BMW R 1200 GS (2010)

Přípravy:
Dvanáctkové bavoří geeso a mě čekalo první společné velké cestování.Na jaře probíhali mnohakilometrové vyjížďky,které napovídaly,že půjde o perfektní cestovní náčinní.V průběhu pár měsíců jsem BMW dovybavil doplňky určenými na polykání km,jako padací protektory,navigací Garmin Zumo 660,nádhernými bočními hliníkovými kufry BEGR s nosiči,kokpitem se zásuvkami,botičkou na stojan,tankbagem Touratech,také novým kompletním oblečením Klim Traverse s goretex membránou,botami TCX Infinity,helmou Schubert C3, Interphone F4 a goretex rukavicemi BMW.Starosti mi přidělal nedodaný topcase Touratech s nosičem,který jsem objednal někdy na začátku března a doufal jsem každý den,že dorazí včas.Nedorazil,tak 2 dny před cestou jsem použil stávající plotnu ze Suzuki Bandit mé ženy,navrtal otvory kompatibilní s otvory na origo nosiči BMW a jako topcase posloužil náš starý dobrý kufr Kappa,který absolvoval cestování už na třetím bajku(Grossglockner,Vršič a Chorvatsko na Suzuki SV1000S před 3 lety a Suzuki GSF600N Bandit Dolomity a jižní Německo loni).Dalším oříškem bylo dodržení servisního intervalu 20 tis.km.Vyšlo to na chlup přesně,na jaře jsem stihl najet skutečně téměř 6 tis.km abych tuto záležitost splnil.Pak přezout na fungl gumy Metzeler Tourance,na tachu svítí údaj 20 050 km,R1200GS je plně připravena.
Cíl byl jasný-Alpy.Plán byl přesun za přáteli do Reit im Winkl,pak Silbertal na silnici Silvretta,Švýcarsko s Furka passem,přes Chamonix,Beaufort,Col de Iseran,průsmyky Telegraphe a Galibier,pak na jih k moři do Nice a Monaka,zpátky přes Lago di Garda a Zell am See domů.
Asi 5 dní před plánovaným startem začínám sledovat předpověď počasí v alpských oblastech.Nic moc,hlásí déšť.Nic se nedá dělat,termín motodovolené mám jasný už 6 měsíců a časová flexibilita mé práce je omezená.Nejsme z cukru,říkáme si,navíc máme Goretex,tak co?
Otázkou bylo zda opět sami s Barčou,nebo s nějakou partičkou.Obě má své výhody ale i nevýhody.S velké skupiny našich přátel nikdo na dálkové trasy na motorce nejezdí,rýsovalo se nějaké společné ježdění ve stejný termín na fóru motorkáři.cz,ale vyrážíme opět sólo.

1.den,pátek 17.6.2011,630km,Šumperk-,Reit im Winkl
Dopoledne oba pracujeme, smutně sleduji z ordinace déšť.Představa strávit 630 km v dešti je na zvracení…místo v jednu vyrážíme přesně o 13:34.Věděli jsme dopředu,že se bude jednat o co nejrychlejší dálniční přesun,abychom stihli relativně načas strávit chvilky s Dankou a Peterom v Reitu.Je pod mrakem,ale už neprší.Za Olomoucí se začíná vyjasňovat a rakouskou hranici projíždíme za typického letního počasí.Supr!Tempo 140-150km/h,občasné pauzy s tankováním.Po dálnici,kolem Vídně,Sankt Pölten,Linz,Salzburg,pak konečně v Německu opouštíme dálnici a po 630 km jsme dnešném cíli,v Reit im Winkl.
Čekal jsem pár welcome drinků,jídlo a spánek,ale,že se to zvrhne na docela drsnou pařbu,to fakt ne…Po pár opravdových uvítacích panáků prestižní bavorské whiskey Slyrs se ocitáme v podniku,kde pracuje Danka.Další Slyrs.Majitel nám na účet podniku nalévá ještě větší exkluzivitku,na jejiž název si už nepamatuji….vím,že to mělo kalibr 55% a bylo to fantastické.V půl páté ráno vyrážíme domů v ukrutném slejváku…

2.den,sobota,18.6.2011,189km,Reit im Winkl-See,silný trvalý déšť.
