HotRod dragstrip contest vol.9 Jawa 500 OHC

Vlastník	Křesťan
Vloženo	1.9.2012
Aktualizováno	23.9.2023
Zobrazeno	5 512x

Jawa byla stavěná k tomu, aby vítězila na dráze. Tak že když dva roky po sobě berete stříbro, úplně Vás to už netěší. Před třemi lety jsem dostal od kamaráda lahev Passport whisky, řekl jsem mu tehdy, že si jí otevřeme na Hotrodech až zvítězím. Každý rok po závodě mi nezbylo, než jí zase zamotat do mastnýho hadru hodit do bedny s vercajkem a říct "za rok to třeba vyjde." Klínek seděl pevně na klikovce, snížení odtrhu bylo lékem na vynechávání ve vysokých otáčkách a nový spojkový koš se promítl pozitivně do délky kroku spojky. Když jsem se tedy přihlašoval do závodu měl jsem cíle nejvyšší. Přejímací technik závodu je léta mým nejtvrdším soupeřem v závodě. lewisss Jeho dvoutaktní dvanáctistovka nasbírala v nejsilnější kubatuře nejvíce zlatých věnců v historii. Za ta léta zná velmi dobře můj stroj, stejně jako já jeho. Když jsem tedy s Jawou procházel registrací položil mi dvě otázky. "Jede ti to?" Odpověděl jsem kladně. "A řadí ti to?" Odpověděl jsem stejně. Nic dalšího ho nezajímalo. Oba víme že to není úplně samozřejmost a že kolikrát soupeři prozradí svojí slabinu ještě před startem. Přesto že jsme přátelé, bylo nám jasné že jeden od druhého nemůžeme očekávat na dráze žádnou milost. Při pátečním tréningu se motorka ukazovala v nejlepším světle. Říkal jsem si, že když nic nepodělám já, mohlo by to letos vyjít. Odpoledne dorazili kluci z TMT, tak bylo o zábavu postaráno. Celkem mi ale vadila výzdoba zdejšího baru, dokonce natolik, že jsem zvažoval, že odstoupím ze závodu a pojedu domů. Naštěstí se to nakonec vyřešilo. Druhý den před závodem bylo mnoho lidí zvědavých jak tohle klání skončí, přijela i Míša. Na dvoutaktní dvanáctistovku, jsem letos narazil již v rozřazovaní jízdě, která se standardně do výsledku nepočítá. (Loni to byla kvůli dšti vyjímka) Odstartoval jsem dobře. Jawa letěla jako střela v polovině dráhy jsem vedl. Ale v momentě kdy jsem přeřadil čtyřku se dostal předemě a v cíli mi naděli jednu délku. Byl jsem zoufalej. Všechno šlapalo na 100% a pořád to nestačilo. V čase před první měřenou jízdou jsem ještě zvažoval instalaci menších trysek, ale Bob mi to rozmluvil. Na startovní rošt jsem najížděl s myšlenkou, to budu točit a čtyřku se pokusím prostě vynechat. Odstartoval jsem dobře. Motor roztočený na trojku se v závěru dráhy zmítal v rámu a prosil o slitování. Ale já si řek, že na spojku nesáhnu i kdyby měl puknout. Cílovou čáru jsem proťal jako první! Soupeř daleko za mnou, při řazení se mu rozskočila spojka a musel ze závodu odstoupit. Stroje startující v tomhle podniku, jsou často na hranici svých konstrukčních možností Inu při těchto rychlostech je závod z velké části pohárem konstruktérů. Ostatní soupeře v kategorii jsem si pohlídal za zády i se zařazenou čtyřkou. Po posední jízdě jsem se tomu zdráhal uvěřit. Tak že jásot propukl až při vyhlášení vítězů kdy byla Jawa dekorována zlatým věncem. Pak už jen přípitky, gratulace, posvátné otevření Passport whisky, přípitky, muzika, tanec,přípitky, gratulace přípitky, přípitky... Druhý den jsem jel domů až pozdě odpoledne. Míša odvezla stan. Já napáchal na Jawu blatník a na nosič přidělal zlatý věnec. Když jsem odjížděl pentle za mnou vlály. Cestou domů mě dojeli kluci z dopravní policie v dodávce. A tak jsem byl rád, když jsem odbočil ke kámošovi, že pokračují dál. Zajel jsem se ještě pochlubit Luďkovi, který si nechal závody letos ujít. Kafe pokec a pak domů. Příběh se po pěti letech uzavřel, všechno do sebe zapadlo, věci najednou dostaly smysl. A jak to bude příští rok? To mě netrápí prostě jsem se smířil s tím, že lepší už nebudu

Video z akce je k vidění tady.
https://www.facebook.../?id=100007327427119