Yamaha XV 750 Virago (1990)

Je sobotní ráno a já vyrážím autem směr Kutná Hora. Plán je jasný: Jedu se kouknout do KH Moto na choppery a cruisery. Cestu znám, pocházím z toho kraje, nemusím se tedy tolik soustředit na trasu a hlavou mi víří kolotoč pocitů...směs odhodlání, pochyb, zvědavosti. Co to vlastně dělám? Asi jsem se opravdu na "stará kolena" zbláznila. Je mi 47,5 a před 14 dny jsem udělala "papíry na velkou motorku" .
Vzpomínám, jak to vlastně začalo, nikdy jsem okolo sebe žádné motorkáře neměla. Tedy krom několika zkušeností se splašenými trubkami typu Pionýr ve 14ti letech na chalupě, tehdy se místní kluci uvolili mi své doma vylepšované miláčky několikrát půjčit, ale pak jim místní děvčata zatrhla jejich zájem o "pražské víkenďačky" a bylo po ježdění. Od té doby jsem na motorce neseděla, jen občas z auta zálibně koukla po chopperech stojících u benzinek (a nezálibně do zpětného zrcátka na D1, kdy jsem ve 160km/h měla "žihadla" za zadkem dřív než jsem stihla mrknout okem ). Letos v dubnu se ale přítel rozhodl pořídit si po několikaleté odmlce opět motorku, nějakého cesťáka, naháče a já se ocitla na Banditovi1200 jako baťůžek. Poprvé jsem na něj lezla s pocitem "Jak se na lopatu sedá???", ale po pár kilometrech mi bylo jasné, že tohle je to pravé, co od života ještě chci a přítel si na sebe ušil bič. Moje otázky už nezněly: "V kolik přijedeš?, ale "Přijedeš na Banďourovi?" . Během týdne jsem měla nakoupené kalhoty, bundu, helmu i rukavice a jak to bylo možné, už jsem se hnala s helmou v ruce na zadní sedačku. Máma se chytala za hlavu a chtěla mě zbavit svéprávnosti, ale potomci ji ubezpečili, že by to stejně nepomohlo, že mě zná...když do něčeho jdu, tak po hlavě a na 120%...a napůl pobaveně, napůl shovívavě sledovali počínání své šílené matky . V květnu jsem ale už začala koketovat s myšlenkou, že by nebylo špatné nečekat na to, kdy a zda se příteli bude chtít vyrazit na projížďku. A protože u mě není nikdy daleko od myšlenky k činu (někdy dokonce činy předběhnou myšlenky ), konec května mě už zastihl v motoškole na Banditovi600. Šla jsem do "plného áčka" s představou, že jej asi v nejbližší době nevyužiju, že si pořídím pro začátek nějakou 250ku, ale když už je dělám... a až budu trochu otrkanější a budu chtít něco většího...dobrá myšlenka, takových mívám mraky . Už během výcviku mi bylo jasné, že na 250ku můžu zapomenout, to půlkilo pro začátek bude optimální. Sbírala jsem rozumy, kde se dalo, nad fotkami, manuály, radami a názory ostatních strávila na webu hodiny, dny i noci a koncem července jsem se konečně stala hrdou majitelkou řidičáku s A,B. Teď už se jen rozhodnout, co si vlastně pořídit...neustálé přemítání: "Chci CH&C nebo naháče? CH&C - to je srdcovka - ale to je jiný styl, jak jízdy, tak vzhledu, s naháčem bych přítulovi lépe stačila i lépe ladila...". Nakonec zvítězila srdcovka - s myšlenkou, že chlapi v životě přicházejí a odcházejí a kdoví, co bude za pár měsíců - ale motorky zůstávají - a já si ji pořizuji kvůli sobě, ne kvůli okolí...jsem začala koukat po chopperech. A po garážování, v paneláku ji asi do sklepa nestrčím. A po někom, kdo mi poradí s faktickým výběrem, bylo mi jasné, že po technické stránce jsem úplně mimo hru a přítula pracovně přes týden v zahraničí mi nebyl moc platný. Nakonec se vyřešilo oboje, z Báry, dcery kamarádky, vypadlo, že taky jezdí na motorce, garážuje nedaleko mého bytu a o dvě místa pro auta se dělí s kamarády, další motorka se bez problémů vejde...a já se seznámila s Martinem/Daltem a jeho Jančou/Mrtvolkou . Martinovi nastaly krušné chvíle, měl email zahlcený inzeráty, které jsem mu posílala a trpělivě třídil, hodnotil, vyřazoval a případně se se mnou zajel podívat. Bez výsledku . A já si řekla po 14 dnech STOP, takhle ne, má toho sám dost na práci, tohle je můj boj...nemělo by cenu lítat po celé republice kousek od kousku, když vlastně pořád nevím, co konkrétně chci. A to nezjistím jinak, než že si zajedu někam, kde si na ně můžu sednout, kde si můžu zkusit, co mi "jde pod zadek a do ruky". A domluvila jsem se s dalším kamarádem žijícím v Kutné Hoře, že mě doprovodí do KH Moto jako morální podpora, tak uvidíme, třeba si tam ujasním, po čem vlastně koukat...