Probouzíme se kolem desáté za deště,který postupně sílí.Danka nám nabízí,abychom zůstali,ale rozhodneme se pokračovat,musíme dál.Startujeme asi kolem půl třetí.Třeba pršet za chvíli přestane.Po třiceti km jsme opět na dálnici.Přestalo pršet a začalo silně chcát…A nepřestalo ani na moment,pouze v tunelech,za které byla hlavně Barča vděčná.Její promočené kalhoty Nazran a sportovní botky TCX,s rukavicemi s půl litrem vody tedy nic moc.Moje seběvědomí co se týče mého spešl oblečení,bylo taky otřesené.První 2 hodiny to šlo,pak už to goretex vzdal.Začal jsem cítit,jak mi začíná vlhnout temoprádlo,i ponožky.Goretex rukavice BMW se dlouho drželi statečně,ale taky se zlomily.Po 190 km v prudkém dešti a větru,přes Innsbruck odbočujeme v Pians na Silvretta Hochalpenstrasse a u prvního pensionu v See zastavuji a domluvím ubytovaní.Oba se klepeme zimou,je jenom 8 stupňů a jsme durch.Mašina je v garáži,topení v penzionu se nekoná,je přece léto…Čaj s rumem a doufáme,že se oblečení alespoň částečně vysuší.Otázka ale co dál?Předpověď je na pikaču.Volíme co nejrychleji se dostat na jih,k Lago di Garda,do tepla…
Večeře s horou grilovaného masa trošku zlepšuje náladu.

3.den,neděle,19.6.2011,cca 380km,See-Saló,oblačno,polooblačno až jasno,chladno až velice teplo.
Probuzeni opět v děšti.Definitivně tedy měníme plány a co nejrychleji jedeme za teplem.Přes první úzké vracečky zkratkou přes Tobadill,pak Landeck,Pfunds se ocitáme v Itálii,u jezera Lago di Resia.Neprší a naopak začíná svítit vytoužené sluníčko.Vyhříváné hefty vysušili Barčine rukavice a a měníme si je zpátky.Místo do Merana mě napadla ďábelská myšlenka.Jedeme Stelvio!Barča souhlasí a odbočujeme na SS 38 směr Trafoi.No kdy jindy se tam brzo dostanu,když už jsme takový kousíček od tohoto známého pro mě neznámého průsmyku?
Stoupání je zpočátku pozvolné,po pár km začínají první vracečky.Ale jaké!Na jedničku,se spojkou a asi třikrát pro jistotu i s nohama mimo stupačky.Viditelnost výborná,výhledy famózní,nálada taky.Děláme jednu zastávku na focení,pak pokračujeme nahoru.A jsme tam,ve výšce 2760 metů nad mořem.Zima,4 stupně naštěstí nad nulou,plno motorkářů,dost cyklistů-klobouk dolů,stánků se suvenýry.Kupuji nálepku,fotíme,točím video,jako celou cestu.A pak pryč,začínáme se klepat jako hadi v Tatrách.Sjezd na jižní stranu je snadnější,takže náhodné rozhodnutí projet Stelvio nahoru severní trasou bylo správné!
Stavíme v Bormiu na capuccino a mineral water a užíváme si teplíčko na zahrádce u restaurace.
Pak jedeme na Passo Gavia,2652 m.n.m.Taky náročné stoupání,ale oproti Stelviu hračka.Pak dlouhé klesání do Ponte di Legno.Zde si všimnu,po dojetí kolony aut,že se za mnou utvořila menší kolona endur.Stoupáme na Passo del Tonale.Endura se mě drží!No konečně!Po spoustě hlavně německých nemehel,co se bojí za to pořádně vzít a klopit,enduráři mi celkem stačí.Dávám full gass,překlápím to z jedné vracečky do druhé a je to velká zábava.Sice s manželkou za zády,3 kufry,ale bez problémů ujíždím bmw F800gs,Triumph Tiger,K1200R a Varadero se solo jezdci bez zavazadel.Jeden z Taliánů po dojezdu na vrchol ukazuje na mě a pak na Barču vztýčený palec.
