Honda CBF 600N (2011)

CBF je mezi motoristickými novináři poměrně neoblíbený stroj, přestože třeba v Německu se tahle motorka hodně prodávala. Proto jsem se rozhodl napsat pár zkušeností s tímhle strojem po 4 sezónách a 20 tisících km.

Co se týká spolehlivosti, tak letos jsem vyměnil slabou baterii, počet ostatních závad nula.

Od roku 2008 má CBF motor z CBR 600RR se vstřikováním, je to mimochodem stejný motor, který vrčí v závodních strojích Moto2. Pro CBF je snížen kompresní poměr a jsou i jiné vačky než v CBR a Hornetu.
Podle mě je motor je vyladěn hlavně na jízdu v první polovině otáček. Tam nemá prakticky žádné vibrace a táhne bez přehánění už od volnoběhu, je to mazel. Výkonová křivka naprosto plynule roste až do 8 tisíc otáček, pak se nárůst výkonu trochu zpomalí a maxima dosahuje v 10500 otáčkách, takže ta výkonová špička, kterou má Hornet, tam chybí. Ale do těch 8 tisíc má CBF vyšší výkon než Hornet.
Převody jsou poměrně dlouhé (maximálka 210 je u naháče skoro zbytečná) ale tahle motorka je dělaná na pohodu a docela to k ní sedne.
Výkon 78 koní nikoho neohromí, ale já ho považuju za dostatečný i na vyblbnutí. 0-100 lehce přes 4 sekundy.
Řazení je bezchybné, jen při řazení z jedničky na dvojku se mi několikrát podařilo zařadit neutrál, když jsem řadil až moc lehce.
Spotřeba oleje neměřitelná.

Přední brzda (dva kotouče) absolutně nemá chybu, je silná a má i silný nástup, motorku umí zpomalit velice razantně.
Zadní brzda (jeden kotouč) má na můj vkus delší dráhu a vyžaduje víc síly, ale i tak jsem parkrát při intenzivním brždění zadní kolo zablokoval.

V roce 2008 dostalo CBF nový rám, čímž (a díky novému motoru) se z něj vlastně stala nová motorka, která s původním CBF má společný spíš už jen vzhled.
Podvozek je naladěn spíše komfortně, při klidné jízdě je suverénní, při ostřejší jízdě už tak moc ne. Dost možná by pomohlo přitvrzení pružin (jsou nastavitelné vepředu i vzadu), ale nezkoušel jsem.

Jízdní pozice je přirozená bez velké váhy na rukou a na CBF se dá velice dobře cestovat. Ani delší jízda neunaví, napomáhá tomu i absence vibrací motoru.
Spolujezdec má místa opravdu hodně, paradoxně by možná pomohlo, kdyby byl více přitisknutý k řidiči.
Problém jsou dálnice, tam to na nahaté verzi dost fouká.

Rozvor 1490mm dělá z CBF jednu z největších šestistovek, vůbec to není malá motorka. Ani pohotovostní váha 213kg není z nejnižších. Je to prostě kus motorky.
Sedlo se dá jednoduše nastavit do tří poloh, já jezdím na nejnižší, protože se mi pak s motorkou snáz manipuluje na místě.
Prostor pod sedlem spolujezdce je dost slušný, nějaké drobnosti se tam vejdou.

Vzhled je otázka vkusu, mně osobně se CBF líbí. Na motorce mi vadily dvě věci - příliš fádní vzhled budíků z černého plastu, tenhle problém jsem vyřešil chromovanými kroužky, díky kterým vzhled přístrojů dost prokoukl. Moc se mi nelíbí zadní světlo, připadá mi spíš jak z nějakýho skůtra, ale co se dá dělat.

Když jsem si vybíral CBF, chtěl jsem UJM, čili univerzální japonský motocykl, standardní slušnou motorku, a tou CBF je. Kdo v ní bude hledat supersportovní schopnosti, bude zklamán, ale k tomu ta motorka nikdy nebyla postavena. Není to ani CBR, ani Hornet.