Konečně jsem u Benziny, kde na mě Jirka čeká, přesedám do jeho auta a přejíždíme do KH Moto. Miloš Pospíšil mě vede k hangáru a po cestě se ptá, jakou mám představu. Jakou? No, asi Virago XV535. Vcházím do hangáru a slyším:"Tak tady jsou, můžete si vybrat, klidně si je osedlejte, co Vám padne do oka, kluci Vám je vyvezou ven...". Hlavou mi proběhne neutěšený stav mého konta a představa "něčeho" okolo 40.000Kč. Je mi jasné, že tohle bude tvrdý oříšek. Postupně projdu řadami motorek, na některé jen zálibně juknu, ale je mi jasné, se budu muset držet při zemi. Mířím k Yamahám, Virago jedno vedle druhého, seřazené, nablýskané...začínám si prohlížet 535ky, kluci/prodejci mi ochotně jeden kousek vytahují na dvůr a já si poprvé sedám na choppera. Pak uslyším: " Chcete si ho projet? Já Vám ho nastartuju." Jirka pobaveně sleduje můj vyděšený pohled, než stačím reagovat, motor bublá a všichni čekají, že vyjedu . Na svou povahu nestandardně nesměle pípnu: "Pánové, je Vám jasný, že na tom sedím poprvé, zatím jsem dělala jen baťůžek a papíry na banďourovi jsem dodělala před 14 dny a chopper mám pod zadkem poprvé? Notabene, poprvé i sama bez instruktora za zády???" . Vypadá to, že vyděšená jsem jen já. Jirka se už nepokrytě baví a ostatní se zájmem přihlíží, co to tu ta bláznivá ženská v háčkovaných kozačkách, leginách a svetru vyvádí, proč není raději někde u plotny ...Ruce se mi potí, srdce mám až v krku a kopu tam jedničku. Děj se vůle boží, jsem palice umíněná, necouvnu . Pomalu se rozjíždím, nohy se odlepují od země a hele...já jedu ...vyjíždím z brány, zatáčím po cestě, pár desítek metrů a je potřeba otočit a zpět...raději to odťapkám, netroufám si na otočku, ty řidítka jsou fakt divný, takový zahnutý ...vracím se zpátky, vidím úlevu v očích diváků, přeci jen mě na chvíli ztratili z dohledu...Jirka se doufám bál o mě (ale kdo ví )., ostatní kluci o motorku. Vypínám motor, sesedám a uklidňuji dech. Adrenalin to byl, to ano...ale nějak to není ono. Rozpačitě krčím rameny. "Já nevím, je taková malá, drobná, nějak se na ní necítím...". Najednou vedle mě stojí nějaká zelená 750ka a prý..."Hele, zkuste tuhle, to je už trochu větší a jak jsme koukali na ten rozjezd, zase takové jelito nebudete, to dáte... ". Rozjíždím 750ku a cítím, že to je jiné kafe. Vracím se a říkám si...jo, to je ono. Ani jsem si ji před jízdou moc neprohlížela, teď si obcházím a zklamání se zase objevuje. Je vidět, že má lecos za sebou. Kluci vidí moje zklamání ze vzhledu a potvrzují, co mi bylo jasné už zkraje. Za 40-45.000Kč nemůžu chtít zázraky. Pak jeden pronese..."Máme jich tu víc, koukneme po dalších, ale za tyhle prachy to nevidím slavně...ale je tu jeden kousek, který bych klidně doporučil kamarádovi, ta je parádní, jen cenově trochu jinde...". Než stačím zaprotestovat, že cena je pro mě dost limitující, stojí vedle mě červená kráska, hází nablýskaná prasátka na všechny strany a říká mi: "No co koukáš, tak to pojď zkusit...třeba nám to spolu půjde ". Sedám mlčky na Bublinu, objedu už známé kolečko (raději pořád při otočce odťapané), zastavuji a zůstávám v sedle...jen se opřu o nádrž jako o koňský krk, když je vám fajn a jen tak si na koňském hřbetě hovíte a přitulíte se k tomu parťákovi pod vámi. Bylo rozhodnuto ...jen mi blesklo hlavou...teda, děvče, už v tom lítáš, vyluxuješ účet do mrtě ... Ani se mi nechce slézat, Jirka se jen potutelně culí a ukazuje mi záznam z mobilu, prý to tušil, tak nás spolu natáčel ... Skládám zálohu, podepisuji kupní smlouvu, Bublinu čeká přepis na CZ papíry a za týden si mám přijet...tak jo, přijedu, už aby se ten týden překulil...