Klesáme z Passo Tonale a pak přes Carisolo míříme k jihu.Přes jednu komplikaci,kdy byla silnice uzavřena,přijíždíme k večeru k jezeru Lago di Garda.Přes město Riva del Garda projíždíme západním břehem hledat vhodné místo k ubytování.Někdo mi tvrdil,snad Láďa,že Gardské jezero uklidňuje.No já zažil něco úplně jiného.Po pár km najednou stojící kolona.Bouračka?Nedá mi to a začínám kolonu předjíždět.Tato řada stojících aut měla asi 15 kilometrů.Geeso s bočními kufry nění tak mrštné jako skútry,které tento problém řeší samozřejmou rutinou.Po chvilce začínám „italštět“ a projíždím kruháče rovně,přes obrubníky,až do mě Barča dloube a řve.Občas do protisměru pár aut a já mám co dělat abych se někde „kousl“ do mezery,silnička kolem Gardy je fakt ouzká…
Trefil jsem se s největší pravděpodobností do doby,kdy Taliáni opouštějí jezero z víkendu.
Jsme značně unavení,prdel bolí už neskutečně,vedro jak cyp,smradlaví z teplých hader,které na Stelvii byly fajn ale tady k ničemu…
A hotýlky jsou obsazeny.Asi snad napopáté je konečně volno,až v městečku Saló.A rozhodneme se,že další den rozhodně jezdit nebudeme.Takže bereme 2 noci,mašinu dávám úzkým a točícím se chodníkem do garáže.Pro skútr fajn,ale geeso s kufry…O pár cm to klapne a jdeme na pokoj se dát dohromady.Večer pak romantická večeře,pivečka v baru.Být v teple a v ovzduší cítit až mořský vánek je fajn.

4.Den,pondělí,20.6.2011.0 km,relax v Saló u Lago di Garda,slunečno a velice teplo
Tak konečně už vím,Láďa měl pravdu.Bon Giorno!Uklidňuje to zde.Procházky,odpolední spánek,pizza,pivka,zmrzka,spánek.

5.den,úterý,21.6.2011,520km,Saló-Briancon,slunečno a teplo
Po bohaté snídaní v hotelu Terazzano vyrážíme k ledovcovým jezerům .U Brescie se připojujeme na placenou dálnici,docela hustý provoz,nezávidím ale protisměru,který stojí v dlouhých kolonách.Po asi 55 km odbočujeme u Bergama na sever.Po chvilce uhýbám hasičům,spěchají k požáru,který je vidět vepředu v dálce.Co je divné,k požáru se blížíme víc a víc a najednou dlouhá kolona i v protisměru..Předjíždím a po pár km starší týpek na kruháči odklání celou kolonu zpátky.Mě však říká,že moto is ok a pouští mě dále.Ještě tomuto kreténovi poděkuji.Opět dlouhá kolona a na začátku města Gromlongo,kde je daný požár,mi policajt jednoznačně ukazuje abych se otočil,že,kvůli splodinám nemůže nikoho pouštět dále.Ještě mi vysvětluje kudy že mám jet.Fakt supr situace.Takže vesele zpátky a opět dlouhé předjíždění kolon.Objížďka ucpanou silnicí vede přes Caprico.Konečně jezera,Lago di Garlate,přes Lecco jedeme celkem dlouho přes dlouhé dálniční tunely a pak odbočuji dolů k břehům Lago di Como,k městečku Bellano.Jezero je jedno z nejhlubších v Evropě,410m.Zdejší klima má být příjemné a teplé,což se návštěvou potvrdilo.Jezero objedeme severní stranou a na protějším břehu dáváme potřebnou pauzu na oběd v restauraci na pláži.
