jabba

Zveřejněno: 04.02.2013 23:02,Kategorie: Recenze,Zhlédnuto: 5634x,Komentářů: 15x,Hodnocení: 4.85 od 34 uživatelů

Posledních pět let jsem jezdil na „Stromečku“, plným jménem Suzuki DL-650 V-Strom K7 ABS. Ta mašina je skoro dokonalá. Dělá přesně, co má, všechno dobře, ale nic výborně. Takový 100% univerzál. I trochu blbnout se na tom dá a přitom je to stroj praktický.

[b]Konkurz na nástupce V-Stroma[/b] Posledních pět let jsem jezdil na „Stromečku“, plným jménem Suzuki DL-650 V-Strom K7 ABS. Ta mašina je "SKORO" dokonalá. Dělá "SKORO" přesně, co má, všechno dobře, ale nic výborně. Takový 100% univerzál. I trochu blbnout se na tom dá a přitom je to stroj praktický. Jenže jak to tak v životě bývá, všemu je jednou konec a mně Strom nějak ne-a-ne přirůst k srdci. Je to jako s holkou před koncem vztahu. Jdete na rande a ta holka vás nebaví. Koukáte po jiných a mimochodem si říkáte „že já nezůstal doma“. Přitom holka je milá, hodná, má vás ráda, nemá syfla ani jinou skrytou vadu. Jen vás prostě nebaví. Tak nějak to došlo ve vztahu mezi mnou a stromem. Zajezdit se na tom dá, ale nadšení a těšení na svezení se nekoná. Tedy, je to pořád lepší než se soukat do plechovky za volant, ale stejně červík hlodá. Jelikož jsem v poslední době vydělal i nějaké ty penízky, začal jsem koukat po nástupci. Během let jsem se svezl na různých kategoriích mašin od užitkové 125 po sportovního zabijáka se 150 koni, a nakonec usoudil, že styl nesmyslně pojmenovaný silniční enduro mi vlastně plně vyhovuje. Došlo na výběr kandidátů. Zaprvé chci kardan. Tak nějak z principu mám zafixováno, že pořádná mašina má kardan. Je mi jasné, že praktické argumenty jsou tak nebo jinak, ale já chci vybírat, abych si po chvíli zase neříkal o změnu. Prostě kardan tam být musí. Už roky koketuju s myšlenkou na Moto Guzzi, protože mají pověst srdcových miláčků a duše je to, co mi na Stromu chybí. Stelvio patř mezi kandidáty. Pak je tady recenzemi opěvovaný Triumph Tiger Explorer a samozřejmě profláknutá klasika R1200GS. Zasnažil jsem se domluvil u prodejců zkušební jízdy. Popíšu je hezky popořadě. [b]Triumph Tiger Explorer 1200[/b] U prodejce mne ráno vítá divně khaki-šedo-metalicky nabarvený stroj s viditelně odřeným padákem. Barva hnus. Ale jinak mašina vypadá jako poctivá práce. Prodejce mi představuje milion hejblátek na displeji, ale já ho skoro nevnímám a chci hlavně sednout a jet. Trase je předem daná. Vymyslel jsem okruh, kde vystřídám okresky, dálnici i město. Z Hodkoviček se nějak proplést přes Modřany do Krče a tam se napojit na „starou Benešovskou“. Potom až do Nespek, projet okolo chaty, u které jsem poprvé ve 13 letech seděl na fichtlu, přes Pyšely na Mirošovice, po D1 na Prahu, po magistrále projet zácpou do Kobylis. Doma v Kobylisích ukázat mašinu manželce a zpět přes město, tentokrát podél Vltavy se vrátit do Hodkoviček. Cca 120km. První rozjezd, první přidání a je jasné, že tenhle motor má hodně do sebe. A to se první metry hodně krotím, protože se nechci válet. Uběhne pár kilometrů a já jsem na Tygříkovi jako doma. Síly, jak kdyby mně zezadu nabrala rozjetá Tatra, ale přitom funguje jako bych na něm jezdil už roky. U Jesenice jsou pěkné kruháče, tak jeden dávám několikrát kolem dokola, jak magor, abych si osahal náklon. Nakonec okolo jede nějaký maník, tak 120kg, na mnou v rychlosti nerozpoznané Japonské mašině silničně sportovního střihu. Jedu za ním. Dle muskulatury výfuků to ale vidím na obsah jistě litr. Hoch se s tím moc nemazlí. Jak rychle jsme kde valili psát nebudu, ale bylo to rychle. Trochu jsem čekal, že mi ten člověk ujede. On na „silničním litru“ se kterým evidentně nejde poprvé, oproti mně na půjčené enduru. Ale nestalo se. Tygr jel jako by se nechumelilo a já měl pocit, že se přitom můžu dloubat v nose. On v Pyšelích odbočil jinam, a já se klidněji přesunul na D1. Tam přišel ke slovu test tempomatu a trocha dunění výfuku při akceleraci za Mercedesy v levém pruhu. Pak Praha a ucpaná magistrála. I zde Tygr funguje dobře. Mezi kolonami na magistrále to sice není jak na lehoučkém skútru, ale jde to vcelku obstojně, stejně jako na Stromu. Doma mne čeká údiv manželky zvyklé na Stroma a Jawy nad celkovou dospělostí Triumpha. Dál už jen klidná cesta po nábřeží, kde si také hraju s minimálkou na 6. kvalt. Jde to bez reptání od volnoběhu, takže šestka jede od 40 km/h až někam hodně vysoko, kam jsem se při testu neodvážil. Neuvěřitelné. Moc dobrá mašina. Po zpětném přesednutí na Stroma si říkám, že to vlastně není až tak velký rozdíl. Jenže než dojedu domů, tak