Honda CBR 600F (1993)

Prvni sezonu jsem odstartoval jen co to slo, na predku se akorat objevila nova guma (michelin PR) a obnovila se STK a nadrz nalakovana na cernou polo mat. Zacatky byli docela drasticky. Autoskola me naucila priblizne... vubec nic. nevedel jsem jak tu tezkou hondu otocit, natoz ridit. Zlata jawa, to byla pohodicka. Ale chtel jsem se to naucit tak jsem se s tim pral co to slo. Jizda byla celkem v klidu, horsi to bylo na miste nebo v pomale rychlosti. Hned v prvnich mesicich jsem se stacil 2x vymlesknout. Jednou na dirach v silnici a podruhe na male krizovatce pri odbocovani v pravo, to jsem sam ani nespadl, ale ta tvrda silnice mi prorazila chladic a ohnula zadni brzdovou paku do U. To se vse spravilo, ale v tuhle chvili jsem se rozhodoval jestli s tim seknu, at jsem se snazil sebevic pokrok prichazel velmi pomalu a ta zalehavacka vic cvicila semnou nez ja s ni. Asi po dvou tydnech vahani jsem si tak pomyslel ''kdyz o tom snis celej zivot, tak s tim tak to tak jednoduse nezahodis ne?'' a s malym strachem po poslednim karambolu jsem zacal jezdit znovu. Ani nevim proc, ale najednou se to zaclo zlepsovat a celkem mi to i zacalo jit. Na konci sezony jsem az na nejake okamziky celkem obstojne ridil a hlavne mi to prinaselo nesmirnou radost a nadseni. Bylo jasne ze v tu chvili uz s tim neskoncim.