Přes Menaggio míříme k Lago di Lugano.Pak jedeme přes „Perlu na Luganě“-město Lugano.Hustý provoz,jsem rád,že jsme z něj vypadli.Projíždíme městečkem Luino a to už jsme u dalšího jezera-Lago Maggiore.Opět krátka pauzička.Docela padla vhod abych se připravil zatím na největšího idiota za volantem.Jel vepředu v éčkovém mercedesu.Silnička kolem Maggiore je nepřehledná , úzká a klikatá se spoustou zeleně.Tenhle blbec jel úzkostlivě třicítkou kde je povolena padesátka a když jelo v protisměru auto,raději zastavil.A s ním celá kolona.Jakmile nebezpečí pominulo,dal se opět do středu a bránil tím jakémukoliv předjetí.Kupodivu jsem se nezcvoknul.Bylo už docela pozdě a cíl daleko předaleko..U Lavena naštěstí opuštíme jezera a po čtyřproudovce frčíme k dálnici A32.Následuje expres 160km/h směr Torino,které míjíme a pokračujeme západně k Francii .Začíná docházet palivo a benzinka nikde.Naštěstí se objevuje na konci placené dálnice,kdy na dojezdu svítí jenom 15km.Začínám mít toho plné brýle.Přes Oulx a Fenils silnice pokračuje vzhůru průsmykem Col de Montgenovre ,tvořící přirozenou hranici Itálie a Francie.Čáru překračujeme v Claviere.Následuje delší klesání a ocitáme se,kolem deváté hodiny, v městě Briancon.
První penzion je plný,zadávám do navigace další možnost ubytování a Zumo mě vede přímo do historického centra.To bude zase nějaká blbost,nebo předražený hotel.BMW překračuje opevnění s branou a najednou vidím hotýlek před kterým stojí starší Triumph Tiger a BMW F650GS.Tak se jdu hned zeptat a kupodivu mají volno.Navíc jenom za 45 éček pro 2 bez snídaně,což je fantasticky málo.Kvalitu bydlení raději neřeším,ale na chrápání to bohatě stačilo.
Briancon leží v národném parku Écrins,je jedno z nejvýše položených měst v Evropě,1321 m.n.m.m,keltskou osadu opevnili Římané a umístili zde posádku hlídající starobylou cestu Mons Matona z Milána do Vídně.Staré město pochází z převážně 18.století s mohutnými hradbami.Prudce se zvažující a úzká hlavní ulice se jmenuje Grande Gargoille podle stejnojmenného potoka jenž pod touhle ulicí protéká kanály.
Zítra je nějaký svátek,tak je zde spousta turistů,plné zahrádky a restaurace,naštěstí se nám daří najít místo přímo na náměstí.Těstoviny a láhev vína konejší tento velice náročný den.

6.den,středa,22.6.2011,442km,Briancon-Annecy,déšť,polooblačno,déšť.
Ráno je moc moc šeredné.Je najednou zataženo a začíná jemně pršet.Když vyrážíme,tak déšť začíná sílit.Rychle pryč na západ.Se smutkem míjíme odbočku na průsmyk Galibier,který je zahalen nízkou oblačností.Při klesání směrem na Grenoble přestává pršet.Právě včas.Po dalších pár desítek km si kupujeme snídani v marketu a mířím k Annecy.Smutně koukám do dálky vzhůru směrem na východ,k silničkám,kvůli kterým jsem se až sem dostal.Dálnicí,která se nezdá být placená valíme na sever.A najednou jéje,přede mnou mýtná brána.V posledním okamžiku uhýbám na odbočku z dálnice,kruháč mě odkazuje jenom zpátky tam odkaď jsem přijel.No supr,takže hupky dupky zpátky asi o 9 km,pak jedu vedlejšími silničkama,přes vesnice,kde je třicítka,velký provoz,většinou svítí červená na semaforech,které tu snad nahražujou značky a my se začínáme celkem potit v teplém termoprádle.A v tomto bídném rozpoložení mě napadá další ďábelská myšlenka.Přece jenom zkusím Val d´Isére…zadávám do navigace nejkratší možnou trasu,přidávám do kamen a pádíme kolem Albertville,přes Bourg St.Maurice a pak dál a dál do nebes.Dlouho přes lesy,konečně se krajina začíná otevírat.Kolem Tignes,pak Val d´Isére,pak je prudké stoupání na Col d´Iseran,který úspěšně zdoláváme.Je ve výšce 2770 metrů,což je druhé nejvyšší místo,kam se lze vyšplhat po asfaltu na motorce v Evropě.Pak pár fotek.Na vrcholu je najednou asi 6 BMW R1200GS.Od této chvíle začínám dvanáctkovým geesám říkat „konfekce“.
