Pobřeží Baltu Honda ST 1100 Pan European

Vlastník	Zipák
Vloženo	17.2.2008
Aktualizováno	9.6.2018
Zobrazeno	7 322x

Celý týden vedrok k padnutí v pátek máme naplánovaný odjezd do Polska.V den odjezdu 36 stupňů.Po práci se chladím v našem bazénku a u toho přemýšlíme zdali máme všechno...V 17 h vyrážíme.Naším cílem je dnes jezero u městečka Slawa.Jedeme po pěkných silnicích tak cesta rychle ubíhá.Dáváme si nějaké to občerstvení přímo na parkovišti Dino obchodu.Kupujeme něco na teď a na potom.Ceny jídla nižší jak u nás.Po 21 h přijíždíme do městečka Slawa a pěkně to tu žije! Snadno nacházíme kemp jménem Jino u jezera.Je tu moc aut moc lidí.U závory jsme odmávnutí jakýmsi výběrčím.Snaží se nás navést na parkoviště v pravo.Mě se to ale nezdá a nedbaje pokynů pokračujeme rovně.Už je tma projíždíme místem co lehce připomína Las Vegas.Všude stánky,světla,atrakce,hudba..Pak si to namířím někam do středu stanového městečka.Tak to je hustý!!!Vě světle motocyklu vidím jen samé špagáty od stanu.Netroufám si to tady propálit dálkovejma a tak si to šineme až někam na okraj a tam v zatáčce mezi berjoskami se zdají být 3M délky pro náš stan.Stan stavíme už za pořádné tmy .Tak jen hala bala,aby to na nás nespadlo. Sláva bydlíme a můžeme na poznávací vycházku.Nacházíme toalety též sprchy.Je tu tolik lidí,že záchodové prkénko téměř nevychládá o papíru nemůže být řeč.Sprchy hurá!Je ,ale 22 h to znamená ,že dnes už jsou všichni osprchovaní a sprchy se zamykají.Nevadí jsme přeci u jezera letím tam někdo byl i ve vodě.Opatrně zkoumám vodu abych nedostal třeba zarděnky.Ani si tričko nesundávam.Paráda voda teplá snad čistá.Jíťa,ale nesdílí moje nadšení a tak na břehu hlídá.Jak znovuzrozený vyrážím poznávat toto rušné místo.Postupně zjišťujeme,že jsme tu nejstarší převládají tu děti okolo 18 let holdující alkoholu a též vozům BMW,ktere o půlnoci s chutí týrají až omezovač jim vykouzlí úsměv na tváři.
My si dáváme pivo na žízeň a jdeme do tmy hledat náš stan.Usínáme za dunivé hudby linoucí se ze dveří otevřených automobilů.Ráno se budíme jako první.Ve stanovém městečku došlo k nějaké přírodní katastrofě.Všude jsou na kupě různé kempovací věci dále pak poházené značkové oblečení polomrtvých dětí.Občas někdo usnul tam kam došel.Jó ohnivá voda to je prevít!My se teď,ale jdeme koupat do jezera.Ještě dopoledne opouštíme toto rušné Polské Las Vegas.Paní co je dnes u závory na nás s úsměvem mává a dopředu otvírá závoru zlotůvek nechtíce.Krásné to místo!

Sobota již začala my máme v růžkunavigace napisané 324 km .Chvíli kličkujeme po místních komunikacích pak už najíždíme na dálnici (musím napsat na pěknou,novou,rovnou,neplacenou).Nechybí tu odpočívadla s dostatkem WC a s možností osvěžení.Stále je přes 35 st.Viděli jsme na dálnici i auta která se v tom vedru upekla k smrti.Klepu to Honda drží.Sjíždíme z dálnice na parkoviště mají tu pěkný hlavně klimatizovaný motel.Dáváme si řízek Jíťa salát Cézar.
Je už odpoledne a my příjíždíme k pobřeží Baltu.Jituška už asi 20 km předem hlásí,že vidí moře (my tak závodíme kdo dřív) ,ale je to jen zátoka.Moře se schovává až za kempem Wiking kde chceme dnes bydlet.Tak jak včera hledáme 3M délky dnes,ale marně.Je opravdu úplně plno.Pokračujeme kemp Biali Dom to stejné.Odbočuju ze silnice někam do lesa hrajeme šipkovanou a až někde na konci je náš budoucí maličký kemp.
Radost netrvá dlouho též je tu plno,ale pán na recepci nám dává šanci na život a pouští nás si zkusit najít své 3M prostoru.Až tam na konci někde u plotu v přízemním patře kempu,ale kudy tam.Cesta jen pro pěší.To pro nás asi nebude takový problém ...
Máme postaveno a spěcháme k moři.Cestou procházíme ulici se spoustou stánků se vším možným a pak už krásný býlý písek, čisté moře letos s teplotou 23 st. ! Krása.Koupeme fotíme.Večer pak vyrážíme mezi stánky s dobrotama a užíváme si dovolené na severu.

