gmoto_lambretta2




Royal Enfield slaví 120 let

120 let nepřerušené výroby motocyklů – kolik dalších výrobců se může pochlubit tak dlouhou a tak bohatou historií?

Kapitoly článku

Pokud budete hledat informace o značce Royal Enfield na internetu, narazíte na množství odkazů o současné výrobě v Indii a na kluby majitelů indických Enfieldů na celém světě – třeba japonský má prý padesát členů. Kuriózní přitom je, že po informacích o původním slavném anglickém výrobci motocyklů Royal Enfield jakoby se země slehla. Asi proto, že se už přes půl století vyrábějí motocykly Royal Enfield v Indii, a tak se na jejich předchozí, více než šedesátiletou britskou historii, pomalu zapomíná.

Velká Británie není nadarmo nazývána kolébkou motocyklů. V té kolébce vyrostlo mnoho věhlasných značek, z nichž se některé dožily poměrně vysokého věku a většinu přežil Triumph. Jiné tento svět opustily dříve a občas se vynořují jejich pohrobci. Nakonec je tu značka Royal Enfield, která v kolébce nabrala síly a vydala se daleko do světa.
Přestěhovat výrobu motocyklů do Indie, to byl v roce 1955 úžasně předvídavý tah. Tehdy ještě japonské firmy nedecimovaly evropské výrobce motocyklů. Až v příštích letech se ukázalo, že to pro britskou značku byla jedinečná možnost jak přežít.

Historie firmy Royal Enfield sahá až do poloviny devatenáctého století, kdy se malá továrna začala nejprve zabývat výrobou dílů pro šicí stroje, od roku 1880 také pro bicykly. Následovala výroba kompletních jízdních kol a v roce 1890 dostala již dobře zavedená továrna zakázku na výrobu dílů pro pušky. Snad to byl právě ten rozhodující krok správným směrem, protože mnoho výrobců motocyklů byly původně zbrojovky (u nás Jawa a ČZ), z nichž některé již dnes opět motocykly nevyrábějí, ale zbraně ano (např. ČZ, nebo FN v Belgii).

Firma Royal Enfield začala vyrábět tří a čtyřkolová vozidla s motory De-Dion ještě na konci devatenáctého století, čímž se zařadila mezi průkopníky motorizmu. První motocykl, s motorem Minerva 211 ccm nad předním kolem, pak vyrobila v roce 1901. V následujících čtyřech desetiletích vzniklo pod značkou Royal Enfield mnoho modelů motocyklů i s dvoudobými, ale především se čtyřdobými jednoválci a od roku 1910 také s vidlicovými dvouválci, až do objemu 1140 ccm. Vidlicové dvouválce švýcarské MAG a anglické JAP byly používány jen první čtyři roky, poté už byly vyráběny motory vlastní. Velkým krokem vpřed byl vidlicový dvouválec 425 ccm z roku 1914, se skleněnou olejovou nádrží pod sedlem a vratným čerpadlem v klikové skříni. Byl to jeden z prvních motocyklových motorů s cirkulací oleje. Jen v prototypech pak zůstaly některé zajímavosti jako řadový dvoudobý tříválec o objemu 675 ccm z roku 1915 (první motor podobné konstrukce na světě), nebo prototyp podél uloženého řadového čtyřválce z roku 1919. Pro dohnání domácí konkurence v oblasti sportovních strojů (v té době zejména Rudge Whitworth) byl v roce 1931 představen i sportovní motocykl s výkonným čtyřventilovým jednoválcem, který byl o rok později pojmenován Bullet (střela). Od čtyřventilového rozvodu sice firma Royal Enfield zanedlouho opět upustila, označení Bullet ale zůstalo.

Šíře nabídky motocyklů Royal Enfield byla obrovská. Například v roce 1930 to bylo třináct modelů motocyklů a sedm různých sidecarů, které byly nabízeny i v předválečném Československu firmou Auto-Moto Klásek & Fragner v Praze, v Ječné ulici. Po přestátí krizových třicátých let nabízela v roce 1937 značka Royal Enfield dvoudobý model A (225 ccm), čtyřdobé jednoválce T (148 ccm OHV), B (248 ccm SV), S (248 ccm OHV), G (346 ccm OHV), H (499 ccm SV), J (499 ccm OHV), JF 500 Bullet (499 ccm OHV, 4 ventily) a svoji tehdejší novou vlajkovou loď – model KX (1140 ccm V twin SV).

