journeyman_brezen




Yamaha MT-03 vs Benelli BN 251: jen výkon, oč tu běží?

Do dnešního srovnáváku jsme vyhnali dva ambiciózní naháče z vyšší kategorie začátečnických malorážek. Porovnávání třístovky a dvěstěpadesátky by zdánlivě mohlo být nefér a s už předem jasným vítězem, vždyť zvlášť v menších objemech je každý kubík spalovacího prostoru hodně znát a výkon bývá přitom u slabších kubatur rozhodující. Jenže snad právě ve světle jisté výkonnostní nesourodosti testované dvojice se nám odhalila zajímavá skutečnost: totiž že už i mezi malými naháči, cílícími hlavně na mladší a méně zkušené motorkáře, se najdou stroje, co mají mnohem dospělejší charakter, než bychom čekali, a tedy že o kvalitách Yamahy MT-03 a Benelli BN 251 rozhoduje mnohem víc faktorů, než jen pouhá cifra výkonu.

Kapitoly článku

O obou dnešních duelantech jste již na našem serveru mohli číst a oba si ještě proklepneme v klasických sólo-testech. Místo obšírného úvodu tak jen shrňme, že japonská Yamaha MT-03 vychází z oblíbené řady naháčů MT (představuje jejího nejmenšího zástupce), je osazena 321 ccm dvouválcem a ve standardu s ABS ji pořídíte za necelých 134 tisíc Kč. Benelli BN 251 je rovněž nejmenším zástupcem italsko-čínské modelové řady naháčů BN, je osazena jednoválcem 249 ccm a v testovaném provedení bez ABS stojí o 44 tisíc korun méně (s ABS potom vyjde na bezmála 100 000 Kč).

Na první pohled, bok po boku, působí oba stroje hodně dospělým dojmem – paradoxně o něco víc to platí o slabší Benelli, zatímco silnější Yamaha vyhlíží trochu kompaktněji. Designový základ, na němž jsou oba agresivně vyhlížející naháče postaveny, je přitom takřka identický: 17palcová litá kola, odhalený motor (oplastování se týká maximálně krytů kolem chladiče a pod motorem), „moderně“ hranatý světlomet, stupňovité sedlo a strmá podsedlovka… Každá z motorek na to jde z hlediska tvarů, hran a ploch ovšem trochu jinak: Yamaha je členitější a jakoby lehčí, Benelli naopak působí ucelenějším a robustnějším dojmem. Větší podsedlovka a protaženější linie nádrže a sedla, stejně jako trubky rámu výrazně obepínající motor, vytvářejí dojem větších rozměrů Benelli, byť na papíře je jejich rozdíl mnohem méně patrný (rozvor 1380 vs. 1400 mm, šířka 745 vs. 810 mm, výška sedla 780 vs. 795 mm). Při porovnání katalogových údajů a vizuálního dojmu objevíme ještě jedno zjištění: robustnější Benelli je o 9 kg lehčí, než její sokyně od Yamahy (168 vs. 159 kg pohotovostní hmotnosti). Jak se to projevuje na ovladatelnosti obou strojů, ještě probereme…

Zatímco tedy za položku „design“ si musí každý určit vítěze sám dle vlastního vkusu, v úrovni zpracování je to víceméně remíza. U Yamahy se nám, respektive spolujezdci, nezamlouvala vyloženě vetchá zadní madla, která jako by při silnějším úchopu chtěla po troše viklání ze štíhlé podsedlovky upadnout. Na Benelli jsme proti tomu našli pod přístrojovkou divoce zmotaný svazek kabelů s ne úplně přesvědčivě provedenou izolací spojů, což je tradiční čínský prvek aspirující na „dodělej doma“. Jinak nebylo oběma strojům, co se kvality spasování dílů, spojovacích materiálů, laku apod., nic co vytýkat. Oba stroje jsou vybaveny LED koncovým světlem, Benelli má navíc i diodové blinkry, Yamaha zase kvalitněji vypadající koncovku výfuku bez lacině působícího šroubovacího krytu.

 

Velký rozdíl nehledejte v ovládacích prvcích, jsou zcela standardní, jen Benelli má na pravé páčce oproti Yamaze navíc spínač výstražných světel a také disponuje stavitelnou páčkou přední brzdy. Úložný prostor je logicky leda pod sedlem, kam se vejde lékárnička a pak v případě Yamahy už víc nic, u Benelli ještě tak peněženka chudého studenta.