Neděle ráno v poklidu k moři.To je o kus divočejší jak včera.Vítr,vlny a na pláži červená vlajka.Jíťa se bojí do vody.To já si vln užívám do sytosti.Moje radost však neuniká pozornosti plavčíka a za častého popiskávání to balíme a jdeme zpět do kempu. Po obědě vyrážíme pěšky do centra městečka Pobierowo.Lidí je tu dost i přes to objevujeme spoustu voňavých rybáren kde si každý přijde na své.Putujeme dál a jelikož celou cestu jsou zde ceny lidové dovybavuju se a doslova za babku kupuju hezké šortkové plavky pak ještě ve zbylém odpoledni pár dalších cetek a něco k večeři.Něco z ryby samozřejmě...

Pondělí ráno Jíťa odchází platit zdejší pobyt a zanedlouho se vrací s úsměvem mi vykládá jak to dopadlo prostě 50 ZL za noc.Krása.Při odjezdu přichází trocha adrenalinu jak se snažím prokousat tím pískem nahoru...Jsme na cestě počasí snesitelné,provoz přijatelný řízek z motorestu v poledne završuje toto fajnové dopoledne.Do Leby už zbývá jen málo km .Končíme v Intercampingu'84 .Je skoro plný.Na recepci mladík poznává co,že to tahneme.Nadšení v Polštině znělo asi takto ,,Juž zde byli Čeeši a tagli přičapku za takemi starémi motocyklemi.'' Za noc v Lebe platíme 56 ZL .Tak,že opět s úsměvem stavíme stan a pak hurá k moři.

Úterý od rána vedro k padnutí.Proto asi jedeme na duny co vypadají jako poušť.Kousek na záchytné parkoviště pak ještě cca 5km a pak duny.Těch 5km se vezeme lodí po Lebském jezeře .Ale něco neštymuje.Loď se rozjela jako kdyby měla plachty.Jdu na průzkum a záhada brzy vyřešena!Nahlížím pod poklop ...ach joo.celé je to na baterky.Po chvíli stojíme před hromadami bílého písku.Boty dolů a šlapat písek.Jde to špatně k tomu to vedro..Míříme rovnou k moři.Tady na osamocené pláži trávíme celé dopoledne .Domů zase přes duny a místo lodi tentokrát vláčkem rovněž na baterky.Prostě tady jdou s dobou!

Středa a maják Stilo vzdálený od Leby asi 25 km.Časně ráno snídáme ještě není takové teplo a na parkoviště přijíždíme svěží.To se hodí při výstupu k majáku.Cesta vede lesem nekonečných borovic krásně to tu voní a šišky na nich lupou jako popcorn.Jsme tu první a můžeme sledovat otevírací přípravu majáku pro veřejnost.Je to stoupáme nahoru po ocelovém schodišti.Celý ten maják je sešroubovaný z ocelových plátů.Stoupáme až do výšky 33 M.Pak jsme otevřeli dveře a vyhoupli se na ochoz majáku.U mě to vyhoupnutí bylo o dost pomalejší než u Jíti.A když už jsem se konečně odhodlal posouvám se po vnitřní straně majáku a s nedůvěrou zkoumám orezlé zábradlí... .Jíťa se mě směje,ale mě to takhle asi stačí.33M vysoko to bylo hrůza !!!Foto za statečnost a hurá dolů.V Lebe si dáváme něco k obědu pak oddychujeme ve stínu a čekáme na kamaráda Maceje,který za námi vyrazil z Gdyne.Ve 14 h se Macei skutečně ozval z recepce našeho kempu.To bylo shledání po dvou letech.S Macejem jsme se seznámili při cestě po Rumunsku.Je veliké teplo a tak společně jdeme na zmrzlinu kde domlouváme nějakou tu nejbližší akci.Od Maceje dostáváme srdečné pozvání do Kdyne s následným noclehem na chatě u Maceje.Domluveno,loučíme se a uvidíme se v pátek na Orlenu ve Gdyni.Dozobačenia!