Z katalogu českého dovozce 1929: model 201A s dvoudobým motorem 225 ccm, dvourychlostní převodovkou v „dámském“ provedení se sníženým rámem měl i ochranné kryty pro nohy

Z katalogu českého dovozce 1929: model 182 byl poháněn vidlicovým dvouválcem SV 976 ccm, 85,5 x 85, tedy mírně podčtvercovým. Motocykl měl sdružené ovládání obou brzd nožní pákou

Royal Enfield 1000 model KS vyráběný od roku 1930 poháněl  podčtvercový litrový vidlicový dvouválec (85,5 x 85 mm) o výkonu 22 koní. Vyobrazený stroj je k vidění v muzeu Ivoše Šarlingra v Pavlíkově u Rakovníka. V nejluxusnějším provedení KS palubní desku vybavenou tachometrem, ampérmetrem a na přání i hodinami.

Model KX z roku 1937 poháněl vidlicový dvouválec s rozvodem SV o objemu 1140 ccm

Royal Enfield a Jawa

Druhá světová válka přinesla návrat ke zbrojní výrobě, brzy po jejím skončení ale měla firma v rukávu eso, které náležitě využila. Většina válkou poškozených britských výrobců se ještě snažila prodávat motocykly se zastaralými podvozky, s neodpruženým zadním kolem a s paralelogramovou přední vidlicí. Motocykly Jawa a BMW měly vpředu teleskopy a zadní kolo odpružené kluzáky, jenže podvozky neinovovaly. Proti tomu třistapadesátky Royal Enfield Bullet se pyšnily tím, že s moderním podvozkem - teleskopickou přední vidlicí a s kyvnou vidlicí vzadu, se podílely na vítězství anlického Trophy týmu v Šestidenní soutěži už v letech 1948 a 1949. Nový podvozek dostal i model Twin 500 jako odpověď na Triumph Speed Twin, kdežto ostatní modely Royal Enfield měly ještě po roce 1950 neodpružené zadní kolo, podobně jako mnoho ostatních anglických motocyklů.

Royal Enfield Bullet 350 z roku 1948 měl ve své době jeden z nejmodernějších podvozků na světě

Dvouválcová pětistovka byla komplikovanější a dražší, a proto především o jednoválcovou třistapadesátku Bullet byl takový zájem, že továrna nestíhala uspokojovat zakázky. Motocykl žádala také britská armáda a policie, zároveň se stal i výborným exportním artiklem. O kvalitní motocykly byl pochopitelně zájem také v Indii, v novém samostatném státě, který byl do roku 1947 britskou kolonií. V Indii se motocykly nevyráběly, byly dováženy téměř výlučně z Velké Británie a podnikavější Indové se už rozhlíželi po světě, které značky motocyklů by bylo vhodné importovat. Hospodářské vazby s bývalým kolonizátorem nahrávaly obchodním vztahům s britskými výrobci. Moderní třistapadesátky Royal Enfield Bullet si tak prostřednictvím Madras Motor Company objednala i indická armáda a policie.

Koncepce na svoji dobu velmi pokrokového podvozku poválečných modelů 350 Bullet a 500 Twin přešla do výroby také v Indii, kde pak v nasledujících sedmdesáti letech procházela jen minimálními změnami

Modely R a J z třicátých let s motory 350 OHV a 500 OHV se staly velmi oblíbenými motocyky nejen v Británii. Byly i výtečným exportním artiklem vyváženým do mnoha zemí, také do Československa

Nové indické zákony ale podporovaly rozvoj domácího průmyslu vysokými dovozními cly finálních výrobků, proto byla snaha řešit větší zakázky montáží motocyklů v Indii, z dovezených dílů. To se týkalo nejen motocyklů Royal Enfield, podobné to bylo i s importem rozložených motocyklů Jawa a ČZ prostřednictvím firmy Ideal Motors v Bombaji. Jejich dovoz postupně skončil počátkem šedesátých let licencí na výrobu motocyklů Jawa 250, model 353, spolu s postavením moderní továrny v indickém Mysore, s kapacitou výroby 22 000 motocyklů ročně. Zatímco dvoudobé Jawy (po vypršení desetileté licenční smlouvy pak vyráběné pod značkou YEZDI) byly motocykly, které si už tedy mohli někteří zámožnější Indové dovolit, motocykly Royal Enfield se čtyřdobými motory byly zpočátku značným luxusem a směřovaly spíš do státních ozbrojených složek.

