Honda CB 500 (2002)

Jezdila jsem, dokud to teploty a moje možnosti dovolily a ani v listopadu se mi nechtělo ukončit letošní sezonu a čekat na jaro. Ale rozum vyhrál.

Ať už jsem byla v minulých letech spolujezdcem nebo letos nově řidičem, tak jsem si každou sezónu maximálně užila.

Honda mě všude dovezla a také v pořádku vrátila domů. Víc než za stroj ji považuji za kámošku.

Nejčastěji jsem si vyjela sólo a k mému překvapení to bylo v pohodě. Byla jsem takhle spokojenější, než abych brzdila nějakého parťáka. Pomalu zrychluji, ale stejně se ze mě vyvrbil pohodový jezdec. Spíš než divoká rychlá jízda mě láká nezpevněná cesta, ale to jsou spíš „velký oči“.

Něco málo technického… Po přivezení motorky se vyměnil olej, olejový filtr, koupila se nová baterka a udělalo se pár drobností, o kterých nejspíš ani nevím. Přítel jí věnoval čas a pamatuji si, že byla druhý den po koupi nachystaná na projížďku. Sice jsem musela vyrazit jako spolujezdec, ale náležitě jsem si to užila. V této sezóně dostala Honda ještě nové přední brzdové destičky, brzdovku a má opravené přední tlumiče.

Suma sumárum…tři měsíce z pozice řidiče a tři tisíce ujetých kilometrů.





„Je jedno, jakým tempem postupuješ dopředu. I když to půjde pomalu, vždycky budeš napřed před těmi, co jen seděj na gauči.“