Návštěvu jezera Mont Cenis ruším,jednak kvůli času,jednak mám nedostatek benálu.Z vrcholu Col d´Iseranu padáme dolů s jedním geesem Adventure a jedním standartním.Solidní jezdci,navíc s batůžkama.Jedeme zpátky přes Tignes a dále dolů,pak po cestě Route des Grandes Alpes opět stoupáme na průsmyk Cormet de Roselend,1968 m.n.m.,přehradní nádrž Barrage de Roselend.Moc pěkná skalnatá a hezky zatravněná krajina.Dlouhé klesání do městečka Beaufort,kde tankuji.Navigace mě odklání na docela šílené stoupání a klesání tmavým lesem.Ocitáme se na silnici spojující Annecy a Chamonix.Je pozdě a začíná docela dost pršet.Volíme Annecy,je to jenom kousek a leží u jezera.V hustém dešti a 30 km vidíme před sebou vpravo hotel přímo na břehu jezera.
Volný pokoj je k dispozici.Výhled na jezero,pokoj máme skoro nad vodou.Škoda,že je počasí na draka,nízká oblačnost a pořád hustý déšť.
Večeře je vskutku luxusní,origo franocouzská s lahvinkou vínečka.

7.den,čtvrtek,23.6.2011,Annecy-Surava(Švýcarsko),433km,silný déšť,polooblačno,déšť.
Ráno je zatažené ale neprší.Po pár kilometrech vidím v dálce tmavý chuchvalec v průsmyku,kam míříme.V Ugine ukazuji Barče palec dolů a v momentu,kdy vracím ruku zpátky na hefty,začíná pršet.Víc a víc.Přes Fulmet dál a dál.Dlouho jsem nemohl předjet karavan,který táhl za sebou vozík s miniautem Smart….tohle fakt nepochopím.Nějak jsem si zvykl vidět drsné mototuristy,kteří na vozíku táhnou třeba naked biky,nebo dokonce až Goldwingy a BMW LTéčka či dokonce GS Adventure,ale tohle už bylo moc…
Nejhorší chcanec byl právě pod Mont Blancem v Chamonix.Vše zahaleno mraky a Barče začínají opět promokat hadry. Od kol aut i motorek tryskají proudy vody,jsem rád že jsem nazul fungl gumy.V poslední vesničce na hranicích zastavujeme v baru na teplý čaj.Francie se s náma rozloučila pěkně deštivým fakáčem.
Za průsmykem se ocitáme ve Švýcarsku a počasí se najednou mění.Začíná opatrně svítit slunce.
Col de la Forclaz začíná nadějně,ale vrchol je zcela zahalen v oblacích.Viditelnost je zhruba 10 metrů a v tomto mléku klesám serpentynami hezkých pár km.Klesáme do Martigny,kde je zcela jiné klima.Docela teplo,viditelnost je o dost lepší.Vyhýbám se dálnici a přes
Sion,Sierre ,zastavujeme na jídlo v „mekáči“v Naters.V oblasti je svátek a obchody jaksi nejsou otevřené.Krajina docela monotónní.Lepší se to,když přijíždíme k sedlu Grimsel.Začíná prudké stoupání,vrchol(2165 m.n.m.) je však opět v oblačnosti.Ale v jaké!Nekecám,ale není vidět dál než 10 metrů,zatáčky i rovinky projíždím až na dvojku.Gletsch a celé sedlo Furka(2431m.n.m.) komplet v oblacích,nahoru i dolů.Z okolních hor jsme prostě vůbec nic neviděli.Klesáme k Andermattu,pak ještě sedlo Oberalpass,kde je to podobné.Po pár km začíná opět lehce pršet.Na benzince potkáváme český pár jak klábosí s nějakým švýcarským Slovákem,taky na motorce.Z českého páru nám bylo trošku nevolno,jak se během pár minut asi 5 krát vyjádřili stylem:Ale my teď dlouho žijeme v té Kanadě… Lépe jsem pokecal s alternativným týpkem z Vídně na staré XT600,s hustými dredy .Jak si je vecpe do helmy je záhadou.Říkal,že jel právě od italských jezer,kde dost pršelo.Jel sám,celta a spacák.Pohodář. Klesáme směrem k Chur,odbočujeme směr Davos s cílem to nějak doklepat do levnějšího Rakouska.U města Thusis opět začína hustě pršet a vzdáváme to u vesnice Surava,kde vidím penzion s nápisem Bikers Wilkommen.Po informaci o ceně jsme se rozhodli zůstat zde,jsme vyčerpáni.Večeře,pivka,klábosení se slovenskou číšnicí,spánek.