Indické ozbrojené složky používají desítky let motocykly Royal Enfield, vyráběné v Indii od roku 1955

Značka Royal Enfield ale v Indii zakotvila dříve než Jawa. Motocykly Bullet byly také nejprve dováženy po dílech a v Indii kompletovány. V roce 1955 byla založena nová továrna Enfield India ve městě Madras (dnes Chennai) a první série licenčního modelu Bullet 350 v ní byla vyrobena už v roce 1956. Postupně nabíhala výroba všech dílů, až jejich dovoz ustal a motocykly Enfield India Bullet 350 se pak v téměř nezměněné podobě vyráběly přes půl století. Jen s nezbytnými inovacemi, často vynucenými legislativou, se tento model vyrábí dodnes.

V roce 1965 byla v nabídce značky Royal Enfield kromě velkých čtyřtaktů nejen dvoudobá dvouválcová dvěstěpadesátka s parametry v podstatě shodnými s tehdejší Jawou 350, ale i dva modely RE 250 se čtyřdobým motorem

Royal Enfield, ČZ a Indian

Je až kuriózní, jak se dotkla historie anglické značky Royal Enfield naší Jawy v Indii, kde si tyto motocykly určitou dobu konkurovaly, tak s výrobky naší značky ČZ se motocykly Royal Enfield setkaly v USA. Po druhé světové válce se dostala do finančních potíží firma Indian, která nebyla schopná čelit tlaku svého největšího konkurenta, Harley-Davidson. Firma Indian hledala cestu z tíživé situace a jednou z okrajových snah se stal i dovoz motocyklů ČZ 125, které byly pod značkou Indian prodávány od roku 1946 do roku 1948, v celkovém množství přesahujícím 3000 kusů. Firmě Indian se v těchto letech už silně nedařilo, ani výsledky kontraktu s ČZ nebyly uspokojivé, nakonec skončila firma Indian bankrotem v roce 1953.

Žádaná kubatura 125 ccm byla po druhé světové válce řešena podobně jako u mnoha jiných výrobců – kopií dvoudobé stopětadvacítky DKW 125 RT

Práva ke značce Indian získala společnost Brockhouse Corporation, a ta podepsala s firmou Royal Enfield pětiletý kontrakt na dodávky většiny svých modelů Royal Enfield na trh USA. Prodávala pak v USA motocykly se čtyřdobými jednoválci 250 a 350ccm a paralelními dvouválci o objemu 500 a 700 ccm převážně v červené barvě, s nápisem Indian na nádrži i na motoru a s reliéfem hlavy indiána na předním blatníku.

Stopětadvacítku ČZ/Indian tak po několika letech nahradila na americkém trhu dvoudobá stopadesátka Royal Enfield. Modernější a lehčí motocykly Royal Enfield nepostavily značku Indian na nohy, celý pokus končil prodejem modelu Super Meteor s paralelním dvouválcem 700 ccm pod označením Indian Chief, který se pak nabízel ze skladových zásob až do roku 1962. Pod značkou Indian pak byly ještě krátce prodávány britské motocykly Matchless a Velocette. V té době se už ale v USA prodával celý sortiment motocyklů Royal Enfield pod vlastní značkou, které předchozí prodej pod označením Indian otevřel cestu na americký trh. Nic z toho ale nepomohlo zachránit prudce klesající prodeje klasických motocyklů evropské konstrukční školy.