Mnoho odlišností nespatříme ani na přístrojovce – v obou případech jde o kombinace několika základních kontrolek a analogového otáčkoměru, do jehož přehledného ciferníku zasahuje digitální multifunkční displej. V obou případech z něj vyčteme informace o zařazeném převodovém stupni, jízdní rychlosti, teplotě motoru a hladině paliva, přičemž nechybí ani hodiny. Prťavými gumovými tlačítky pak lze přepínat údaje o celkové a dílčí ujeté vzdálenosti, Yamaha navíc prozradí i aktuální a průměrnou spotřebu.

Pocit po usednutí za řídítka jen potvrdí rozdílný vizuální dojem z obou strojů. Yamaha jako by byla pocitově menší, než jak doopravdy proti Benelli vypadá. Ergonomie je zkrátka malá, vyloženě z kategorie stopětadvacítek, a to ještě těch menších. Na rozdíl od jiných třístovek tak Yamaha nabídne plnou porci komfortu skutečně jen menším jezdcům.  Sedlo sice není z nejnižších, ale je relativně úzké a po delší době nepohodlné. Poměrně vysoké stupačky sice slibují krouhání zatáček bez zbytečného jiskření, nutí ale nohy hodně krčit a kolena cpát až na plasty nad motorem, což asi vzrostlejšího začátečníka nepotěší. Řídítka jsou naopak relativně nízká, uzavřenější a užší, což ještě dál podtrhuje celkově malou ergonomii, která má z pohledu větších řidičů snad jedinou výhodu – Yamaha vám padne do ruky okamžitě a bez většího seznamování si ji ladně a lehce ochočíte. Zapomeňte na 168 kg hmotnosti, tahle motorka je hbitá, poddajná a hravost z ní přímo čiší. Ovladatelnost Yamahy je doslova intuitivní, motorka jako by sama četla vaše myšlenky a hned je ochotně uskutečňovala. Nemalý podíl na tom mají jistě i sériové pneumatiky Michelin Pilot Street, které i na mokru fungovaly zcela preceizně.

Benelli je naproti tomu s ergonomií a ovladatelností znatelně jinak. Pocitově je proti Yamaze mnohem větší – přitom za to mohou vlastně jen tři faktory: prostornější a pohodlnější sedlo, o něco nižší stupačky a znatelně vyšší a širší řídítka. Jízdní pozice je tak vzpřímenější a pohodlnější, než na Yamaze, řidič se nemusí tolik krčit a také kolena se schovají do prolisů nádrže o poznání lépe. V sedle Benelli vám zkrátka připadne, že máte v rukou plnohodnotnou motorku, která by klidně mohla mít dvojnásobný objem. Napadá mě zde srovnání s malou Kawasaki Z 300, která rovněž nečekaně budila takovýhle dojem. Benelli je zkrátka robustnější nejen vizuálně, ale i ergonomicky. Právě dospělejší ergonomii však doprovází také dospělejší ovladatelnost – ačkoliv jde samo o sobě o lehkou a poslušnou motorku, není Italočíňanka až tak poddajná a hravá, jako její japonská soupeřka, kterou si i méně zkušení jezdci podmaní prakticky hned. Přestože je Benelli o čtvrt metráku lehčí, přímá konfrontace dvou jezdců na totožném členitém úseku nám ukázala, že se nedokáže proplétat v nízkých rychlostech ani překlápět v rychlých zatáčkách s tak fantastickou hbitostí, jakou předvedla Yamaha. Benelka zkrátka potřebuje do akce trochu pobídnout, a tak jí každý manévr trvá o zlomek sekundy déle. A zřejmě to nebude vina přesvědčivých pneumatik Metzeler Sportec M5, které co do doby zahřátí nebo chování na mokru v ničem nezaostaly za Japončinými mišelinkami…

Co se spolujezdce týká, ohromující komfort logicky nezažije ani na jedné z motorek (včetně toho, že v dešti bude suplovat funkci zadního blatníku). Pasažér má však aspoň trochu víc místa a pohodlí na Benelli, k čemuž přispívají i zmíněná bytelnější madla. Yamaha zkrátka působí kompaktněji ve všech směrech, leč pokaždé to není k užitku.

