co jedou "koleno za kazdou cenu", motorka kolmo, lidi viseli z motorky jako opice, a krokem jeli "koleno" a rikal jsem si ze az to prijde, a budu tam, tak koleno proste bude, a pujde to samo.

Pomerne brzo byl prvni dotek kolenem se zemi, clovek samozrejme panicky uhnul, a dal to neresil. A z povinnosti, za kterou se vetsina lidi zene jako za vrcholem motorkareni se pomalu stal blok v hlave ktery narostl do obludnych rozmeru. Scenar byl vzdycky stejny. Prijel jsem na okruh, behem prvni nebo nejpozdeji druhe dvacky jsem skrtnul kolenem, vydesil sem se az do morku kosti jak uz jedu strasne rychle, a zacal se ruzne kroutit, koleno schovavat, prenaset vahu na vnejsi stupacku, proste delat vsechno proto, abych mohl zrychlit ale kolenem nedrbnul protoze asfalt me sezere.

Nasledovalo co muselo ... zrychlovat timhle stylem jezdeni neslo do nekonecna a vyvrcholilo to uz pred peti lety, v roce 2015 neskutecnou tlamou na Pannoniaringu, kde jsem nevedouce ze jedu velky naklon nalozil v rychle zatacce na ctyrku plny plyn, nadlehcil predek, a rozbil si usta i motorku (viz smrt prskavky /prvni R6R )
Ale nebyl to jediny incident, uklouznuti v naklonu bez kolene bylo vic ...

Coz ... strachu z naklonu rozhodne nepomohlo, a problem naklonit motorku se jen zhorsoval a stupnoval. Rozum vedel, ze naklon na koleno na nahratych okruhovych gumach je NAPROSTO CAJK, a ze vedet v jakem se clovek nachazi naklonu je bezpecne, a ne naopak. Ale zapesti ani telo neposlouchalo, krecovalo se a hlava proste nepustila.

Zrychlovat se dalo jen za pomoci natahovani brzd hluboko do zatacky, rychleho rovnani masiny a pridani plynu atd.

Po 4 letech trapeni se postupne vyrojila spousta moznosti, jak s trapenim skoncovat, a celou tuhle sondu do moji duse pisu pro to, ze snad mozna nekdy muze nekomu v podobne situaci pomoct, aby si svuj konicek zase uzival misto aby se trapil.

Jak se podarilo sam sebe prekonat:

V zime se objevil pitland.cz, projekt haloveho jezdeni na elektrickych pitbicich, cili trictvrtecnich motorcickach. Pochopil jsem ze pokud chci odstranit svuj blok z naklonu, musim zacit nekde, kde to jde relativne snadno, a odstranim dalsi limitni faktory, jako rychlost, a strach z rozbiti techniky i sebe.

Takze jsem zacal tam. Velky dik Liboru Sindlerovi, ktery me poslouchal, poslechl si muj problem, a nechal si rict ze mi pomuze krapet vyhecovat, abych prekonal strach/blok a vic se naklonil.

Prijel jsem na "rozvoj dovednosti" rozhodnut ze je jedno kolikrat spadnu, ale proste po koleni pojedu. A opravdu jsem spadl snad 100x, protoze po kazdem doteku kolenem jsem panicky uklapaval plyn, krecovite sviral riditka, a delal spoustu dalsich chyb ze strachu ktere koncili na zemi.

Ale ... ale tam nekde se to prvne zlomilo, a ja dokazal jezdit kolecko po koleni. Bylo to sice na betonu, na malem elektrickem pitbiku, a v hale ... .ale bylo. Jezdil jsem casteji, trenoval uz vetsinou sam, a prenasel naklon i na trat.

Nicmene na velkem dromu a velke motorce to stejne neslo. Rozdil mezi pitbikem v hale, a R6kou v Brne je jednoduse prilis veliky, a blok prilis hluboko. Na velke motorce kde je vsechno jinak, rychlost, posaz atd ... se vracel stary blok, a premoci ho neslo. Par doteku kolenem probehlo, reakce uz nebyla tak panicka a krecovita, ale o vedomem naklonu a kontrole naklonu kolenem nemohla byt ani rec.

Takze se pokracovalo treningem v pitlandu, a pochopil jsem ze potrebuju zvetsit rychlost, prenest trening na asfalt, ale zustat na trictvrtecni motorce. Domluvil jsem postupne zapujceni motoroveho pitbiku PBS napred od Patrika Homoly (motoriders.cz ) do Pisku, a pak i od Vladi Maska (stop nehodam ) do Sosnove, s vlozenym treningem, na letisti.

Vylet mezitim do Brna na R6 naznacil jisty progress, kdyz se povedl po koleni cely stadion, ale bohuzel v poslednim kole celeho jezdeni

Uz jsem se loucil z celou sezonou s tim, ze sice progres nejaky byl, ale na velke motorce uz se neukaze, kdyz se na posledni chvili povedlo vyrazit do Chorvatske Rijeky. Plan byl nasledujici.

1/ Naucit se drahu a neresit koleno.
2/ Nasadit vodni dlouhe slidery, aby to slo "snaz" a clovek si zvykl na kontakt s asfaltem ve velkych rychlostech, kdyz na motopitech uz to bez problemu slo i v Sosne/Pisku atd.
3/ Vratit nizke, a dopilovat.

Mno a povedlo se. Ozzak, ktery ma na seriove sestce zajeto v Brne 2:19 bez dotyku kolenem se zemi najednou nechape, co mel za problem, a po koleni slo uplne lehce a s citem jezdit vsechny zatacky Grobniku.

Dekuju vsem, co mi v moji ceste k tomuhle malemu vitezstvi nad svoji vlastni hlavou pomohli, a uz se nemohu dockat dalsi okruhove sezony.

S vykrikem Ozzak jezdi po deseti letech konecne po koleni ... VAMOS se loucim s touhle zpovedi. Zazvonil zvonec, a pohadky snad neni konec, ale zacatek