8.den,pátek24.6.2011,Surava-Silbertal(Rakousko),250km,polooblačno
Po snídani přišel čas na placení.Nevím,zda mě domácí ošidili,ale cena ubytování byla značně vyšší než jak zněla domluva.Prostě fuck off…Se znechucením,sice s úsměvem vypadneme.Davos,počasí se značně zlepšuje.Konečně opět slunce.Flüelapass s konečně pěknými pohledy na švýcarské hory.
U Vinaldi odbočujeme do bezcelné zóny v středisku Samnau.Úzká zakroucená silnička stoupajíci prudce vzhůry.Dávám geesu trošku sodu,až mi Barča říká,že přeháním.A tunely…spíše jenom díry do skal,co se v půlce zahnou o 90 stupňů.Ty projíždím i se strachem někdy až na jedničku.Sjezd na rakouskou stranu je oproti tomuhle jak pro začátečníky.V Samnau pauza,řešíme slunečné brýle za supr cenu,nějaký parfém pro mámu,kafé,sluníčko,pohodka,kolem vysoké štíty.
Opět v přívětivém Rakousku,znovu přes Pfunds a v Landecku mě napadá poslední ďábelská lest.Silvretta Hochalpenstrasse a zůstat nepokořena?Když jsme jenom pár km odsuď?No to tedy ne!
Opět tedy projíždíme přes See,pak Ischgl,Galtür.Docela mě překvapuje platba mýtného,málem jsem neubrzdil.Průsmyk Bielerhöhe s přehradou Silvretta je bohužel opět v mracích.Dlouhé klesání do údolí Montafon,u silnice se stavujeme v restauraci a baštíme regionální pokrmy.Rozhodneme se ubytovat někde v Silbertalu,co je jenom 11 km.Plán byl sice v Zell am See,ale však víme…Po chvilce dojednáme poslední penzionek na naší dovolené.Silbertal leží v malebném údolí,kde se těžilo stříbro.Po menší procházce navštěvujeme místní nálevnu,kde točí pivo co nám moc chutnalo,Frastanzer.Dávám pět kousků,místní si k nám přisedají a jsou celkem schrott.Raději jdeme už trošku cinklí chrápat.

9.den,25.6.2011,Silbertal-Šumperk,880km,oblačno až polojasno,silný vítr.
Startujeme v půl desáté.Přes St.Anton im Montafon otáčíme na východ k domovu.Jediná větší zajímavost je Arlberský tunel,co měří 14km.Docela jsem byl rád,že jsem z něj vypadl.Za mýtnou bránou ztrácím rukavici,co jsem položil na tankbag.Všimnu si to po asi 80 metrech,tak utíkám pro ní,než mi jí nějaký kamion nerozmašíruje.
Pak dálnice a dálnice,zácpa v Německu,kterou řeším v pravém zakázaném pruhu.Ušetřilo mi to minimálně půlhodinu.Pár kapek u Mondsee,fouká docela nepříjemný bočný vítr,motorka ve 150km/h sebou slušně háže.U Sankt Pöltenu setkání 4 kousků konfekce,mezi nima pěkný nový Triple Black.Další pauza až v Mikulově a po chvilce s bolavými svaly Musculus Gluteus Maximus,po 880 km a 3614 km celkově, jsme o půl osmé večer doma v Šumperku.Návrat nám vyšel moc fajn.