Jawa 50/23 Mustang (1976)

Moje motorka nejdéle v držení, na které jsem začínal.

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Kdo by si po těch desítkách let pamatoval první dojmy :-D Ale jo, přišla mi tehdá strašně divoká :-D

Doplňky na motorce - Tlumiče ze zbrojovky Březnice (ještě když existovala) a zadní kolo napleteno zakázkovými silnějšími dráty. Přecijenom pod mým metrákem a fungujícími tlumiči se dost napraskaly. Svého času jsem na mustangu experimentoval s elektronickým dobíjením, bezkontaktním zapalováním (dávno před Vape), LED světla, dokonce kdysi vznikla i verze přední lampy s xenon výbojkou. Ale ta se nakonec používá jen jako přenosná lampa, protože to jak svítila by nám asi dlouho na silnici neprocházelo Nakonec se vše vrátilo do seriového zapojení s kladívkama, protože malé nájezdy komplikovali údržbu složité elektroniky, navíc na cestě obtížně opravitelné. Ikdyž za ten normální klakson to fakt stálo, ale teď je tam zpět to chrastítko...

Recenze

nezačínal jsem na motorkách úplně jako týnejdžr a papíry jsem měl tehdy jen na auto. Tak volba byla jasná, když se tehdá padesátky vešly do papírů od auta, tak volbou byla jawa 50 a mě se víc líbil mustang. Paradoxně, dneska se pionýr kvůli manuální převodovce do Béčka nevejde. Nechápu tedy takový současný zájem o 50ky jawy, když je na to potřeba řidičák minimálně A1. Důvod byl tedy pro mě ekonomický, nevěděl jsem jestli mě to chytne, nevěděl jak mi to půjde. Vydržel jsem na ní lítat mnoho let i s ohromnými denními nájezdy, ale hlavně proto, že jsme byl dlouho srab zkusit papíry na velkou motorku, kvůli obavě že bych riskoval při testech i papíry na auto. Po přechodu na větší kubatury, dlouhá leta ležela v koutě a využíval jsme jí jen jako "tabákový expres" na jízdy do sousední vesnice na benzinku pro cigára. Tak se její dlouholetý průměrný nájezd scvrknul na 200km ročně a já začal uvažovat že jí prostě prodám, aby nezacláněla. Před pár lety jsem jel na návštěvu k sestře a protože jsme tam vždycky pro srandu přijel na něčem novém, tak ten rok padla volba na mustanga. Byl to výlet vbratru 60km tam a to samé zpět, pěkně kopcovitým terénem posázavska. Jak člověk jezdí na motorkách s přebytkem výkonu, tak úplně zapomene to pravé krystalické řidičské umění. A toho jsem si ten den plna hrdla dopřál. První kopce jsem si odtrápil a zanadával jsem sám sobě plna hrdla do blbců, když jsme si prostě ty kopce nenajel a nenařadil správně. Najednou jsem si vzpomněl, že při jízdě člověk musel sledovat terén a u řízení i přemýšlet a to včetně brzdné dráhy (kor s mým metrákem váhy) a jak rychle tu zatáčku můžu dát ještě než hodím hubu abych nezpomalil pod tím kopcem moc. A když se to nepovedlo člověk si odtrpěl ty kopce za 1 a pěkně krokem. Došlo mi že si při té rychlosti dokonce užívám krajinu úplně nejvíc a jak bych na rychlejší motorce stěží dokázal. Tou jízdou se nesmazatelně vrátila do mé mysli a rozhodně z domu jen tak nepůjde. Včera (Nový rok) vylezu ven a koukám 15°C.. neuvěřitelné.. byla první, která mě napadla na novoroční jízdu a pěkně jsme si to zase užil. Sice chabých 80km, ale zážitek po dvou měsících neježdění k nezaplacení. Za vejlet jsem potkal čtyři velké motorky na mávnutí odpověděl jen jeden... starej fotr na pionýru holt některým rytířům z Blaníku nestojí ani o plivanec . Asi se s touto sortou motorkářských Ubermensch nedokážu ztotožnit, podle mě je úplně jedno na čem jedete, když to máte v srdci, tak dokážete projet na babetě i půl světa a víc nepotřebujete, ani obdiv druhých . A tenhle stroj já tedy v srdci mám a když na něm jedu často se chechtám sám pro sebe zuby plný much, stejně jako včera...