Projekt „Učme se přežít“ – Sosnová

Na autodrom do Sosnové jsem dorazil brzy ráno, akce totiž začínala už v půl deváté. Hned na začátku je potřeba uvést, že takový brzký začátek byl naprosto nezbytný, končilo se totiž v pět odpoledne, a přesto nebyla snad jediná minuta, která by byla „proflákaná“. Všichni účastníci se po nezbytných registracích rozdělili do tří skupin podle kategorií motorek. Všechny mašiny nejprve prošly technickou prohlídkou, kde si instruktoři pohlídali to, aby unikající kapaliny nebo mizerné pneumatiky nezpůsobily problémy, na něž měla tahle akce spadeno.

Před zahájením vlastní výuky nás Vladimír „Mazzda“ Mašek seznámil s cílem projektu Učme se přežít a s tím, co nás během dne čeká. Zejména vyvedl z omylu ty, kteří do Sosnové přijeli v domnění, že po absolvování tohoto kurzu už příští víkend budou moct vyrazit na Sachsenring a nastoupit na startovní rošt vedle Valentina Rossiho či Caseyho Stonera. Cílem sobotní akce bylo spíše ukázat motorkářům to, kde jsou jejich vlastní nedostatky, jakým způsobem je lze odstranit a dát tipy na to, kde se tomuto tréninku mají věnovat. Se svojí motárdovou KTM jsem se dostal do skupiny „C“, kterou měl na starost David Pabiška. Byť tenhle týpek s motorkou na silnici moc nejezdí, tak zkušenosti, které nasbíral coby motocyklový reprezentant v enduru, či účastník legendárního Dakaru, jsou jasnou zárukou toho, že je to člověk na svém místě. Spolu s Davidem a Mazzdou se příchozím věnovaly také další osobnosti značně provařené motorkářským světem, jako například Michal Salač nebo Petr Drnovský.

První přišla na řadu teorie - údržba a nastavení motocyklu. Na přetřes přišly nejen sofistikovanější záležitosti včetně naladění podvozku podle hmotnosti jezdce či určení motorky (běžný provoz vs. okruh), ale také naprosto základní věci, jako seřízení řidítek a ovládacích prvků, péče o pneumatiky, řetězovou sadu… Byť to mohlo vypadat jako zbytečná banalita, při které se řeší naprosto samozřejmé věci, tak opak byl pravdou – už při technické přejímce instruktoři občas nechápavě kroutili hlavami na spojkovými či brzdovými páčkami, na které nebylo v podstatě možné v přirozené pozici dosáhnout, případně nad plynovými rukojeťmi, které při sundání ruky z plynu zůstávaly viset v poloze „plnej kotel“.

První půlhodina na okruhu se nesla ve znamení seznamování se s tratí. Původně pohodová jízda byla ale ztížená tím, že asfalt byl skropen slušnou dešťovou přeháňkou, takže i při tomhle výletnickém tempu občas někdo řešil nečekaný driftík… Po teoretickém seznámení s technikou jízdy, při níž instruktor vysvětlil rozdíl mezi pojetím jízdy na závodní trati a v běžném provozu, se opět vyráželo na trať.

Tentokrát byl na řadě nácvik brzdění v přímém směru. Poměrně jednoduchou metodou bylo jasně ukázáno to, nad čím se mezi motorkáři vedou nekonečné polemiky - brzdit jenom přední brzdou, nebo radši oběma? Cílová rovinka sosnovského kruhu určitě všem účastníkům udělala naprosto jasno. První rozjezd – po nějaké stovce metrů zastavit pomocí zadní brzdy. Od zadní gumy se většinou čudilo jak při pálení čarodějnic, ale účinek byl samozřejmě mizivý. Druhý rozjezd – tentokrát na řadu přišel pouze předek. Účinek byl pochopitelně daleko vyšší, ale mašiny se často kroutily jak jankovité kobyly. Třetí rozjezd – konečně obě brzdy. Nejkratší brzdná dráha a (relativně) klidné chování motorky ukázalo jasně, jestli se na motorce brzdí jenom předkem! V řeči čísel je to nějakých 80% brzdného účinku na předním kole a pouze 20% na kole zadním – ale proč se o ně připravit? Navíc zadní brzda mašinu krásně zklidní a pomáhá ji poslat do zatáčky, takže obě brzdy jsou jasná volba!

Brzdění na řadu přišlo ještě jednou, ale tentokrát vše bylo ztížené tím, že se brzdilo v náklonu. Jasně že to není běžná věc, v zatáčce už by měla být rychlost dávno vyřešená, ale ruku na srdce - kdo z nás tuhle situaci ještě nezažill? Ať už v důsledku vlastní chyby, případně kvůli překvapení, které nám občas přichystají silničáři… V další části se šlo ještě o kus dál, a na řadu přišel nácvik výhybného manévru.

Ptáte se na jeho využití? Nabízím tři typické situace a) strejda v klobouku a v naleštěné Škodě 120 nevidí značku „dej přednost v jízdě“; b) blondýna v naleštěném BMW X5 tutéž značku vidí, ale nechápe její význam; c) zajíc - sebevrah si to namíří z pole přímo před vaše přední kolo. O tom, jak dalece jsou motorkáři sžití se svými miláčky, hodně napověděl tzv. nestabilní režim, tedy slalom mezi tenisáky rozházenými po parkovišti. Většina lidí umí motorku (více či méně) ovládat v běžných rychlostech, ale tenhle nácvik se skvěle hodí v situaci, kdy v dopravní zácpě nebo při otáčení na parkovišti „šmrdláte“ spojkovou páčku a svůj malý mozek prosíte o to, abyste nemuseli potupně tahat podrážky po asfaltu (ten „malý mozek“ nechápejte špatně - cerebellum, neboli malý mozek, řídí naši rovnováhu). Stejně tak ale nácvik v tomhle trialovém tempu napomáhá pochopit chování motorky a tím rozvíjí vaše řidičské schopnosti při „běžných“ rychlostech. Praktický výcvik se s železnou pravidelností střídal s teorií, během níž jsme se mohli seznámit se základy první pomoci, dopravní psycholožka nám vysvětlila, co ovládá naši psychiku při jízdě na motorce a jak s našimi emocemi nakládat tak, aby nám byly při našich motohrátkách nakloněny, policisté nás seznámili s nejčastějšími příčinami dopravních nehod… Závěr dne se nesl ve znamení volných jízd, při kterých jsme si naostro vyzkoušeli vše, co jsme drilovali během náročného sobotního výcviku.

Při odjezdu ze sosnovského autodromu jsem smeknul pomyslný klobouk před partou lidí, které nejsou lhostejné smutné statistiky, vypovídající o tragických nehodách motorkářů. Vždyť jen o tomto víkendu vyhasnuly tři lidské životy právě za řidítky motocyklu… Je skvělé, že i lidé na „oficiálních“ místech už pochopili, že více než represe v těchto případech pomáhá prevence - nositelem akce je Liberecký kraj, akce byla financována z „evropských“ peněz a pro její účastníky byla tedy grátis.