Výlet na Vojnu BMW K 1200 LT

Vlastník	Marinemen
Vloženo	17.3.2019
Aktualizováno	17.3.2019
Zobrazeno	1 513x

Sobota před námi, vojenský cvičení taky a tak co si ještě neprotáhnout kosti a jak jinak než na dvou kolech.
Časně ráno vytahuji Heidi z garáže a lehce přioděn do termo trika vyrážím někam ani sám nevím kam. Cesta mě nejprve zavádí do Davle kde pokračuji směrem na Slapy a po pár zatáčkách si dávám cigáro na pumpě. Tam si tak sedím a medituji kam se vydám protože ježdění nazdař bůh není zrovna moje parketa. No a je to. Památník Vojna u Příbrami. Porada s Googlem a už si to štípu směrem Příbram. Tam trochu navigaci zamotá nová silnice ale nakonec po poradě s mapou jedu dál a za chvíli už Heidi parkuje na parkovišti u pracovního lágru kde je nad bránou nápis „Prací ke svobodě“ (v Terezíně je zase Arbeit macht frei – čili rozdíl žádný.)Vcházím dovnitř a už na mě dýchá ponurá atmosféra
Z Wiki
Tábor byl vybudován v letech 1947 až 1949 německými válečnými zajatci a pojmenován byl po nedalekém vrchu Vojna. Po odchodu válečných zajatců od poloviny roku 1949 do roku 1951 začal tábor plnit účel tábora nucených prací pro politické vězně nastupujícího komunistického režimu. Odsouzena sem byla i řada československé elity všech oborů a oblastí, jež spojovalo to, že byli nepohodlní pro tehdejší režim. Vězni byli využívání zejména jako pracovní síla při těžbě uranové rudy v nedalekých dolech a při rozšiřování pracovního tábora. Od roku 1951 do roku 1961 byl tábor používán jako vězeňské zařízení. To bylo po amnestii k 1. 6. 1961 zrušeno. Do roku 2000 areál využívala armáda.
No mě hlavně zaujalo jak je možné že my jako neválčící stát a po celou válku součást Říše jsme si vcelku suveréně a v rozporu s mezinárodním právem ponechali na práci válečné zajatce. No to už se bolševik projevoval. A taky mě zaujalo že jsme jediná postkomunistická země kde se tábor ponechal jako památka, i když myslím že by soudruzi rádi zapomněli……. Expozice zpřístupňuje blok samotek ,hned na začátek vás zavedou do tkz.“bunkru“ kde byla tuhá korekce - je to díra v zemi kde se nedá stát a sedíte ve vlhku a vodě. Dále je možno vidět ošetřovnu a kulturní světnice. A pak běžné cimry vězňů. Do lágru byli posíláni i lidé jen tak,bez soudu,flastr se jim dal dodatečně. Procházel jsem tato ponurá místa a cloumala mě směs bolesti a vzteku, když čtete vystavené dopisy pro vězně třeba od dětí, je vám do pláče. Sem by se měli vodit třikrát ročně ti Grebeníčkové, Filipové a jiní bolševici a ti by měli prosit národ za odpuštění…….a ne se ještě válet v parlamentu….
No jedeme domů. Po pauze na pumpě se dávám po opravené silnici směr Jince a Čenkov,jede se celkem fajn,provoz minimální jen se do mě trochu dává zima. V Jincích si dávám kafe a pokouším se pokecat s hezkou obsluhou,copak paní by řeč dala ale motá se tam místní seladon (traktorista Votočil) v monterkách a s „votuněnou Ochcávkou f červeným íčku woe“ , a tak radši jedu dál než dostanu přes hubu. No a co by dup jsem v Králováku a pak už po dálnici do náruče mateřské garáže. V pondělí se nastupuje na cvíčo a tak šup šup pobalit.
No každopádně si slibuji že jakmile bude Ela (dcera) moct taky jezdit tak jí sem vezmu aby se podívala že naše historie není jen růžová ale taky pěkně temná