Royal Enfield Super Meteor s paralelním dvouválcem 700 ccm byl v letech 1954 až 1962 prodáván v USA pod označením Indian Chief

Konec výroby v Anglii

V Anglii se v roce 1962 přestal vyrábět původní model Bullet, jehož výroba byla v roce 1955 předána do Indie. Firma bojovala se světovou, hlavně s nastupující japonskou konkurencí, především vývojem nových modelů motocyklů i skútru. Kromě řady cestovních motocyklů a továrních sportovních speciálů vyráběl Royal Enfield i produkční závodní stroje. Sportovní motocykly Royal Enfield ještě vítězily v mnoha závodech, jenže ani to už nebylo nic platné.
Labutí písní anglického výrobce se stala sedmsetpadesátka Interceptor, vyvinutá počátkem šedesátých let převážně podle požadavků trhu USA. Firma vsadila na výkonný motocykl s dlouhozdvihovým paralelním dvouválcem, jehož objem byl později zvýšen ze 700 na 736 ccm, s moderním designem a spoustou chromu. Dodávala jej na domácí trh ve sportovnější verzi s řídítky s hrazdičkou, do USA pak také se širokými cestovními řídítky amerického stylu, s prodlouženou zadní kyvnou vidlicí a s odlišnou přístrojovou deskou. Jeho výkon 52 koní byl zpočátku při váze motocyklu 186 kilogramů zajímavý.

Sedmsetpadesátka Interceptor patřila v šedesátých letech k nejmodernějším motocyklům, byla největším modelem britské továrny Royal Enfield v její poválečné historii a jako vlajková loď značky byla i posledním modelem britské továrny, uzavřené v roce 1967

Po nekompromisním nástupu levnějších japonských motocyklů se sportovním designem a vysokootáčkovými krátkozdvihovými motory, korunovaném Hondou CB 750 (v roce 1969, výkon 66 koní), prudce poklesl zájem o klasické konstrukce, jakým odpovídal celý sortiment motocyklů Royal Enfield. Podobně na tom byla v téže době i řada jiných evropských výrobců. Slavný anglický výrobce se však ani Hondy CB 750 nedočkal, poslední motocykly Royal Enfield opustily brány výrobního závodu v anglickém Redditch, Worcestershire, v roce 1967.

Vlajku značky Royal Enfield ale dál nesl a dodnes nese indický závod, proto patří Royal Enfield mezi několik málo výrobců motocyklů na světě s nejdelší nepřerušenou (jen přestěhovanou) výrobou. Je přitom kuriozitou, že motory Royal Enfield ze šedesátých let, modernější, než byl motor motocyklu Bullet 350 předaného k výrobě do Indie a poté vyráběného přes půl století, už navždy zůstanou jen historií. Indickému výrobci se ale stále daří a motocykly Royal Enfield jsou nyní opět vyváženy do celého světa.

Royal Enfield v Indii

Je dobré si připomenout, že Asie není vždy totéž. Dnes se mnozí dívají na Indii i Čínu stejnou optikou, přitom historie těch států je velmi odlišná. V době, kdy byla Indie britskou kolonií a i dlouho poté, kdy se stala svobodným státem, byla Čína stále sešněrována komunistickou vládou. Proto třeba před půlstoletím bylo pro Číňana zcela absurdní toužit po motocyklu, kdežto bohatší Ind si motorku koupit mohl.

V Indii vyráběný Bullet 350 byl poměrně dlouho motocyklem výhradně určeným pro domácí trh, kde se jakýmkoli konkurentům snadno postavil nízkou prodejní cenou. Odnášela to ale poněkud kvalita, především technologická nekázeň při výrobě řadila tento motocykl mezi druhojakostní zboží. Značné zlepšení se datuje od roku 1977, kdy začal export motocyklů pod názvem Madras 350 s prostým označením Enfield na nádrži do Velké Británie. V osmdesátých letech začínají indické třistapadesátky Enfield pronikat i na trhy dalších evropských států a do USA.
Později indický výrobce motocyklů Enfield India uváděl na trh i modely s pozměněným designem, odvozené od původní třistapadesátky Bullet. Proti konkurenci indických výrobců (také Ideal Jawa, později Yezdi) a rostoucím dovozům především v nižších kubaturách, vyráběl Enfield India také menší motocykly s nakupovanými dvoudobými motory. Byl to například v roce 1973 Crusader s motorem Villiers 173 ccm, malé motocykly s motory Zündapp (první motocykly s hliníkovými koly v Indii), také skútr a moped s motorem 22 ccm. Oblibu si získala sportovní dvoustovka Mini Bullet i model Fury 175 s dvoudobým motorem Zündapp, pětirychlostní převodovkou a první v Indii vyráběnou hydraulicky ovládanou kotoučovou brzdou.

