yamaha_mt09




ČZ-Cagiva Roadster 2T a 4T: historie a retro test

Kapitoly článku

V předchozí kapitole jsme naznačili, kolik toho mají oba modely společného. Už z předchozích zkušeností s Roadsterem víme, že jde o lehký, obratný, poddajný a pohodlný motocykl, se kterým se rychle a příjemně skamarádí začínající motorkáři i motorkářky. V širokém komfortním sedle ale neúpí ani urostlý řidič, ostatně oba Petrové si průjezdy při focení náležitě užívali. Roadsterovsky trochu zavřená řídítka nejsou příliš vysoko a spíše vpředu, stupačky v linii se sedlem posazeny tak akorát vysoko, abyste v každé zatáčce nebrousili, ale ani aby dlouháni bolestivě krčili kolena – posaz je prostě zcela nenucený a přirozený. Z dnešního pohledu Roadster není ergonomicky typickou malorážkou, rozměry ergonomie je srovnatelný s tehdy masovou třiapůlí a odpovídá tak spíše současným dvěstěpadesátkám a třístovkám. Ovladače jsou dobře hmatatelné, do zrcátek je dobře vidět, se stojanem je snadná manipulace, spolujezdec má relativní dostatek prostoru, a tak z hlediska uživatelské přívětivosti není Roadsterům vlastně co vytknout.

Totéž lze říci o podvozku a brzdách. Klasická hydraulická vidlice a dvojice stavitelných tlumičů s vinutými pružinami odvádějí svou práci naprosto v pohodě, lehká motorka má dostatečně tuhý rám a Roadster tak na tuzemských tankodromech ani při trochu svižnější jízdě v rychlých zatáčkách s lepším povrchem neztrácí body ani v porovnání se současnou konkurencí v rámci nižších kubatur, spíš naopak. Brzdy nikterak neohromí, ale svou práci odvádějí zcela suverénně a v kontextu provozu a výrobních zvyklostí devadesátých let jistě nebyly předmětem kritiky.

Motorku však tím čím je dělá zejména motor. A právě konfrontace dvoutaktu a čtyřtaktu vyvolává dost kontrastní dojmy. O co jsou oba modely na pohled prakticky stejné, o to je jejich jízdní projev rozdílnější. Začínáme v sedle žlutého čtyřtaktu, osazeného dvoustovkou s výkonem 17 koní, s jejíž historií jsme se již seznámili dříve. Vzduchem chlazený jednoválec s typickou uhlazenou konstrukcí Františka Pudila naskočí zcela hladce, motorka se ani nezaklepe a na volnoběh je i za studena tak klidná a stabilní, že si můžete při nasazení přilby klidně na sedlo odložit brýle, aniž by jim hrozil pád na zem. Spíš než dvoustovku připomíná motor svým naprosto kultivovaným projevem a jen tak nesměle brmlajícím výfukem nějaký elektromotor.

Žádné peklo se nekoná ani při přidání plynu. Roadster s karburátorem Mikuni reaguje na pohyb plynového heftu zcela briskně a tahá pěkně už od spodních otáček. Zátah a průběh výkonu je přitom naprosto plynulý až do nejvyššího pásma, které se hlásí hlavně trochu zesíleným vrčením výfuku. Jinak žádné vibrace, žádné chrastění, nic rušivého – vážně si nevzpomínám, že bych se v našich soudobých testech kdy setkal s takto kultivovaným maloobjemovým čtyřtaktem! Díky plynulému průběhu výkonu není potřeba nijak zběsile řadit, motor lze využít v celém pásmu otáček a ve spolupráci s pětikvaltovou převodovkou má dvoustovkový Roadster naprosto plynulý jízdní projev přesně dle svého ladění stylové a pohodlné cestovní motorky, které nejvíce sedí rychlosti 80-110 km/h.

Dvoutakt má dle očekávání o dost syrovější projev. Naskočí sice stejně hladce, ale už od nejnižších otáček ho doprovázejí mírné vibrace, typické dvoutaktní prdlání výfuku a charakteristické zvonivé zvuky z prostoru hustě žebrovaného válce a motorové skříně. Proti pohodovému čtyřtaktu pak kontrastuje skoro až sportovní charakter dvoutaktu – zkrátka musíte točit, točit a pro jistotu zas točit. Ve spodním pásmu je dvoutakt znatelně línější, spíš jen tak bučí a nijak zvlášť netáhne. Ovšem jak se otáčky náležitě zvýší někam k polovině svého rozsahu (bohužel Raodster není osazen otáčkoměrem, tak můžem jen hádat přesnou hodnotu), dostane malý jednoválec přímo výkonnostní kopanec. Výfuk se rozeřve, šasi trošku víc rozvibruje, otáčky letí nahoru a Rodster zběsile kupředu. Šestistupňová převodovka je zde zcela oprávněná – motorka má díky ní velice dobrou akceleraci a šestý kvalt ládujete v rychlosti okolo devadesátky doslova během několika málo vteřin. Po státovkách a lepších okreskách je pak zcela běžné držet cestovní tempo v rozmezí 100-120 km/h, přičemž maximálka leží ještě nejméně o 10 km/h dále. Jízda na dvoutaktním Roadsteru vyžaduje více akce – víc se zde řadí, víc se brzdí, víc se kroutí plynem. Dvoutaktní ČZ Cagiva Roadster by klidně mohlo vystihovat označení power-roadster, kdyby nějaká taková kategorie existovala.

