Honda XL 1000V Varadero (2009)

Je konec července a já se chystám na motodovolenou směr Balkán. Z původních pěti účastníků nakonec zbyli dva - já a kamarád Martin.
Prvního srpna,kdy máme naplánován odjezd si dáváme sraz u mě v Jevíčku a v 10:00 vyrážíme směr Balaton kde chceme přenocovat někde v kempu.Cesta po dálnici D1 a pak po slovenské straně je nuda a rychlost kolem 140km/h se zdá být pomalá,protože nás předjíždí auta rychlostí mnohem vyšší. K večeru nacházíme "vhodný" kemp a ubytováváme se.Stavíme stany a jdeme na pivko. Vzhledem k tomu,že slovo "BÍR" je slovo mezinárodní tak nám kupodivu rozumí i Maďar jak poleno.
Ráno vše balíme a pokračujeme směrem Chorvatsko a dále do Bosny a Hercegoviny.Cílem je Mostar a Kravické vodopády.Po cestě touto zemí při zastávce na občerstvení stavíme ve vesnici - na název si už nevzpomenu v bískosti tamního hřbitova.Je nám až podezřelé že tamním obyvytelům vedoucí družný rozhovor naproti přes silnici docela rozumíme. Po chvilce u nás staví auto s něměckou SPZkou. Pán je místní odyvytel a léta pracoval v Německu.Vysvětluje nám (česky), že se nacházíme v české vesnici na území Bosny Dáváme se na chvilku do řeči.Nicméně slunce pálí a my musíme dál-na motorce je opravdu snesitelněji.Loučíme se. Bosna je kouzelná.Nádherná krajina která se musí líbit snad každému.Míjíme Mostar protože tohle turisticky profláklé město s jedním opraveným mostem každý zná a kousek od tamního letiště nacházíme soukromí kemp ve vinici hned u silnice (Martinovi již dobře známý z minulé cesty). Následuje stavba stanů a nezbytná sprcha a pivko od majitele na přivítanou.Pak ještě několik piv a nějaký panáček slivovičky-na vypálení červa V kempu jsme takřka sami jen jedena rodinka s obytným automobilem z Holanska a jejich dva bernardíni.Druhý den ráno vše balíme a pokračujeme až do Černé Hory ke Skadarskému jezeru.Přesně už si nepamatuji místo kde jsme potkali dva dobrodruhy z Čech.Jeli na starých Jawách 250.Jeden na péráku a druhý na panelce.Tomu říkám nadšení pro značku.Měli za sebou asi 5000km a už směřovali domů.Popřáli jsme jim šťastný dolet a pokračujeme v cestě. Vybíráme kemp který Martin už zná z minulého roku.Na břehu Skadarského jezera.Jezero tvoří hranici mezi Černou Horou a námi vytčeným cílem - Albánií.Krásné prostředí pečlivě uklizený pozemek a úplně nové sociálky na nás působí opravdu tím nejlepším dojmem.Cesta sem byla o něco delší než k Balatonu a tak zde trávíme dvě noci.Máme času dost a především nikam nespěcháme.Původní plán už stejně vzal za své tím, že jedeme jen dva.Po dvoudenním relaxu je plám projet Černou horou (trasa je libovolná)
Přejíždíme hranice mezi Černou Horou a Albánií
Albánie země orlů a největší koncentrace Mercedesů v Evropě.Od roku výroby cca 1950 až po současnost Cestovatele rovněž překvapí neskutečné množství čerpacích stanic ve větších městech.Není problém jich na jedné ulici napočítat dvacet a více.Také je zde rozsáhlá síť pneuservisů. Není se asi ani čemu divit,protože v Albánii zřejmě nefunguje hromadná doprava a lidé se přepravují na všem co se pohybuje motorickou silou a na kvalitě silnic je to znát Cedule s nápisem "VULKANISER" najdete jak ve městech,tak v té nejzapadlejší vísce nějde v horách.Pokud se nezmění situace kdy budou vybudovány nové povrchy silnic,pracovníci pneuservisů nemusí mít obavy o svou živnost.
