Yamaha YZF-R6 (2006)

Report Slovakiaring s Wildmotors 1.-2.10.2016
Poslední letošní ježdění vycházelo na první říjnový víkend a tak byly na místě obavy ohledně počasí, které v první polovině září připomínalo spíše léto a ve druhé se naopak poměrně ochladilo a pršelo. Nicméně přeodpověď nevypadala špatně a pršet mělo až v neděli po obědě.
Já vyrazil na Slovensko v pátek navečer. Po klasickém balení na poslední chvíli jsem po půl šesté vyrazil směr Wien. Cesta utíkala rychle a nikde žádný problém, takže po cca 4 hod jsem se objevil na Slovakiaringu. Jediným momentem, kdy jsem se opotil byla chvíle, kdy jsem asi po 100km začal přemýšlet, zda jsem si sbalil k helmě všechny výstelky...nakonec jsem zastavil, zkontroloval a mohl se uklidnit, protože v krabici bylo vše potřebné... :)
Na okruhu mne čekalo příjemné přivítání s kolegy z boxu č. 3, kde se ubytoval tovární team Kopyta a jeho farmářský satelitní team Nekopyta. Po nezbytném vybalení následovalo pohodové posezení a popíjení a v rozumnou hodinu odchod na kutě.
Sobotní ráno zahájily volné tréninky a ještě předtím dorazili další kolegové do boxu Petr a David Chmelař, se kterými jsem jel předchozí endurance 7h le Slovakiaring. Dohodli jsme se, že s nimi nastoupím do tříhodinovky, protože Nekopyta jela o celkovou bednu v SBK a sestava byla nabitá rychlými střelci a rychlou střelkyní Rossinkou.
První volný trénink jsem pojal spíše volněji a s cílem se rozkoukat kudy to zase vede a trochu se zahřát. V kvalifikacích se mi jezdilo dobře a zlepšil jsem si svůj čas 2:33,1. S pozitivní náladou jsem očekával svůj stint v rámci závodu, do kterého odstartoval David a díky své rychlosti dostal náš team do top ten. Bohužel v druhém stintu vypověděla službu elektronika Petrovo ZX10-R a byl přivezen do boxu mrtvolákem. Chvíle než dorazil do boxu nebyly zrovna příjemné, protože jsme nevěděli, jestli neměl pád a nezranil se. S tímto rozpoložením jsem tedy vyrazil na trať. V druhém kole se mi na konci cílovky povedlo zařadit falešný neutrál při podřazování a málem to znamenalo rovný průjezd směr kačer. To se naštěstí nestalo a já pokračoval rozhozen dál. Další komplikací byly v podstatě nefungující pneu Superbike PRO (já vím Michale, říkal jsi mi, ať je sundám a dám tam něco normálního...), které byly jak žvejkačka. K tomu pár nízkých průletů střelců z čela startovního pole a já si připadal jako první den na okruhu a stejně tak jsem i jel... Prostě hrůza. Raději jsem to zabalil a nechal jet opět Davida. Bohužel moje signalizace nebyla zachycena a v boxech mě nikdo nečekal, respektive nikdo připravený, takže ještě jedno kolo a pak opravdu střídat. Petr mezitím Kawu odtlačil do servisu a domluvili jsme se, že David pojede co to půjde, pak ho ještě na chvíli vystřídám, aby vorazil a dotankoval a potom dojel zbytek závodu. Tahle taktika už klapla David projel cílem na celkovém 27. místě. Osobně jsem byl ze svého výkonu poměrně naštvaný a rychle jsem to musel zapít třemi plzničkami s příchutí Kofoly, která tam Mílovi vlítla přes chlazení...:) tím jsem odboural zklamání a večer probíhal v příjemné atmosféře různých motorkářských i jiných historek. :)
Sobotní endurance byl i důležitým závodem pro tovární team Kopyta, který chtěl zaútočit na top five celkového hodnocení supersportů. Jenže tenhle víkend nebylo klukům souzeno. Hlavně tedy Aceovi, který si vybral smůlu měrou vrchovatou a po pátečním dočasným vyřazením stroje Čmelda z provozu se mu v sobotu povedlo v kvaldě udělat převodovku na jeho R6 a tím pro něj tento závodní víkend v roli jezdce bohužel skončil. O to víc se snažil večer po stránce společenské a také během endurancu jako mechanik/manager/holka pro všechno teamu Kopyta. Jeho obchodní talent se projevil hlavně večer, kdy prodal nejdříve kola, potom gumy a navrch i motorku...:) chvíli to dokonce vypadalo, že domů pojedou vlakem, ale z prodeje oktávky a káry prozatím sešlo... :) Velkou výzvou bylo také vyřešení parťáka, který s Ozzym odjede závod. Zde se sáhlo do satelitního týmu, který obětoval Alobalistu ve prospěch továrního teamu Jako náhradu za Petra se ale podařilo sehnat neméně kvalitního jezdce dokonce s litrovou motorkou. Parádně odjetý závod nakonec na top 3 nestačil, ale i tak byla Rossinka, Alobalista a manager a jezdec Veverčák na bedně v rámci top 5. gratulace.
Nedělní program vrcholil závody jednotlivců, kterým předcházely tréninky a kvaldy. Já jsem po dobré koupi od Ace nazul Racetek RR a konečně se zbavil šlupek Superbike PRO(již nikdy více). Díky této změně jsem se na motorce zase cítil skvěle a snažit se zajet co nejlepší čas. Tato snaha byla odměněna novým best časem 2:31,726, ze kterého jsem měl velkou radost i proto, že jsem si stanovil cíl zajet pod 2:32.
Díky tomtuto času a hlavně proto, že nebylo tolik závodníků, jsem se kvalifikoval do hlavního závodu SSP na 9 kol, což mne trochu znervózňovalo, protože takhle dlouhý závod jsem ještě nejel. Po ne příliš povedeném startu jsem ztratil několik pozic a nechal se zašpuntovat a tím se mi vzdálili jezdci, za kterými jsem se plánoval uviset a zkusit tak ještě posunout svůj nejlepší čas. Po cca třech kolech jsem se dostal do rytmu a sváděl hezké souboje s kolegou na R6, kterého jsem nakonec udolal i díky posledním dvoum kolům, která jsem zajel jako svoje nejrychlejší za nízkých 32. Po projetí cílem jsem měl obrovskou radost a se sezonou jsem se rozloučil za mávání slovenským traťákům. Výsledkem i díky několika pádům bylo 19. místo.
Víkend byl super, cesta domu díky vytrvalému dešti cca posledních 100km tolik ne, ale byl jsem opravdu moc spokojen a poslední letošní ježdění jsem si nádherně užil.
Díky Wildmotors za skvělou organizaci a osazenstvu boxu 3 za parádní společnost - jste moc fajn. Chmelařům díky za endurance.
Už se těším na příští rok!
Michal

Ještě video ze závodu od J. Pravdy - párkrát jsme se tam hezky předjeli