K rozdílnému jízdnímu projevu obou strojů přispívá nejvíc pochopitelně motor. V Yamaze úřaduje 321 ccm dvouválec, v Benelli naopak jednoválec 249 ccm. Objemový rozdíl se samozřejmě výrazně doráží na maximálních výkonech: zatímco Yamaha vymáčkne 42 koní (31 kW při 10750 ot./min) a 30 Nm (9000 ot./min), Benelli ze sebe vydá jen 25 koní (19 kW při 9000 ot./min) a 22 Nm (7000 ot./min). Praxe však ukázala, že ve skutečnosti nejsou tyto rozdíly tak dramatické, jak by se mohly na papíře jevit. Dvouválec Yamahy se po nastartování ohlásí hlubokým, dunivým a při ubrání plynu také sympaticky praskavým zvukem – koncovka výfuku nejen že dobře vypadá, ona taky parádně funguje, což není u takového stroje nikdy na škodu. Dvouválu dominuje zejména plynulý nástup výkonu. Yamaha zabírá bez skrupulí už od 3000 otáček, v pěti tisících se ohlásí solidní porce zátahu a projev od 7000 ot. až do omezovače by se dal označit vyloženě za agresivní – motor, na svůj objem, zkrátí reakční dobu na plyn na absolutní minimum a splašeně a s vysokým řevem se žene výš a výš. V tomto pásmu se také ozývají první vibrace, které však ani po čase neobtěžují a spíš jen dokreslují agresivní charakter Yamahy..

Její konkurentka je rovněž ráda v točkách, ovšem s tím rozdílem, že jednoválec je mnohem méně pružný a v nižších otáčkách je docela tupý. I Benelli však upoutá sympatickým projevem, který je už na volnoběh dost hlasitý. Plynulý zátah zde přichází až od 5000 otáček, takže zatímco elastičtější Yamaha po městě schroustne i čtyřku, Benelli potřebuje trojku a víc roztočit. To nejlepší od jednoválce čekejte v pásmu 7-9 tisíc ot., kdy se svým agresivním projevem (nikoliv výkonem) přibližuje Yamaze. Přímé srovnání odhalilo, že v nižších rychlostech do cca 80 km/h má lepší jízdní dynamiku právě japonský stroj, se kterým lze díky pružnějšímu motoru rychleji řadit vyšší kvalty a účelněji tak využívat nejsilnější pásmo zátahu, zatímco jednoválcová Benelli potřebuje nechat trochu „rozmotat“. Na Yamaze tak můžete řadit šestku už v cca 80 km/h (5 tis. ot.), zatímco Benelli vám s bučením doporučí, abyste vyšší kvalt ládovali až o něco později. Naopak dřív než u Yamahy se zde přihlásí vibrace, které je cítit už od 5 tis. ot. – opět však naštěstí nejde, vzhledem k charakteru a poslání stroje, o nic nervydrásajícího.

Mohlo by se tedy zdát, že při běžném jízdním nasazení je rychlejší Yamaha, ale není to tak úplně pravda – je rychlejší v pomalejších členitých pasážích, při poskakování městem a pojíždění po okolí, jednoduše všude tam, kde se projeví její lepší obratnost a zrychlení, respektive ochota podávat maximální výkon okamžitě. Ve vyšších rychlostech, typicky na delších přesunech po kvalitních regionálních okreskách, má totiž Yamaha jeden zřetelný limit – totiž až zbytečně měkký podvozek. Přední 41 mm vidlice i zadní stavitelný centrál jsou sice po městě a v nižších rychlostech zdrojem komfortu a poddajné ovladatelnosti, v rychlostech od cca 90 km/h jsou ale zřetelným limitem dosud bezvadné jízdní dynamiky. Zejména přední tlumiče se ve vyšších rychlostech na sebemenších nerovnostech potápějí, zadek se houpe a jinak parádně ovladatelná motorka ztrácí v rychlých táhlých náklonech pocit jistoty, jako by náhle byla pro svižnější jízdu až moc lehká a subtilní.

