Po velikonocnim 4 dennim extempore ve Spanelsku jsem se rozhodli s dalsimi 2 cleny naseho tymu (necele 3 tydny po Aragonu) zkusit okruh Paula Ricarda na jihu Francie. Jedna se o okruh, na kterem se pravidelne jezdi Bol d’Or (endurance) a nove znovu take od roku 2018 formule 1.
Podle toho vse take vypadalo - pro okruh je navrat Formule 1 prestizni zalezitosti, takze cely areal prosel renovaci. Ze vsech okruhu, na kterych jsem byl, je tohle ohledne zazemi ten nejhezci – nadherny pitboxy, super restaurace s velkym vyberem skvele kuchyne (s koberci a obsluhou - v cene okruhu!), kolem dokola pekne zahrady a hlavne asfalt na draze naprosto luxusni (nezere ani pneumatiky ani kolenni slidery a pritom grip uplne skvely)!
Jinak draha samotna byla nakonfigurovana v malem motorkovem nastaveni – tzn. okruh zhruba 3.8km. Za cely okruh s povestnou asi „5km“ dlouhou rovinkou se musi platit „specialni“ priplatek a organizace musi dokazat, ze jeji jezdci technicky maji na to cely okruh zvladnout (jak francouzske :)). Jak je pro me dulezite, draha take disponuje ve vetsine zatacek luxusnimi unikovymi zonami, krome zatacky 11. Samozrejme, jak je mym zvykem vyzkousel jsem nektere ze zon uz prvni den :)
Vikend zacal slibne, seznameni s trati probehlo relativne rychle, neni to moc slozita trat na zapamatovani, ale je relativne slozita na spravnou stopu zejmena v posledni sekci. Ano, obavana zatacka 11 – tedy rychla otevrena zatacka, ktera se hodne zavira a pak posledni zatacky 14 a 15, kdy je potreba si dobre najet dvojitym vrcholem do 14 a vyjet na leve strane a hodne utahnout do prave 15. Po celou dobu vsak vetsina lidi jezdila nelogicky 14 s jednim vrcholem (po cely vikend se tady hodne bouralo – 4x cervena vlajka a 2x ambulance a odtahovky na trati).
Co jsem jako zacatecnik nejvic ocenoval, byly kuzely polozene kolem trati, ktery ukazovaly vrcholy a pripadne body optimalni stopy. Zejmena diky nim sem zvladnul zatacku 11 relativne ok – figl je v tom, nechat se v plny rychlosti vynest az na uplny konec asfaltu (mimochodem bez unikove zony, rovnou sterk) a odtud si to namirit primo do utazene casti (kuzely ukazuji jak super brzky vrchol, tak misto dotyku na vnejsi casti zatacky). Opet relativne nebezpecny misto, protoze vetsina lidi proste zatacku vykruzovala a pak je utahovak vynesl mimo trat do unikove zony, odkud to jezdili primo do dalsi zatacky. Zatimco optimalni stopa dle kuzelu (a videi youtube :)) vedla trefit v podstate rany vrchol a diagonalne v plny rychlosti (na 4) rovne prekrizit cestu vsem „krouzilum“, u konce asfaltu brzdit/zaradit za 3 a zalomit to rovnou do utahovaku. V podstate to bylo takovy hodne zvlastni V. Opet prvni den par lidi skoncilo ve sterku, protoze jeli zatacku standardne na limitu a najednou utahovak a ztrata predniho kola.
Mne osobne trat sedla a relativne rychle si ziskala moji naklonnost – naopak dva kamosi to meli spis presne opacne, jeden ji nenavidel a druhy neutral. Zejmena prvni kamos, ktery me dava standardne na vetsine velkych okruhu zhruba 2-3 sekundy, ode mne dostaval 10sekund na malem okruhu, coz ho jeste vic stvalo :) Jiz prvni den jsem byl prerazen do zelene skupiny, kde jsem prekvapive patril k tem rychlejsim – preci jenom strelci na tenhle maly okruh nedorazili, takze uroven byla obecne nizsi. Prvni den jsem jezdil casy kolem 1:50-1:55, coz pro me byla spokojenost. Druhy kamos i pres jeho vlazny pristup spis lital, takze strilel casy kolem 1:40 (druhy den dal i 1:38) – takze nakonec skoncil v cervene (nejvyssi skupine).
Druhy den byl zameren na cas a hlavne cviceni zkraceni brzdne drahy. Druhy „letajici“ kamos si me vzal do parady, takze koukal na dva kriticke brzdne body (po rovince do prvni sikany a pak po zadni rovince do druhe sikany) a daval pripominky. Identifikoval jednu velkou chybu: casto jsem brzdil nadvakrat – i na videu je videt, ze se motorka potapi dvakrat (chyba je samozrejme v tom, jak jsem „vrkal“ pri podrazovani, kdy jsem v podstate snizil tlak na brzdu). Takze super zpetna vazba a do dalsich okruhu je na cem pracovat. Pri brzdnych manevrech jsem vsak take vyzkousel tri unikove zony :) To bych nebyl ja, abych alespon jednou za den neskoncil v unikove zone – za cely vikend jsem se dostal na cislo 8 vyletu.
Nicmene asi nejlepsi casti dne 2 byla soutez o to, kdo projede zatacku 10 v nejvyssi rychlosti. Je to v podstate rychla otevrena zatacka, kde se da jet plny plyn bez brzd. Nakonec vyhrali litrari s tachometrovou rychlosti kolem 235, ja se dostal na tachometrovych 220 maximalne (ano priznavam, zaklapl jsem plyn, jsem zbabelec!) – nicmene ten pocit je proste neprekonatelny, parkrat jsem si zakricel extazi do helmy :)
Nakonec cely vikend pro me skoncil fantasticky, kdy jsem druhy den stlacil casy na muj „nadneseny“ cil a to 1:45 rovnych (skoncil jsem na 1:45:098).
Zaverem - pristi rok urcite pojedu znovu (stoprocente zrejme sam), protoze Le Castellet mne sednul a posledni cast je takova „brnenska“, coz mam rad.
-
Finální design
-
-
Naše stanové městečko
-
Místní kantýna
-
Pohled vlevo na zatáčku 15 a následnou rovinu
-
Hlavní tribuna
-
