Volkswagen Crafter: Někdo vidí bílou dodávku, někdo budoucí obytňák s garáží

Tohle je Volkswagen Crafter. Konkrétně dlouhá varianta bez zadního převisu a se zvýšenou (ale nikoliv extra vysokou) střechou. Což znamená dvě věci. Jednak máte vážně hodně dlouhé auto – koneckonců 6,8 metru už není úplně praktické délka na každodenní parkování ve městě. Jednak ale máte za kabinou i 4,3 metru dlouhý ložný prostor v úrovni podlahy, na který se toho vejde vážně spousta.

Převážet jednu motorku v autě o velikosti Crafteru, které má skříň o velikosti 14,3 kubického metru, je tak trochu zbytečné. Na natáčení jsme tam jednu motorku dali a bylo to jako hodit šišku salámu do chodby. Pokud jednou motorkou nemyslíte zrovna Goldwinga nebo nějakou cestovní bestii od Harleye či Indianu, budete těch motorek na vyplnění potřebovat víc. Ale tady se dostáváme k celé pointě toho, proč jsme si Craftera do testu na Motorkáře vzali. Onen obří volný prostor totiž přímo vybízí k tomu, aby se ho zhostil nějaký šikovný kutil, a pustil se do práce.
V Česku je až pozoruhodné množství lidí, kteří si svépomocí postavili obytné auto. Jasně, často jde o relativně skromné vestavby do o třídu menších dodávek, jenže co když zatoužíte po tom, mít kde bydlet i se svojí motorkou?
Možná jezdíte každý druhý víkend na motokrosovou trať, potřebujete mít kde přespat, kde servisovat, a do toho s sebou berete ne jednu ale rovnou dvě motorky, samozřejmě s vysokotlakou myčkou a nezbytnou hromadou vybavení na sebe. Nebo potřebujete to samé pro okruhovku – jedete na víkend přes kus Evropy na okruh, vezete několik sad pneumatik i s přezovačkou, a zase i veškerým dílenským vybavením a spaním.
Těch z nás, kteří na motorce nejezdí jenom kolem komína, ale potřebují s sebou k motorce i zázemí, je prostě spousta. Zároveň je tu i slušný průnik s těmi, kteří jsou schopni popadnout svářečku a přímočarou pilu, a „zbouchat“ si do auta klidně i jednoduchou, ale funkční vlastní vestavbu se vším potřebným. Popřípadě znají někoho, kdo to za případnou úplatu udělá za ně. Jsme koneckonců národ lokálních vazeb.
Posledních pár odstavců byl můj myšlenkový pochod, když jsem poprvé stanul v nákladovém prostoru. Mimochodem uvnitř Crafteru se zvýšenou střechou se skutečně klidně zpříma postavíte, i když máte třeba ke dvěma metrům. Já sice nejsem ten správný člověk, co by začal v dílně vyřezávat patro na spaní a tahat elektroinstalaci – na to jsem přece jenom trochu kopyto. Ale stejně mě začala lákat představa komfortního spaní na cestách, spojeného s vozením vlastní motorky v integrované „garáži“.
Možná si teď říkáte, že byste tam přece byli jako v kobce – vždyť to nemá okna! To je sice velká pravda, ale věřte nebo ne, značná část příznivců obytňáků i tohle považuje spíš za výhodu. Ve chvíli, kdy máte v obytňáku okna a v nich načančané záclonky, říkáte si o nevyžádanou pozornost. To je sice celkem jedno v momentě, kdy omezíte svoje spaní na kempy, ale když preferujete spaní „na divoko“, mohou okna, patrně vedoucí do obytného vozu plného krásných a drahých věcí, přilákat nenechavce. Mnoho lidí s obytnými dodávkami se proto spokojí třeba jen se střešními vikýři. Ty není velký problém do auta vyřezat a zejména při výšce, jakou má Crafter, nejsou na první ani druhý pohled vidět.

Jak se s tím jezdí?

Dost ale fantazírování nad tím, co všechno by se dalo s Crafterem podniknout v jeho ohromném nákladovém prostoru. Po Crafteru jsem totiž sáhnul i z jiného důvodu. Chcete-li dodávku tohohle rozměru pro osobní použití, je Crafter vlastně to nejlepší a „nejcivilnější“, co se dá sehnat.
Když se vyšplháte do klasicky „dodávkové“ třímístné kabiny, přivítá vás interiér sice trochu spartánský, bez moderních komfortních výbav a výstřelků, ale veskrze útulný a slušně zpracovaný. Naprosto nemíním nikomu vykládat, že si snad za volantem bezmála sedmimetrové dodávky nepřijdete jako v dodávce – přijdete už jen tím, že musíte při každém odbočování hlídat, jestli něco nenabíráte bokem auta. Ale celkově se tu dá existovat relativně komfortně, nad ergonomií někdo přemýšlel, a řízení vám nepoleze krkem.

Ani jízdně to vlastně není vůbec špatné. Na podvozku je sice znát, že jsou zejména zadní pružiny uzpůsobeny na větší náklady, ale stačilo naložit i tu jednu motorku, aby se auto pocitově uklidnilo a jízda začala být komfortnější. Co se motoru týče, do Crafteru si můžete objednat turbodiesel 2.0 TDI… a to je všechno. Můžete si ale vybrat hned čtyři výkonové varianty, přičemž já měl k dispozici druhou nejvýkonnější.
Čtyřválec o výkonu 140 koní (103 kW) a točivém momentu 340 Nm se šestistupňovým manuálem nezní jako žádné velké terno, ale nejede vůbec špatně. Charakter je pochopitelně důrazně „spodový“, takže motor táhne i hluboko pod dvěma tisíci otáček a přes tři tisíce se žádná velká paráda se nekoná, nicméně jede důstojně a na dálnici brzdit nebudete, ani když povezete vzadu patnáct dovozových skútrů z Itálie.
Takže ano. Kdybych si měl vybrat dodávku na „motorkové radosti“, která nebude vozit jen samotné motorky, ale i celou garáž s noclehárnou, kuchyní a koupelnou (to už možná maličko přeháním), vůbec bych se nebál konkrétně po Crafteru sáhnout. Někdo vidí jenom absolutně obyčejnou velkou bílou dodávku, někdo ale nepopsaný list papíru, na nějž lze dílenským vybavením načrtnout motorkářsky – obytňákovou nirvánu. A tímto básnickým výlevem bych to asi ukončil.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm
Lukáš Volšický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE