Manet Tatran S 125 (1966)

Neposlušný, ale pohledný veterán

Více fotografii

Recenze

Jednoho dne jsem si umanul, že si pořídím něco na zábavu. Mělo to být něco, co si vlastnoručně zrenovuji a to něco mě po renovaci mělo občas i svézt. Finanční možnosti byly víc než omezené, proto padla volba na Pionýra. Jenže Pincek, Fichtl, Chrchel je tuctovka a ani po renovaci by asi nebyl zajímavý.
Tak jsem se začal poohlížet po Pařezech, jenže jejich předrenovační cena mi vyrazila dech! Patnáct litrů za takové prdítko, které by mě stejně ani moc neuvezlo, nedám.
A šlo se dál. Měla to být tedy větší kubatura za málo peněz. Proto, že měl taťka kdysi Tatrana, začal jsem se poohlížet po nich a náhodou v inzerci narazil na skútr Manet S100 ve zbědovaném stavu. Nicméně jsem se zahleděl a šel po něm. Navíc se mi Manet vždycky líbil víc než jeho následovník Tatran.
Nejdřív jsem se jel na Maneta jen podívat, nebyl drahý, ale byl zadřený a jeho celkový zdravotní stav se dal přirovnat k agónii. Prostě šrot.
Jel jsem domů a týden projížděl inzeráty, jestli se nenaskytne něco lepšího. Nakonec jsem se na inzeráty vyprdnul a pro Maneta jel. Pořizovací cena byla 3000,-Koruneček.

Když jsem tu parádu přivezl domů, po prvním pohledu zkušeného tchána se mi dostalo informace, že jsem si za trojku nakoupil starého železa, že to nemám ani z vozíku sundávat a rovnou odvézt do šrotu


Když už byl ale doma, nedal jsem se odradit a začalo se rozebírat. Tchánovy slova se jen potvrdily, bylo to ještě horší, než na první pohled. První, co zub času sežral, byl karburátor. Při opatrné demontáži se mi doslova rozsypal v ruce! Ani to mě ale neodradilo a byl jsem rozhodnutý, že to dotáhnu do konce, to berani dělají

Když bylo rozebráno, začalo se čistit. Původní majitel byl nejspíš agronom, Manet byl totiž plný sena, obilí, trávy a také šmíru, no prostě děs!
Po vyčištění se vše, co nešlo zbavit barvy doma, dalo opískovat a mezitím se doma čistilo, brousilo, natíralo a lakovalo.

Během opravy stroje (nerad říkám renovace, výsledek nakonec nebyl úplně 100% a já se za renovátora nepovažuji) se shledala spousta dílů nepoužitelnými, tak se sháněly nové, přičemž někdy prodejce bazíroval na tom, že musím koupit půl vraku, jinak mi jedno sklíčko blinkru neprodá, získával jsem nové a nové kontakty a dílo se pomalinku dařilo.

Proto, že byl Manet bez dokladů, začal jsem shánět také doklady. Na verzi S100 se ale během dvou měsíců neobjevilo vůbec nic. Našly se ale jedny z S125. Stály pět litrů. Nu což, uděláme z toho "stopětadvacítku"... S100 měl menší obsah, menší výfuk vyvedený vlevo, S125 měl obsah 125 a větší doutník vedený vpravo.
Tak jsem papíry koupil a k nim sehnal dva motory s obsahem 125ccm. Oba jsem odvezl jednomu dobrému muži na kompletní GO a dělalo se dál.

Když přišlo na řadu skládání, objevilo se pár komplikací, nějaká ta bezesná noc, ale vidina blízkého cíle mě hnala kupředu

Trvalo to celkem dva roky, než Manet vypadal opět k světu. A tak se začalo rozhýbávat, testovat, seřizovat a ladit. STK prošel bez problému, ale pak se objevily nějaké vrtochy: jeden den bez problému jel, druhý stávkoval, třetí zase jel a tak pořád dokolečka. Nastavoval se karburátor, zapalování a když už to vypadalo, že pojede, zůstal jsem stát 6km od baráku v pantoflích, montérkových kraťasích a rozervaném tričku.
To už můj pohár trpělivosti přetekl (bylo toho daleko víc, ne jen to jedno tlačení 6km do kopce) a rozhodnul jsem se, že půjde z domu. Navíc doma již probíhala celková oprava (ne renovace ) Tatrana, kterého jsem koupil kvůli pár dílům (které jsem stejně nakonec nepoužil) kompletního.

Tak jsem Maneta svěřil klukovi, co se hrabe ve starých strojích na seřízení, pak ještě týden testoval funkčnost (jezdil jak drak a spolehlivě) a tak šel k novému majiteli. Snad mu dělá radost!