Honda CBR 125R (2005)

Tak jsme to dneska teda v partě poslali na okruh!
Milý tatínek si půjčil moje CBRko, zavolal kámošovi, kterej si půjčil CBRko jeho mladý a jeli si dát závod na Ypsilonku do Chebu.
Celej natěšenej jsem se po 45 minutách, kdy opět jezdily motokáry dostal na řadu a kluci šli znovu.
První výjezd z depa na motorce. První zatáhnutí za plyn na okruhu. V uších slyším vítr a jak můj jednoválec řve, řadím bez spojky. První okruhová zatáčka se hned obloučkem vrací o 180° a já do ní dobržďuji a v klidu (alespoň zatím) si jí projíždím.
První dvě, tři kola jsem dal čas pneumatikám, aby se zahřály a sobě, abych si projel okruh i jinak, než v sedle motokáry.
Kolo navazuje na další kolo, když tu najednou poprvé škrtám v zatáčce botou o asfalt. Nádherný pocit! Cítím, že i když si již škrtám,mám velkou rezervu. Jedu dál, škrtám špičkou boty, když tu najednou...stupačka. Jsem nadšený. Mohu si pomyslně odškrtnou další milník a zároveň se smířit s tím, že bez abnormálního vysednutí si na CBR125R r.v.2005 koleno nedám.
Během dalšího ježdění jsem již téměř v každé zatáčce cítil botu na asfaltu a občas i tu stupačku. Také se mi povedlo, že jsem si do zatáčky lehnul poněkud rychleji a vlítnul jsem na stupačku tak rychle, že mi v trenkách zůstal hnědej proužek, v hlavě všechny možná i nemožná sprostá slova a samozřejmě jsem okamžitě cuknul nahoru.
Zkušenost je to skvělá a rozhodně bych každému doporučil, aby si zajel na okruh Obzvlášť, pokud chcete zjistit určitou hranici, kterou váš stroj ještě zvládne.