Firmu tedy určitě nevedli zkostnatělí manažeři k půl století trvající výrobě jediného zastaralého čtyřdobého jednoválce, ale pokud byl důvod, dovedli najít souběžnou rentabilní výrobu moderních motocyklů. Kromě čtyřdobé třistapadesátky se od roku 1989 začala vyrábět i pětistovka Bullet, zpočátku pouze pro export. Od osmdesátých let mají motocyly Enfield Bullet dvanáctivoltovou elektroinstalaci, více chromovaných dílů a alternativně i lakování metalickými barvami. Později přibyla pro export nezbytná kotoučová brzda.

Zajímavá je také historie motocyklů Royal Enfield s dieselovým motorem. Výroba modelu Taurus Diesel, prvního sériově vyráběného motocyklu s dieselovým motorem na světě, začala v sedmdesátých letech. Byl použit stacionární jednoválec od anglického výrobce Villiers. Následující model z roku 1993 už dostal motor vlastní konstrukce o objemu 325 ccm a výkonu 6,5 koně, sortiment obohatila i pětistovka.

Je samozřejmé, že tyto motocykly vynikají víc vibracemi než výkonem, jejich vývoj měl ale jistý význam pro nízkou spotřebu paliva, která je v Indii velmi sledovaným parametrem. Výrobce udával ujetí 70 kilometrů na litr benzínu. Od zlých jazyků se proslechla rada, že pokud má být ráno zima, tak z důvodu obtížnějších startů v chladném počasí je lepší nechat Taurus Diesel večer běžet, že spotřeba na volnoběh je neměřitelná. Pro potřebu uvolnění výrobní kapacity pro žádaný nový model Electra byla v roce 2002 výroba dieselového motocyklu Taurus ukončena.
Bullet Electra byl na trh uveden v roce 2001 a přesto, že se od základního modelu odlišoval pouze elektronickým zapalováním CDI, odlišným lakováním, novým logem na nádrži a jinak jen drobnými detaily, získal si velkou pozornost trhu.

Taurus Diesel tu nesmí chybět. Koupil jsem ho před pár lety v Německu a až bude čas, dáme si testík. Je z roku 1999 a v TP stojí: 375 ccm, 5 kW/3600 ot., max. 80 km/hod – prostě užitkáč do Indie…

Cesta k současnosti

V roce 1993 získala rozhodující finanční podíl na indické firmě německá společnost Eicher, která závod vybavila novým výrobním zařízením a zařídila pro stávající podnik Enfield India i jeho produkty Enfield návrat k původnímu názvu Royal Enfield. V následujících letech se rozšířila modelová řada o model 535 ccm Lightning (1997), o pět let později přibyl cruiser Thunderbird a Bullet Machismo, klasický cruiser s luxusní výbavou.

Pětistovky Bullet, které byly hlavním předmětem exportu a měly proto i příslušné homologace, se dočkaly zejména v souvislosti s požadavky jejich importérů po celém světě mnoha modifikací. V Anglii byly nejen velmi oblíbenými a hojně prodávanými motocykly (v roce 2003 se dostaly do první desítky nejprodávanějších motocyklů do 500 ccm), ale slouží tu i jako výtečný a levný základ k profesionálním přestavbám do kategorií Café Racer, Scrambler, Trial, Street Racer a samozřejmě Chopper. Modely Bullet ve speciálních úpravách používá již přes půl století indická policie, armáda a námořnictvo, což pro výrobce představuje jistotu každoročního odběru zhruba tisíce motocyklů.
Jakkoli tedy přerušila historii původního anglického výrobce neúprosná konkurence před více než padesáti lety, podařilo se v uzavřeném prostředí indického trhu uchovat výrobu ještě staršího anglického klasického jednoválce. V současnosti, kdy je už mnoho lidí přesyceno motocykly často disponujícími obtížně využitelnými výkony, má padesát let stará klasika opět své místo na slunci a ukázalo se, že nachází příznivce na celém světě.

Výkon motoru není pro většinu zájemců o retro motocykl příliš důležitý, podstatná je spíš kvalita, a tedy spolehlivost strojů, která je po vstupu německého partnera a jeho dohledu nad výrobou už na běžné světové úrovni. Relativně nízký výkon motoru navíc způsobil, že motocykly Royal Enfield patří ve své kubatuře ke strojům s nejnižší spotřebou na světě, při umírněné jízdě kolem tří litrů na sto kilometrů. Samozřejmý je i soulad s platnými evropskými a americkými předpisy o emisích, vibracích a hluku.

