Yamaha XV 750 Virago (1990)

Naražená žebra z mé první a zatím i poslední cesty bolela 14 dní, pohybovala jsem se jak robocop a na Bublinu si netroufla sednout...ale jak praví staré moudro: čas všechny rány zhojí a mně je už celkem fajn . Volá Dalt, zda by se mi s nimi nechtělo vyrazil na Jawáč. Chtělo . Chtělo by se mi vyrazit kamkoli a kdykoli. Sice trochu tápu v pojmu Jawáč , tuším jen, že to bude cosi spojené se značkou Jawa, ale historii srazu neznám...a ani se nesnažím ji zjišťovat. Hlavně, že už konečně zase někam vypadnu . Rychlá domluva, vyrážet budeme navečer. Rychle naházím do brašen nějaké náhradní oblečení, popadnu stan a spacák a mizím do garáží. Bude lepší vyrazit pomalu sama napřed, ať si na sebe s Bublinou zase zvykneme. Píšu Daltovi SMS, že jedu napřed a že na ně budu čekat po 18té na OMV na staré benešovské. Jasně, přes Jesenici je to fajn cesta, ale mě napadne kacířská myšlenka...co zkusit trochu D1 ? Vím, že jsem tvrdila, že na dálnici s chopperem ani nepáchnu...ale zkusit se má všechno . Za chvíli už si to mastím závratnou rychlostí 120km/h po D1 a na exit 11 sjíždím na Benešov. Míjím OMV a na nejbližší křižovatce odbočuji. Chvíli se jen tak motám po okolí, zabíjím čas a raduji se z jízdy a v 18,30hod. už jsem zpátky u domluvené OMV. Čekám a čekám . Občasná kontrolní SMS, kde jsou...zdržení v práci...jo, už jdou ke garáži...jedou pro kamarády...Dalt a Mrtvolka přijíždí ve 20,30hod. spolu s Ondrou a Lenkou. Neznám, ale nevadí, ráda poznám. Já se zatím stihla seznámit a pokecat s obsluhou benzinky, autobusem vodáků a dvěma kamioňáky, kteří drželi povinnou pauzu . Ondra a Lenka mě ubezpečují, že toto zpoždění není u Dalta a jeho přítelkyně nic výjimečného . Nejistě se koukám na ztemňující se oblohu a je mi jasné, že do Jizbice dorazíme až za tmy. Vydáváme se na cestu a hned za Benešovem nás překvapí uzávěra směr Vlašim. Jedu za Mrtvolkou a neřeším kudy a kam jedu, snažím se hlavně udržet se v té tmě a zatáčkách okolo Sázavy na silnici. Po nějaké době je jasné, že jsme se motali déle než je dobré a pokud chceme dorazit rozumně do kempu, nezbývá než trochu zrychlit...najíždíme na D1 - tma, kamiony, auta, uzávěry...mazec ...snažím se držet s ostatními krok a držet rozestupy, Dalt vede, za ním Mrtvolka, mně kryje záda Ondra. Na 66.km konečně sjíždíme, tempo se zklidňuje a za chvíli už vjíždíme do kempu. Dalt vysílá SMS info, že jsme na místě a za chvíli se objevuje vítací komando a ukazuje nám cestu na hřiště, kde nám drží místo na stany. Motorky jsou odstrojené, stany stojí a my vyrážíme do davu u stanů s občerstvením a před podiem. Cestou si prohlížím motorky všech možných typů, značek a kubatur, stany a chatky jsou jimi obložené, mladí kluci na stařičkých Jawách brousí zástupy lidí a motory řvou. Okolo druhé ranní zalézáme do stanů, ohlušení hudbou, lidmi i motorkami. Dopoledne procouráme celý areál, prohlížíme nové a nové kousky a domlouváme se na společné vyjížďce s dalšími Daltovými známými, kteří se postupně připojují, včetně party Belgičanů, které zná už z loňského srazu. Volba padá na jeden z nedostavěných dálničních mostů okolo Želivky. Celkem asi 15 motorek se vydává zpět k Lokti, najíždíme na D1 a 56.km sjíždíme na Hulice a dále směr Borovsko na most . Most stavěný v letech 1939-1942 a 1945-1950 byl postaven téměř 100 metrů nade dnem Sedlického potoka, ale obrovské oblouky pohltila hluboká voda nádrže Švihov a cca 2 metry nad hladinou zůstala jen malá část vrcholu oblouku a konstrukce mostovky. Dnes jeho začátek směrem od Prahy sahá téměř ke břehu a dá se na most vlézt, ale směrem k Brnu končí uprostřed hladiny a tak most vypadá jako obrovské přístavní molo. Doléhá na nás hlad a tak se vydáváme zpět k dálnici a na 44.km nás hladové vítá Motorest U rybiček . S plnými žaludky pak už směřujeme pomalu zpět přes Vlašim a Čechtice do Jizbic, doprovodné programy Jawáče jsou v plném proudu . Noc bohužel přináší déšť a prší celé nedělní dopoledne . Většina návštěvníků balí mokré a zablácené věci a rozjíždí se k domovům, my nespěcháme, do večera daleko. Kolem poledne vykoukne sluníčko, které spolu s větrem za chvíli mokré stany aspoň trochu vysuší a i my se vydáváme zpět na cestu v pohodovém tempu po silnici 112 až do Benešova, kousek dojíždíme po dálnici a už sedíme v osvědčené restauraci - po víkendu na klobásách a naložených hermelínech docela přivítáme teplou polévku a "normální" jídlo . Přejezd do garáží a už se těším domů, vana a pračka mě vítají. Ještě rychle stáhnout fotky a jsem ráda, že jsem zase doma v posteli . Najeto celkem: 280km