Yamaha XV 750 Virago (1990)

Sobotní ráno nás nevítá nejpřívětivěji, obloha je šedivá a pouští na nás shůry vytrvalý proud vody. Postavy zachumlané do bund a kapucí se vynořují z chatek a přes deštivou clonu trochu bezradně vyhlížíme aspoň náznak sluníčka. Nálada není nejlepší, pokud se počasí neumoudří, plánovaná popolední vyjížďka je ohrožená. Přesouváme se do přístřešku u občerstvení, stoly a židle ustoupily "nemocným" motorkám a kluci dávají hlavy dohromady. Kromě mé Bubliny se stávkující baterkou je tu i Billova motorka a její neposlušný karburátor. Svěřuji osud své červené kamarádky do rukou Radara , vzduchem létají pro mě naprosto nesrozumitelné výrazy, slova jako dobíjení, vinutí, ukostření ... Radar tahá z Bubliny dráty jak králíky z klobouku a jediné, co jsem pochopila, byl verdikt: baterka je mrtvá , odešly dva články (pacholci, ani se nerozloučily), je potřeba sehnat jinou, jinak neodjedu ... Myšlenka super, ale kde v sobotu před polednem shánět funkční baterku do Virgule??? Pozoruji chlapy, jsou ve svém živlu - řeší, organizují, vymýšlejí, telefonují... za chvíli skáčou dva na motorky a odjíždí kamsi k Brnu pro novou baterku . V duchu prosím nebeské instalatéry, ať už tam nahoře neblbnou a cestou je moc neskropí. Čekání na baterku si krátím sledováním projasňující se oblohy, klábosením s ostatními a pozorováním Badyho, který rozložil Billův karburátor na prvočísla a já při pohledu na tu změť kovového čehosi vůbec netuším, jak se v tom může vyznat . Nicméně Bady nevypadá vůbec zneklidněně, takže zřejmě ví, co dělá . Po nějaké době se "baterkové komando" (chlapi, já si bohužel nepamatuji vaše nicky, ale velký dík vám ještě jednou ) vrací z úspěšného tažení a Radarovi se daří Bublinu oživit. V té chvíli se již ale pomalu shromažďují ostatní na plánovanou vyjížďku, plán nejde měnit kvůli jedné tvrdohlavé plechové nádheře a není už čas na kontrolu, zda je opravdu vše v pořádku a zda baterka byla jediný důvod Bublinina stávkování. Nerada bych pokazila ostatním hromadnou akci tím, že bych zůstala opět někde v půli cesty viset, takže přejíždím s motorkou k chatce a v duchu se smiřuji s tím, že na ostatní počkám v kempu...no co, nejde o život, pojedu jindy ... Což o to, já bych se smířila, i když smutně, ale Richie je jiného názoru: "Koukej na sebe hodit fofrem věci, jedeš se mnou aspoň jako batůžek... přeci na první společné vyjížďce na svém prvním srazu nezůstaneš v kempu!". Ani moc neprotestuji , za chvíli už sedím poslušně na motorce a užívám si dosud nepoznaný pocit jízdy ve formaci cca 35ti motorek. Pomalým tempem se klikatíme krajem, za domluvené asistence dálniční policie přejíždíme mezinárodní silniční tah Brno - Břeclav. Při průjezdech vesnicemi budí celá formace pozornost, děti i dospělí mávají a zvědavě nás okukují. Zastavujeme Dolních Dunajovicích, kde je v místní hospodě domluvený oběd a docela rádi se ohřejeme, venku stále lehce mrholí a je celkem chladno. Po příjemné pauze sedáme opět na motorky a pomalu stáčíme směr zpět k Lednici. Pár kilometrů před kempem ale Raging.bullova začíná trucovat, slyšíme několik podivných ran z výfuku a Bull zpomaluje u krajnice. Stavíme u něj, s námi dalších pár motorek - Piškot s Piškotkou, TatíkPé s Dominou... Po téměř hodinovém pokusu o opravu dorazí z kempu pomoc a za chvíli jsme i my "doma". Předání narozeninového dortu našemu motorkářskému dorostu - "Malému Vilínkovi" - jsme bohužel propásli, dál už podvečer patří soutěžím (v házení podkovy na tyč jsem se moc nepředvedla - pomohl by asi jen magnet, zvedání sudu dobrovolně přenechávám silnější části lidstva , ale naplnění 2l vinařského koštýře na jeden nádech, to byla disciplina šitá pro mé plíce, málem jsem se utopila ), hudbě (Jim se synem naladili "sladká dřeva" a za chvíli se kempem nese zvuk kytar a zpěv ) a nakonec i tanci - ostatně, ten k hudbě přeci patří . Před půlnocí už i nejzatvrzelejší odpůrci motorkářů z řad ostatních návštěvníků kempu uznávají, že jsme úplně normální parta lidí, která nežere malé děti a nekrade babičkám hole ani nákupní tašky a vypadá to, že tančí a zpívá téměř každý s každým . S vidinou dlouhé nedělní jízdy do svých domovů se v relativně rozumnou hodinu rozlézáme do chatek a kemp pomalu utichá.