Velmi zajímavým historickým předělem prošly motocykly Royal Enfield Bullet v roce 2008 - dostaly úplně nové motory, které byly konstruovány v Anglii! Celkovou rekonstrukci pohonné jednotky si dnešní doba už vynutila. K zadání došlo v roce 2006, rok po padesátiletém výročí výroby motocyklů Royal Enfield v Indii. Dva roky nato byl již nový motor, poprvé ve společném bloku s převodovkou a se společnou olejovou náplní, ve výrobě. Kromě nové motorové skříně, alternátoru na čepu klikové hřídele, hydraulického seřizování vůle ventilů, automatického napínáku primárního řetězu a dnes nezbytného elektronického vstřikování paliva (Keihin) se ale nejednalo o žádnou extrémní modernizaci. Zejména vzhledově se motor omladil jen asi o jedno desetiletí, takže zůstal věrný nastavenému trendu značky.

Pro zvýšení životnosti dostal motor také mnohem výkonnější olejové čerpadlo a co je zajímavé, do výroby byl uveden ve dvou provedeních pro různé modely motocyklů. Jedná se ale jen o odlišný vnější vhled, v obou případech odpovídající retro designu podvozku. Z hlediska techniky se motory kupodivu liší tím, že zrovna provedení pro model Classic nemá startovací páku, jen elektrický startér. Kuriozitou je také použití stále shodného, jednoduchého, dobře fungujícího a trvanlivého tlumiče záběru s gumovými bloky v zadním kole, který značka používá už od konce dvacátých let, kdy si jej nechala patentovat.

Royal Enfield Bullet 500 Classic z roku 2009 s demontovaným sedlem spolujezdce

Royal Enfield Bullet 500 Electra de Luxe z roku 2009 s dvojsedlem a velkým množstvím chromovaných dílů

Následující modely Bullet EFI s jednoválcovými motory se vstřikováním paliva jsou tak pozoruhodnou směsicí klasických konstrukčních prvků, retro designu a moderní techniky. Zájem o tyto motocykly na celém světě přitom dokládá, že to manažeři indického výrobce mají dobře vymyšlené. Udržet původní záměr zakonzervovat dobře fungující a univerzálně využitelný motocykl se jim vyplatilo. Býval by jistě nebyl žádný problém zavést do výroby během těch padesáti let několik výrazných vzhledových a konstrukčních modernizací, jenže byl by po celou tu dobu o takové motocykly pořád zájem? O klasické motocykly, většinou s výrazným retro designem, a ještě navíc od značky s dávnými britskými kořeny, je ale zájem stále.

Z výletu českého klubu Royal Enfield v roce 2009

Ročník je na billboardu - zrovna když u nás hostoval Elton John, vznikl v tehdejším českém zastoupení Royal Enfield moc pěkný kafáč. Sedlo pro půldruhého člověka mi bylo tak akorát.

K současné nabídce motocyklů Royal Enfield u nás sdělil Martin Šrámek, jednatel společnosti Vintage Garage, která je oficiálním prodejcem značky Royal Enfield na českém trhu:
Aktuálně nabízí Royal Enfield na evropském trhu, tedy i na našem českém, tři modely a jeden chystá. Jsou to jednoválcový model Himalayan se vzduchem chlazeným jednoválcem o objemu 411ccm, který je v dané cenové kategorii ojedinělým zástupcem univerzálního motocyklu pro jakýkoli terén.

Dalšími dvěma modely jsou Interceptor a Continental GT s řadovým, vzduchem chlazeným dvouválcem o objemu 650ccm. Tyto dva modely byly plně vyvinuty v novém vývojovém a technologickém centru, které v roce 2017 otevřel Royal Enfield ve Velké Británii. Interceptor je více univerzální motocykl pro každodenní jízdy i delší cestování. Oproti němu Continental GT reprezentuje typický britský „cafe racer“ styl, a je tak vhodnější pro sportovněji založené fanoušky značky.

Úplnou novinkou pro letošní rok je model Meteor 350. Jak už název napovídá, jedná se o motocykl s jednoválcovým, vzduchem chlazeným motorem o objemu 350ccm.

Informace o redaktorovi

Jan Čejchan - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 30 Kč od 6 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist