Yamaha XV 750 Virago (1990)

Úžasný víkend s partou lidí, se kterými pojedu třeba do pekla
Páteční odpoledne se sjíždíme na Benzině za Cukrákem s Piškoty, Vilíky a Johnem s Martinou a vyrážíme směr Český Krumlov. Sluníčko svítí a navečer projíždíme po pohodové cestě Krumlovem. Penzion je asi 7km za Krumlovem a po krátkém ubytování a večeři vyrážíme zpět do večerního Krumlova. Seznamujeme se japonskými svatebčany, kterým jsme trochu svým designem narušili romantické fotky - ale Japonci jsou nadšení a chtějí se fotit pořád dokola. Nevěsta znejistěla jen v okamžiku, když ji Piškot popadl do náruče, asi to u nich není zvykem Procházíme večerním městem, nálada skvělá, salvy smíchu - až z toho přepadla Vilínka chuť na palačinky . Úspěch slavíme v příjemné hospůdce a nacpáni k prasknutí přijíždíme okolo 23.hod zpět do penzionu. Přemíra sladkého ale probudila chuť na něco z jiného chuťového spektra. Bramboráky! Pán domu plní naše přání dřív, než stačíme zaprotestovat, že je spousta hodin a že je nechceme už otravovat. Mezitím uklízíme naše miláčky do prostoru, který býval kdysi stodolou a domácí nám jej nabídli jako parkoviště. Po otevření vrat nestačíme zírat... dancing hall v plné kráse, i se světelnými efekty, zrcadly, barem, taneční tyčí... mašiny jsou v tom prostředí úžasné . Do postelí padáme plni dojmů a jídla.
Sobotní ráno po opulentní snídani startujeme mašiny a vyrážíme směrem k Lipnu na vyhlídku do korun stromů. Nikam nespěcháme, kocháme se krajinou, ve Frymburku kupujeme Johnymu v obchodě k narozeninám celý medovník a s kafčem jej hned ve vedlejší restauraci spořádáme ... a po pár kilometrech je před námi konečně parkoviště a lanovka. Na konci lanovky na nás čeká nádherný výhled do kraje, ale to není nic s porovnáním, jak úžasný pohled je z výšky rozhledny. Fotíme se, chvíli bojujeme s pokušením využít k cestě dolů tobogán v tubusu okolo osy věže, ale v koženém oblečení a s helmami v ruce nakonec volíme cestu po vlastního nohách místo po vlastním zadku a pomalu se vracíme k lanovce a poté i k parkovišti. Vilínek má už zase hlad a tak brzo stavíme ve Frymburku ve stejné restauraci a plníme břicha polévkou. Hlad byl velký, číšník odbíhá do obchodu přikoupit další rohlíky a housky Vyrážíme pomalu na cestu do penzionu, kde na nás už čeká luxusní gulášek z kuchyně pana domácího. Přivítání je milé, motorky opět zaparkované v teple a suchu...a večer začíná. Z dancing hall se stává dílna, ke slovu přichází drobné opravy stávkujících blinkrů Richieho a Piškota a Vilínkova držáku navigace, prostorem zní Kabáti a zrcadla odrážejí úžasné pohledy na motorky. Venkovní gril je rozpálený, na stole se kromě špízů objevuje slivovice, fernet, jelzin, piňa colada... zábava je v plném proudu, kromě majitelů se k všeobecné zábavě přidávají i jejich psi a kočky... nakonec se mezi motorkami roztančíme všichni . Ve dvě ráno se společnost rozpouští s přesvědčením, že jsme přejedení, přesmátí, přetančení...a báječně unavení...
Nedělní ráno mám pocit, že jsem ještě nestihla strávit ani polovinu sobotní krmě, ale paní domácí má na nás políčeno, na stole jsou opět obložené talíře se salámy, paštikou, šunkou, sýrem, navrchu trůní volské oko, v misce výborný džem a z kuchyně se line vůně čerstvých lívanců. Nemáme sílu (a ani chuť) se bránit takovému pohostinství, ládujeme se a je nám jak u maminky. Paní domu celý víkend pobíhá s foťákem a fotí nás při každé příležitosti, je vidět, že i ji přítomnost party motorkářů - pohodářů těší a je to vítaná změna po rodinkách s dětmi a důchodcích - turistech . Poslední společná fotka před penzionem, velké děkování a slib, že se určitě vrátíme (a ten hodláme dodržet) a vyrážíme zase zpátky na sever ke svým domovům. Před Prahou se loučíme, měníme pořadí formace podle toho, jak se budeme odpojovat...poslední zamávání na rozloučenou a báječný víkend končí. Bylo nám fajn, moc fajn, díky
Velké díky výborným hostitelům, dokázal nám připravit nezapomenutelný pobyt - u nich člověk nemá pocit, že je "jen" host Najeto cca 520km