Yamaha XV 750 Virago (1990)

Od sázavského výletu utekl necelý týden, ve kterém proběhla výměna spojkového lanka a ve středu večer jsem připravená vyrazit na setkání s lidmi, které jsem znala dosud jen z vlákna tohoto webu . Původně jsem si říkala, že to celé oddrncám sama, s mými "zkušenostmi" jsem nechtěla být nikomu brzdou, ale pak mě zlákala vidina jízdy s fajn lidmi a dohoda byla rychlá - kluci se severu jedou už ve čtvrtek do Doupěte v Humpolci, tam přespíme a v pátek dopoledne vyrazíme společně směr Lednice . Není nic jednoduššího než se ve čtvrtek okolo 12té sejít na náměstí v Poděbradech před hotelem Savoy . Posílám na sebe do PM jednomu z kluků telefonní číslo, jeden nikdy neví, co se může pošmoulit, poslední "Dobrou, zítra se těším" a hurá do peřin. Ráno se loučím s potomky a slibuji, že budu létat nízko a pomalu a že se vrátím živá a celá , do auta házím brašny, helmu a mizím. Ještě krátká zastávka na poště, čeká tam na mě rolka a chlasták. Je 10h. a já právě parkuji u garáží, když zvoní mobil s neznámým číslem: "Ahoj Babule, tady Zdeněk, hele, my nejedeme, tady na severu leje jak z konve, 400km v dešti je na prd...tak si to tam užijte a pozdravuj tam..." Koukám na mobil a říkám si..."aha , tak BadyXV je Zdeněk...super, tak to jsem na tebe zvědavá, frajerko ". Cestu nemám nastudovanou, spoléhala jsem na kluky. No nic, nemá cenu plašit, nejhorší je smrt z vyděšení - pojedu do Humpolce a budu koukat po nějakých virgulích, snad se tam někdo do večera objeví ...a i kdyby ne, Lednice není na konci světa, mapa je na každé benzině a přeptat se na cestu zvládnu taky, mám na to celý pátek ...když si něco umanu, tak necouvnu . Přemýšlím o cestě, Poděbrady tedy vypouštím, už nemají smysl a byla by to jen zajížďka, rozhoduji se pro trasu Praha - Kutná Hora - Čáslav - HavlBrod a dolů na Humpolec. Vyrážím se směsicí pocitů - jedu sama někam a nevím přesně kam...mezi lidi, které znám a vlastně neznám...na motorce, kterou ovládám a vlastně neovládám... je to výzva, adrenalin, volnost, hrdost a neznámo... .
Cesta ubíhá v naprosté pohodě, sluníčko svítí a hřeje, mraky na horizontu se zázračně rozestupují a mně je nádherně. Projíždím Kutnou Horou a neodolám, zastavuji a fotím si Bublinu před sv.Barborou. Pak mě napadá - Jirka, ten za to může, bez něj bych Bublinu neměla a nebyla bych na téhle cestě, zaslouží si nás spolu vidět .. .rychlý telefon a za chvíli už stojím u brány ČKD a vrátní mají divadlo... za panem šéfem přijela baba na motorce a skáče mu kolem krku ... chvíli klábosíme, ale už jsem jak na trní, ještě pusa, pozdrav pro jeho Irču a mizím. V příjemném tempu ukrajuji kilometr za kilometrem směr HavlBrod, odbočuji z hlavního tahu a projíždím vesnicemi, co znám z mládí, občas zastavím, fotím, kochám se známým krajem.
Najednou je Humpolec přede mnou... nacházím Doupě a zmateně koukám na zavřený podnik . Tak to není dobré, asi tu nepřespím . Než stihnu vymyslet náhradní řešení, všimnu si mávající postavy u protější benzinky. Přejíždím a koukám...Kawasaki, asi někdo ze spřáteleného gangu . No jasně, Kawadědek. Sluníčko na cestách, tenhle člověk je neuvěřitelný zdroj energie a pohody . Zjišťujeme, že Doupě je zavřené, nikdo nedal echo předem, že bychom tu složili hlavu. Pokuřujeme a vymýšlíme, co dál, když v tom přijíždí skupinka virgulí. Představujeme se navzájem - Bob, Bady, Piškot a Piškotka, Vilínek s juniorem a už slyším:
"Babule? No že jsi na nás čekala v Poděbradech, co!!!???"
Koukám jak čerstvě vyoraná myš a bráním se: "Ale vždyť jste volali, že nejedete..."
"My? My na tebe telefon vůbec nemáme..."
Ukázalo se, že BadyXV není Zdeněk, to jen já jsem pomotala nicky a poslala telefon na PM ZdeněkXV místo BadyXV. Mám v těch XVchlapech nějaký zmatek , ale stanou se horší věci, hlavně, že jsme se sešli .
Je jasné, že v Doupěti spát nebudeme, ale asi by bylo dobré nějaký nocleh pořešit. A co to stáhnout tedy rovnou do cíle? Voláme do Lednice, do kempu Apollo a ujišťujeme se, že nevadí, když dorazíme o den dřív, chatky jsou volné. Sedáme na motorky a vyrážíme. Je mi přidělena 2.pozice, kluci ví, že se mnou bude cesta pomalejší, hlavně serpentiny mi dávají zabrat, ale snažím se držet si stopu a rozestupy a užívám si jízdu ve formaci. Při průjezdu jednou zaneřáděnou vesnicí mi ulítne zadek, cítím, jak na písku tancuji a už už se vidím na zemi, Piškot za mnou by měl docela honičku, kdybych se položila, ale nějakým zázrakem vyrovnávám a lehce orosená pokračuji bez ztráty kytičky dál. Je to paráda, úplně jiný pocit než když jede člověk sám. Nejsem typ samotáře, potřebuji "svou" smečku . Cesta nám mizí pod koly, déšť se nám vyhýbá a neuteče ani moc času a tankujeme ve Znojmě. A je to tu, další komplikace, Vilínek odjíždí od stojanu s prázdnou přední pneu . Pokus o opravu překvapí všechny, stačilo jen gumu dofouknout a drží...ale jak a proč utekla, netušíme . Vydáváme se dál na cestu, do Lednice to není daleko a tma nás zastihne už ubytované v kempu Apollo a ve společnosti dalších, kteří dorazili s předstihem ze všech koutů republiky. Kočičák, Bill, Marcí...snažím se zapamatovat si tváře, nicky ...Piškot očesává část úrody hroznů visících nám nad hlavami, zábava je plném proudu. Super parta lidí, jestli bude i ten zbytek takový, jako tento vzorek, nelituji, že jsem se na tuhle cestu vydala... . Po půlnoci se loučíme a já zalézám pod peřinu s pocitem báječně prožitého dne. Celkem najeto: 340km