Další z našich plánů je trochu procestovat touto zemí (Al), protože je to pro nás tak trochu krok do neznáma a ani jeden z nás nemá ponětí co nás tam čeká Cíl byl jasný a my se vydáváme do neznáma! Míjíme Tiranu z důvodů tamního dopravního chaosu.Překročením hranic do Albánie se veškeré dopravní předpisy stávají jen zbytečným zatížením tamního administrativního aparátu.Veškeré dopravní značky se rázem mění na informativní a nikdo nikdy žádnou nerespektuje.Na křižovatkách kde jsou semafory stejně stojí dva až pět policistů a snaží se řídit dopravu-MARNĚ!!! Jejich počínání připomíná spíše nácvik na spartakiádu než nám známé pokyny dopravní policie.Jedno se jim ale upřít nedá.Pokud viděli nás cizince s vlaječkou ČR, i v tom největším chaosu nás upřednostnili a usnadnili průjezd."Dálnice" nemá připojovací křižovatky a není problém z ní sjet rovnou kamkoli se nám zamane.Otáčení na dálnici do protisměru je běžné a potkat na ní osla zapřaženého do káry je naprostá samozřejmost.Kolem této (jakoby dálnice) jsou desítky a možná že i stovky pomníčků což svědčí o tom že jízda tady je opravdu o život.Snad nejvíc na mě zapůsobil obrázek žebrajícího chlapečka.Odhadoval bych že mu bylo asi kolem deseti let.Seděl uprostřed nejrozbitějšího úseku jedné "výpadovky" z města kde by musel zpomalit snad i tank,měl amputované obě nohy v ruce misku na drobné které mu tam házeli z aut projíždějící řidiči.Pryč odtud!!!
Chceme se dostat někam pod přístav Dures k moři. (Dures je s 85 000 obyvateli hlavním přístavem Albánie a najdete tu vedle mnoha pravidelných linek do Itálie také některé památky, například Římský amfiteátr z přelomu 1. a 2. století našeho letopočtu nebo byzantský kostelík s mozaikami. Na západ od amfiteátru na vrcholu kopce stojí bývalý palác krále Ahmeda Zogu, který hlídají vojáci a vybírají za to vstupné. Před palácem je Skanderbegova socha. Na dalším kopci je maják, nabízející kouzelný výhled na albánská pobřežní opevnění)
Po cestě na nás ve vesnicích a městečkách mávají děti.Z obavy že se na nás vrhnou a budou chtít nějaké drobné (které opravdu nemáme) nikde moc nezastavujeme.Na celé cestě po Albánii míjíme betonové bunkry vybudované za minulého režimu Enverem Hodžou.
Betonové bunkry lemují albánské hranice a mnoho je jich i ve vnitrozemí. Nechal je postavit diktátor Enver Hodža, který se obával útoku NATO nebo Varšavské smlouvy poté, co svou zemi na konci čtyřicátých let minulého století přivedl do mezinárodní izolace. Silnostěnné a kopulovité stavby z betonu a železa se objevily v roce 1968. V následných osmi letech se síť krytů rozrostla na odhadovaných 700.000 kusů. Podle některých bylo v zemi dokonce více bunkrů než aut. Albánie je nikdy nemusela použít.
Pokračujeme dál na jih.Teplota ráno kolem osmé hodiny se šplhá k 29°C.Nacházíme po delším hledání kemp - Kamping pa Emer.Krásný, kousek od moře.Stavíme stany a hurá do vody.Pokud si někdo myslí že vás tato mořská voda osvěží,je na omylu. Při našem pobytu teplota vody neklesla pod 25°C. Na otázku zda tady vydržíme dva dny se mi od Martina dostalo jednoznačné odpovědi: "Že vůbec váháš!" Po dvou nocích ač neradi,balíme a naše cesta vede směrem přes město Elbasan
( Elbasan byl založen v 1. po Kr. Římany na křižovatce na římské Via Egnatia, leží ostatně přesně uprostřed Albánie; stal se díky tomu později centrem celé oblasti s velkým tržištěm. Kvůli kontinuálním nájezdům barbarů bylo ve 4. století nad mohutným opevněním dostavěno 26 věží. V roce 1466 sultán Mohamed II. opevnění upravil a město přejmenoval na El Basan (Pevnost). V centru města jsou jako na jiných místech Albánie turecké lázně. Dnes je to docela pěkné menší město s bíle omítnutými stavbami, často stavěnými tzv. krabičkovým zdivem, ve kterém se mísí osmanský a řecký vliv — kromě všudypřítomných mešit zde, pokud postupujete od severu, začnete potkávat pravoslavné kostely. V centru je pravoslavný chrám Sv. Marie)