mi dochází, že je to něco jako vystřídat Fabii za Audi A6. Obojí funguje jen jedno je secsakra lepší. [b]Moto Guzzi Stelvio 1200[/b] Od testu Triumpha uplynulo 14 dní a já stojím před předváděcím Stelviem. To je můj tajný favorit, kandidát a vůbec. Instruktáž maníka z Aspiritu je citelně méně rozvleklá než u Triumpha, takže startovací čudl a VRRUUmmmm. Trasa je stejná jako na před 14 dny, ostatně ty dvě prodejny nejsou daleko od sebe. Hned po rozjezdu je mi jasné, že tohle je jiná liga. Brutální V-válec vibruje, chroptí a vůbec dává najevo svoji touhu být pánem situace. K tomu se přidává zřetelné kymácení od reakce podélně uloženého motoru. V recenzích jsem četl, že „po rozjetí se efekt ztrácí“. Asi jsem blbej, ale mně se teda neztratil. Je tam, ale vlastně není otravný. Docela mne to baví, jak se ten hrubián při podřazování vlní a kroutí. Obzvlášť s meziplynem je to docela sranda. Za městem přichází chvíle na trochu rozjetí. Dnes tady nemám závodníka na Japonce, tak jedu podle sebe ale rozhodně se neflákám. Motor je pod 5000 trochu lenivý, i když drsoň, a nad 5000 mu chytají saze. Jen škoda, že když už se konečně dostane k radostnému zátahu, tak zasáhne omezovač. Pocitově by to šlo minimálně o 1000 výše. D1 do Prahy je na Stelviu trochu za trest. Tam kde Triumph s přehledem korábu plul na tempomatu má Stelvio stále potřebu ukazovat, že jeho dva válce chtějí vládnout situaci. Je to tak trochu souboj, a co bylo na okresce zábavné, je tady nepříjemné. Cesta Prahou tam a zpět je znatelně horší. Zaprvé drsný projev stroje a ucpaná magistrála nejdou moc dohromady. Kde ukazoval anglický gentleman klid a nadhled, tam se Ital vzteká, vrtí a vůbec se mu to nelíbí. Zadruhé, nepříjemnou specialitou v koloně jsou široká řídítka v kombinaci s vrtěním stroje reakčním momentem podélného motoru. Jet mezi auty na centimetry od zrcátek je docela fuška. Stroj vracím po skoro stejných kilometrech jako Triumph. Mašiny to jsou papírově skoro stejné, ale jízdně je to zcela o něčem jiném. Stelvio je drsoň, rabiát a hrubián. Byl to favorit, ale teď přemýšlím, jestli mám chuť po každé jízdě dumat nad tím, kdo dnešní kolo v ringu vyhrál. Zábava to je veliká. Že bych na tom chtěl sedět denně při cestách za prací si jistý nejsem. Celkový dojem nechť dokresluje to, že po přesednutí na Stroma jsem měl pocit, že jedu na kole. Jen šlapky tam nejsou. [b]BMW R 1200 GS[/b] Tuto motorku nemám od oficiálního prodejce, ale od kamaráda servismana. Jde o 2 roky starý stroj se stejným motorem, jaký se dělá (prý) dodnes. Najeto 12000, dovoz na prodej. Tentokrát jedu jinou trasu, protože start a cíl cesty je v Čakovicích. Volím tedy směr Česká Lípa po silnici plné zatáček. Dálnice dnes nebude, přes město taky jen kousek. Báwo má podvozek na směsi šílených pák a kloubů místo normálních vidlic. Prý je to dokonalý podvozek. V první zatáčce mám ale pocity úplně jiné. Ta mrcha si jede úplně sama, kam chce a ne tam, kam se snažím řídit. Než jsem si na jiné chování podivné vidlice zvykl, uplynulo tak 30 km. Pak to ale najednou vše začalo dávat smysl. Nepochopitelně lehká ovladatelnost spojená s měkkou a plavnou filtrací všech děr na silnici. V kombinaci s motorem, který si nechá líbit skoro cokoliv je to příjemně hladká a přitom svižná jízda. Ta motorka je prostě dokonalá. Napadá mne zkusit to, co na Triumphu s minimálkou na nejvyšší kvalt. To se ale GS nelíbí. Z ničeho nic chcípá a nejde za jízdy nahodit. Končím na krajnici se zdechlým motorem. Přichází chvilka paniky, když ani v klidu nechce nastartovat. Hluboce vydechuju, přemýšlím, jak budu vysvětlovat, že jsem 50 km od startu takhle utrápil mašinu. Ještě jednou zkouším startér a hurá, jedeme. Jinak je ale motor příjemně ochotný, i když nečekaně nízký omezovač ho zastavuje v nejlepším jako Stelvio. Po návratu říkám, zapůjčiteli, že tak nějak nevím. Jako by ta motorka sama nevěděla, co je. Trochu koráb, trochu silniční brousič stupaček a skoro cesťák na dálky. Moc dobrá motorka. Jenže na mne trochu až moc dobrá, taková až nijaká. Dost hrozí stejný osud únavy vztahu jako se Stromem. Jen je to o level výš. [b]Hodnocení[/b] Guzzi je pro teď ze hry. Je to moc drsoň a já nechci po každé cestě městem za klientem vypadat jako po zápase v ringu. Ale ke Guzzi se jistě někdy vrátím, jestli na to bude. To charizma je úžasné a třeba nějaký Guzzi youngtimer by mi jistě slušel. Kdybych neměl to srovnání, tak řeknu, že GS je nejlepší motorka. Jenže Triumph je taky nejlepší motorka a proti GS má navíc pořádné koule. Vítězem je tedy Triumph Tiger Explorer.