Kontrast mezi uhlazeným projevem tichého a umírněného čtyřtaktu a akčním laděním hlučnějšího, vibrujícího (a taky žravějšího) dvoutaktu je očividný, ale nakonec si nemůžeme odpustit ani přímý souboj obou modelů. Takže do sedel, protůrovat motor, zaklapnout jedničku, a už na pomyslném semaforu padají světla, tak hurá vpřed! Už na prvních metrech získává mírný náskok žlutý stroj. Jedničku mají oba stroje krátkou, ale čtyřtakt zrychluje k padesátce o něco hladčeji a plynuleji. Hezky nechat rozmotat dvojku, lup tam trojku a už ujíždíme bleděmodrému dvoutaktu. Ten, provázený stejněbarevným obláčkem dýmu z výfuku, je v nižších rychlostech o fous línější. Paradoxně to způsobuje jeho točivý motor – povolit vyvrácené zápěstí, kopnout dvojku, plný kýbl plynu a hned zas povolit, kopnout trojku, zase plný kýbl… a než tohle všechno uděláte, popojede vám čytřtak na „délku koně“. Na prvních desítkách metrů, do cca 50-60 km/h je tak znát vyšší objem i širší použitelné pásmo čtyřtaktu. Poté se ale karta obrací, dvoutakt může naplno využít svůj točivý charakter a při legálních okreskových rychlostech do 90 km/h se oba stroje pohybují se srovnatelnou a na dnešní poměry kubatury velice svižnou dynamikou. Na maximální rychlost pak o nějakých 10-15 km/h vítězí bleděmodrý stroj, ovšem s narůstající rychlostí je, na rozdíl od stále uhlazeného čtyřtaktu, už poněkud rozchrastěnější a rozvibrovanější. S nadsázkou tak lze říci, že Roadster je ve svém dvojím provedení tak trochu jako doktor Jackyll a pan Hyde.

Výsledek vzájemného srovnání je tak možná trochu překvapivý, ale přece jen je zde rozdíl 75 kubických centimetrů objemu, které točivý dvoutakt dohání (a překonává) až ve vysokých otáčkách. Srovnání se současnou produkcí v kubatuře malorážek není z výkonnostního hlediska zcela průkazné, neboť 4T silniční dvoustovku v nabídce vlastně nenajdeme a dvoutakty zmizely díky emisním normám z běžného provozu už úplně. Roadster každopádně nepostrádá lehkost, obratnost a začátečnickou přístupnost současných malorážek, k čemuž přidává slušně táhnoucí kultivovaný čtyřtakt, nebo sympaticky syrový, točivý a solidně výkonný dvoutakt. Ve své době měly jistě oba stroje opodstatnění, každý z nich nabízel trochu jiný styl jízdy, obecně ale šlo o příjemný a pohodlný motocykl, tehdy oprávněně jevící se jako dobrá alternativa jak k tuzemsku dominujícím třiapůlím, tak k záplavě především asijských velkoobjemových strojů, které se k nám v devadesátých letech ze Západu valily, byť v drtivé většině jako totální ojetiny ohlodané až na kost.

Ale předpoklady a marketingové plány byly jedna věc, a realita a neodhadnutelná budoucnost, jak tu strakonickou dnes už známe, věc druhá. Svou roli jistě hrála i cena, vždyť moderní Roadster byl víc než trojnásobně dražší než zastaralá týnecká třistapadesátka, byť ji svými jízdními vlastnostmi ve všech ohledech překonával. Důvody tržního neúspěchu Roadsterů a vlastně i celé fúze ČZ s Cagivou jsou v hrubých rysech známy, ale nic není jen černobílé a toto téma by vydalo snad na víc, než jen samostatný článek. Na závěr retro-testu obou motorizací Roadstera tak nezbývá než konstatovat, že i dnešními měřítky jde o solidní maloobjemový stroj, který může zaujmout nejen nadčasovým, tehdy prudce moderním a dodnes neurážejícím designem à la Yamaha V-max, ale především velmi dobrými (v době svého uvedení snad i výbornými) jízdními vlastnostmi a slušnou užitnou hodnotou v každodenním provozu. Při současné retro-vlně, stále rostoucí oblibě stylových a ne nutně překoňovaných motorek tak vlastně mohl Roadster předběhnout svou dobu. A že se tak nestalo, neubírá nic na kvalitách této sympatické motorky, která uzavřela dlouholetou historii strakonické Čezety.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (3x):
Motokatalog.cz



TOPlist