Podvozek Benellli naopak tímto limitem netrpí, a tak zde docela slušně dohání výkonostní ztrátu. Přední 41 mm obrácená vidlice i zadní stavitelný centrál jsou mnohem tvrdšího ražení, než v případě Yamahy, a v rychlých pasážích tak působí mnohem stabilněji a přesvědčivěji. (Rozdílný charakter podvozků se přitom nezměnil ani s rozdílným nastavením zadních centrálů, kde lze regulací předpětí reagovat na zatížení stroje.) Maximálka Yamahy se sice pohybuje kolem 160 km/h, zatímco v podání Benelli je to asi o 20 km/h méně, ale v praxi se ukázalo, že při běžném cestovním tempu 90–130 km/h vykazuje právě Benelli lepší jízdní vlastnosti, a paradoxně tak za Yamahou v cestovní rychlosti vůbec nezaostává. Oba motocykly jsme proháněli na stejném testovacím úseku, který tvořila pestrá a zvlněná trasa plná zavřených i táhlých zatáček, dlouhých rovinek i průjezdů městy. Spotřeba v testu byla 4 l/100 km u Yamahy (při 14litrové nádrži dojezd 350 km) a 3,5 l/100 km u Benelli (17litorvá nádrž tak umožňuje slušný dojezd 485 km).  

To, co Benelli ztrácela v pomalejších a členitějších pasážích, na Yamahu opět dohnala v úsecích s táhlejšími zatáčkami, které dokázala bez ztráty jistoty projet ve vyšším tempu. Možná jde o překvapivé zjištění, ale ono vlastně koresponduje s celkovým dojmem z obou strojů – bez ohledu na absolutní výkon působí Yamaha jako taková zábavná a nabušená, ale pořád trochu malá hračka, zatímco Benelli budí dojem, jako by bytelnější a původně snad i silnější motorku osadili „pouhou“ dvěstěpadesátkou. Ukázalo se také, jak podstatným faktorem je naladění podvozku, které hraje výraznou roli v neprospěch Yamahy. Nic na tom nemění ani srovnání brzdného účinku, který byl o něco lepší v podání těžší Yamahy. Její 298mm přední a 220mm zadní kotoučovka jsou standardně osazeny ABS a disponují velmi slušným, čitelným a nezáludným účinkem. Benelli je osazena předním 280mm (sportovně okousaným) a 240mm zadním kotoučem, přičemž ABS je za desetitisícový příplatek.

A tím se dostáváme k tomu, co asi potenciální kupce, tedy mladší jezdce, začátečníky, případně zkušenější motorkáře hledající druhou motorku, zajímá nejvíc – tedy co za svoje peníze dostanou? Oba stroje se tváří v tvář naprosto nečekaně ukázaly jako vyrovnaní soupeři. Yamaha MT-03 je na poměry kubatury velmi výkonná a skvěle ovladatelná, byť ergonomií určená spíše menším jezdcům. Ve všem je téměř dokonalá a výtky lze směřovat jen k jedné kategorii srovnání – k podvozku.

Benelli BN 251 se jeví jako větší a bytelnější stroj, je pohodlnější, byť krapet těžkopádnější. Má sice výrazně nižší výkonnostní parametry (a odpovídajícím způsobem nižší spotřebu) a horší jízdní dynamiku v nižších rychlostech, ale v praxi při srovnání reálných cestovních rychlostí mimo dálnici vůbec nezaostávala, to díky tužšímu a stabilnějšímu podvozku. Přestože oba motocykly spadají do kategorie menších akčních naháčů, je charakter obou rovněž trochu odlišný – výkonnější Yamaha působí hravěji a lehčeji (přitom váží víc), robustnější Benelli zas víc připomíná velkou motorku. Nejvýraznější rozdíl je tak nakonec asi v ceně, kde při porovnání obou modelů ve verzi s ABS činí 34 000 Kč. To už je suma, která dokáže vychýlit jazýček na vahách rozhodování.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Yamaha MT-03:
+ pružnější motor
+ lehčí ovladatelnost
+ výkonnější brzdy

Benelli BN 251:
+ pevnější podvozek
+ větší ergonomie a pohodlí
+ nižší cena i spotřeba


Yamaha MT-03:
- měkčí podvozek
- menší ergonomie a pohodlí
- vyšší cena i spotřeba

Benelli BN 251:
- línější motor
- těžkopádnější ovladatelnost
- slabší brzdy


Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 81x
  2. Hlasováno: 80x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (5x):
Motokatalog.cz



TOPlist