Yamaha XV 750 Virago (1990)

Od návratu ze srazu uběhlo 14 dní a já se na vlákně domluvila s ostatními "pražskými", že zajedeme v sobotu do Motodoupěte v Humpolci, chystala se vyjížďka na trase Humpolec, Loket, Zbraslavice, Bohdaneč a zpět přes Ledeč nad Sázavou do Humpolce. Lákavá představa, tím spíš, že slíbili dorazit i kamarádi z Moravy, se kterými se jinak člověk tak často nepotkává . Celá natěšená na sebe ráno házím oblečení, do brašen jen pár nezbytností a obouvám boty a ejhle, zip na pravé botě nevydržel a urval se jezdec . Nevadí, na poště na mě už čekají nové boty, to je ale krásná náhoda ... a za chvíli už stepuji před poštou. Plán je jasný - je 8.00 ráno, popadnu boty, přezuji, staré půjdou do popelnice, přejedu autem kousek ke garážím a fofrem na sraz s ostatními, v 9.30 máme sraz u benzinky v Jesenici. Plán sice jasný je, ale zrada - v sobotu pošta otvírá v 9.00, to jsem trochu podcenila... Nevadí, improvizace mi nedělá problém, otočíme to...zajedu pro Bublinu, s ní se vrátím k poště, v 9.00 vyzvednu boty a do 9.30 jsem v Jesenici... i to je řešení . Parkuji u garáží a mačkám dálkový ovladač na vstup do nákladního výtahu. Nic... ani ťuk . Znejistím, pro mě je to jediná cesta do garáže, klíče od schodiště má jen Martin/Dalt a taky - těžko dostanu bez výtahu Bublinu z 3.patra garáží na ulici . Volám Daltovi, vím, že výtahy občas zlobí a zaseknou se, ale co teď? Po X-tém pokusu se mi daří Dalta probudit k životu, na druhé straně se ozve rozespalý hlas..."Čau, co se děje?". "Martine, mám problém, nejde mi otevřít garáž, ty výtahy jsou zase v čudu" ...chvíle přemýšlení a pak se ozve:"Hele, a nedošla ti baterka v ovladači? Svítí tam ta zelená dioda?" Bože, já jsem "blondýna" , tohle mě fakt nenapadlo...no jasně, baterka kaput, co teď? Lovím v hlavě, kde v 8,30 v sobotu ráno koupím baterku do dálkáče - u metra by měli být "číňani", snad mají už otevřeno. Do kapsy beru malý šroubovák a letím do obchodu. Vykulený prodavač sleduje, jak rozebírám na pultě malou krabičku a vítězoslavně vytahuji na světlo baterku se slovy: "Tohle potřebuji rychle - a dvakrát..." Chvíli štrachá v šuplíku a hurá, nachází potřebný typ baterky. Platím, ovladač složím zase do funkčního stavu a spokojeně sleduji zelenou svítící diodu. Tak a honem, je skoro 9.00, takže teď zpátky k Bublině, pak tu poštu a pak Jesenici, pořád to stíhám . Pro jistotu volám klukům, že jsem měla trochu potíže, ale že dorazím, ať počkají...kdyby náhodou... Opět jsem před garážemi, z auta vyndávám brašny, beru helmu, výtah "zázračně" přijíždí a já konečně vyjíždím k Bublině. Připínám brašny, sundávám řetěz, vycouvám ze stání a otáčím klíčkem. Ticho. Ani nezavrní. Nevěřícně koukám na budíky, kontroluji chcípák, znova zkouším otočit klíčkem. Nic. Uvědomuji si, že ani světla se nerozsvítila, ani zelená kontrolka na budíku. Chce se mi brečet a nadávat současně, je jasné, že dneska už nikam nepojedu. Dnešek je prostě ve znamení vzpoury baterek a baterií . Beru telefon a omlouvám se ostatním, bohužel, dnešek bude beze mne. Vracím Bublinu zpět do stání, beru brašny a pomalu jdu k výtahu. Tenhle trabl sama bez Dalta nevyřeším, elektrice nerozumím. Čert aby to spral, a já se tak těšila. Sedám do auta a v duchu mu varovně říkám - a zkus nenastartovat ještě ty...!!!
Nakonec se ukázalo, že odešel regulátor dobíjení, možná už jsem se s vadným vracela z Lednice a je klika, že jsem vůbec dojela. Takže pro letošek jsem dojezdila, než jsem stihla Bublinu dát do pořádku, uběhl víc jak měsíc a počasí už ježdění nepřálo, nezbývá než zazimovat, smířit se se stavem 1600km ujetých za 14 dnů provozuschopnosti své i Bublininy a počkat zase na jaro.