Ve čtvrtek se počasí vrátilo do normálu dokonce je po dešti a na koupání to není.Den jak stvořený na vyjížďku!Cílem je poloostrov Hel.Jen co vyjedeme z Leby dostávám od Jíti upozornění do intercomu abych zastavil,že na nás mává policajt.Vůbec jsem si jich nevšiml.Byla to jaká si místní policie.Dzeň dóbry dokumenty praša. Po vzájemném prozkoumání můj pohled utkvěl na jejich stařičkém VW T4 značně opuchlého korozí.Tak tímhle by nás rozhodně nedojeli.Vše v pořádku- dozobačenia! Pokračujeme neměnící se krajinou.Snad jen občas se oběví stádo větrníků vyrabějící elektřinu.Aut přibývá už jsme blýzko Helu.Kopírujeme zátoku Puckie až do místa Chalupy.Tady nás zlákala vonící rybářská bašta s krásným výhledem na zátoku.K obědu si obědnáváme lososa..Po obědě jdu na molo obdivovat starou dřevěnou rybářskou loď.Byla krásná.Jedeme dál přijíždíme do městečka Hel.Nevíme kam se dřív podívat je to tu hodně vyšperkované.Přijíždíme až na konec poloostrova kde jsme si vyhlédli opět maják.Projíždíme uličky hledáme nějaké blízké místo k parkování.Je cítit smrad jako když lumpové opalují izolaci z kradených kabelů.Kabely to byly,ale bohužel hořely uvnitř krásného nového obytňáku .Již probíhalo hašení a škody zřejmě nějaké budou.My už ,ale nějakou chvíli postáváme ve frontě pod majákem.Jsme na řadě a začínáme stoupat po točitém schodišti až do výšky 41M.Je celý z cihel a tloušťka stěny majáku je 1,5M !Tady nahoře se mě líbí víc.Maják je dokola zasklený i tak je výhled překrásný.Užíváme si výletu úplně do kempu přijíždíme v 18:30 najeto 240 Km.K večeři jdeme koupit opět nejakou rybu a pár dobrot.Večeříme v kempu u stanu a probíráme ten povedený dnešní den.

Pátek dnes do Gdyne. Přesně na čas přijíždíme na Orlen a vyhlížíme Maceje.Ten za chvíli přjíždí a začíname se domlouvat co a jak dnes.Jedeme za Macejem do garáže tam odpojujeme přičapku (Pav) a odlehčujeme Hondu o další bagáž.Tak to nalehko jedeme prohlížet Gdyni.Přijíždíme do přístavu kde prohlížíme krásnou plachetnici Dar Pomorza,která slouží jako muzeum a hned vedle je kotví torpédoborec Blyskawica.Macej jelikož studoval ve Gdyni mořskou akademii nám ke všemu dává podrobný výklad.Je to skvělé všechno fotíme.V poledne jedeme na oběd rovněž z darů moře.Macej nám ukázal krásná místa ve Gdyni pak i ve vedlejším Gdaňsku kde začíná pořádně pršet a tak využíváme při prohlídce výbavu z motocyku.Mezi stánkama se prodíráme v přilbách se zapnutými intercomy.Je to bezva nehrozí,že se navzájem stratíme.A když už bylo města dost miříme ven na chatu k Macejovi.Má to tady pěkné.Blýzko k jezeru škoda,že zase prší. Seznámili jsme se Macejovou přítelkyní Annou .Večer ještě nekončí Macej nám něco zahrál na kytaru a dlouho jsme se bavili podobností Polštiny a Češtiny.

V sobotu časně ráno jsme se rozloučili s Macejem a Annou.A vyrazili k domovu.Macej nás doprovází až k nájezdu na dálnici.Děkujeme Macejovi za vše a loučíme se .Dozabačenija máváme dokud Macej nezmizí úplně z dohledu.Před námi je teď nejakých 600 km dálnice.Cesta proběhla bez problémů.Večer přijíždíme přes Lubawku do Čech.Byl to krásný týden strávený na pobřeží Baltu kde moře tento rok dosahovalo teplot jako na Jadranu.