Dále přes Pogradec k Ohridskému jezeru (jezero tvoří hranici mezi Albánií a Makedonií). Přejíždíme hory a za městem Perenjas se nám naskýtají nádherné výhledy na jezero a hory kolem.Sjíždíme krásné zatáčky a někde v půli této klikaté silnice narážíme na stánek s občerstvením-stará skříňová AVIA.Zastavujeme a původně si chceme dát jen pivko protože nám v tom hycu docela vyprahlo Pan prodavač nám podává z okémka dvě třetinková piva s poznámkou: "Skopsko-Mačedonia-gut bír".Nakonec nám připraví bagety plněné masem.nějakou hořčicí a listovým salátem.Po dobu naší cesty neměl ani jeden z nás nějaké střevní potíže a ani po pozření této opravdu dobré svačinky.Ještě chvilku odpočíváme a vysvětlujeme pánovi kam máme dnes namířeno a taky to,že jeho "Mc.Donald" je vybudován v autě vyráběném u nás v ČR.Pořizujeme pár fotek,platíme naposledy albánskou něnou a loučíme se našim kantýnským Sjíždíme až dolů k jezeru hledáme kemp kde bychom se ubytovali.Na albánské straně jezera jich moc nenacházíme a tak jezero objíždíme na protější břeh v Makedonii. Zde nacházíme co potřebujeme.Velký kemp přímo na břehu jezera - Ljubanista Car camp.Stavíme stany a dáváme si SKOPSKO - makedonské pivko v petce zakoupené v místním obchůdku. Potkáváme tu asi tři rodiny z Čech a dáváme se do řeči kde co kdo navštívil apod.Sbíráme od nich informace a druhý den dopoledne vyrážíme do města Ohrid. Martin tady chce koupit nějaký šperk s tamní perlou pro svou manželku k svátku. Ve městě nacházíme jen tržiště kde se prodává ovoce,zelenina a běžný sortiment zboží-perly žádné.Po chvilce k nám přistoupí pán asi kolem šedesátky a začne se s námi bavit trochu lámanou češtinou.Dříve prý pracoval u nás v Brně a nyní už je na penzi.Poradil nám kde bychom potřebný šperk mohli koupit.Loučíme se. Vjíždíme do centra města. Krásně upraven bulvár plno obchůdků a kavárniček.Parkujeme motorky a v tu chvíli k nám přichází lidé s nabídkou ubytování.S díky odmítáme.Po chvilce přistoupí k nám pán s dítětem v kočárku a opět - tentokrát na zdejší poměry krásnou češtinou nám radí kam pro perly. Martin odchází na nákup a já se s pánem bavím o zdejším životě.On taky pracoval u nás,ale v Praze jako kuchař hotelu.Přichází Martin a oči mu září jako ty perly co nakoupil (náušnice). Posledních pár slov a nezbytné foto s tatínkem a jeho malým chlapečkem rozloučení a odjezd zpět do kempu.Večer platíme ubytování abychom brzy ráno mohli pokračovat a vyhnuli se tak trochu vedru co tady panuje.Máme v plánu projet Srbskem až do Rumunska (700km) Opouštíme Makedonii-zemi pohostinných lidiček a specifické vůně orientálního koření.
Projíždíme Srbskem.Teplotu na slunci si ani nedokážu odhadovat.Směřujeme na jedno ze dvou možných míst kde se dá přejet Dunaj přes most - Smederevo.Odtud pokračujeme na hraniční přechod - Bela Crkva do Rumunska. Našim cílem je dojet až do Svaté Heleny kde už má Martin domluvené ubytování u paní Hánové.Po nekonečně dlouhé a vyčerpávající cestě si můžeme říct: UŽ JSME ZASE "DOMA" Paní Hánová nás přivítala a připravila pokoj a my mezi tím šli naproti k Pepsimu na pivko.Musím říct že to první ani nevím jakou mělo chuť,protože jsem je dal na dva zátahy.
O Rumunsku jsem se tady zmiňoval už minule a nemá cenu se opakovat.Jen poznamenám že jsme tady opět trávili dvě noci a že jsem se konečně dostal i na Geník kde jsem minule nebyl.
Je ráno 12.8.2014. Vstáváme v 6:00 vydatně posnídáme,poslední kontrola všeho možného co kde máme a nemáme upevněno na motorkách.Od paní Hánové dostáváme ještě buchty a nějaký chléb se salámem na cestu.Loučíme se a v 7:00 startujeme. Před sebou máme cestu dlouhou cca 900km.Následuje nezbytně nutné zlo - nuda po dálnici až do Brna.K nám do Jevíčka přijíždíme v 17:30. S Martinem dáváme kávu a já jej ještě jedu vyprovodit několik kilometrů za město.
Tak to byla zase jedna z mých dovolených trávená v sedle motorky.Hlavou se honí plno zážitků z cest a myslím si že je budu ještě hodně dlouho zpracovávat.Tak jako fotky kterých máme víc jak tisíc. Tak zase někdy příště!!! KAM...?
Cesta trvající od 1.8. do 12.8.
Navštívené země: Slovensko,Maďarsko,Chorvatsko,Bosna aHercegovina,Černá Hora,Albánie,Makedonie,Srbsko a Rumunsko.Tentokrát najeto 3566 km s průměrnou spotřebou plně naložených motorek 5,9l/100km
Tento článek v mém deníku si píšu pro sebe s své známé.Nehodlám jej zveřejňovat jako cestopis,abych se nedočkal kritiky na sloh,gramatiku a podobné nesmysly co někteří rýpalové tady rádi dělají.V hodnocení rád uvítám postřehy jiných cestovatelů po Balkánu - poučení a rad není nikdy dost.