Triumph Tiger 660 Sport vs. Yamaha Tracer 7 GT: Dilema adventuristy - TnT?

Nenechte se zmýlit podtitulem, zkratka TnT tentokrát neoznačuje vojenskou výbušninu ani skladbu rockové skupiny AC/DC, ale vystihuje dilema motorkáře, do jehož nejužšího výběru z nabité kategorie středních adventur se dostaly právě tyto dva stroje. Jaká by byla vaše volba –  Tiger nebo Tracer?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Tyhle dvě mašiny si jsou na první pohled i letmé osahání podobné jako vejce vejci. Během této srovnávačky jsme ale zjistili, že tomu tak není a přes hromadu podobných prvků má každá trošku jiný charakter, nabízí odlišné svezení i zážitky a dalo by se říct, že každá míří i na trošku odlišný typ motorkářů. Oba stroje se na našem webu už představily, a zatímco novější Triumph otestoval Honzis při jeho oficiální představovačce v Portugalsku, jeho dnešní a o dva roky starší konkurentku vyzkoušel na Kanárských ostrovech a ta se od té doby objevila už v několika srovnávacích testech. Už dlouho před jejich srovnáním jsem se na oba zástupce střední třídy těšil hlavně pro jejich jednoduchost a nekomplikovanost, kterou postrádám v segmentu adventurních strojů nejvyšší kategorie, a byl jsem zvědavý, jestli se mnou favorizovaný stroj opravdu ukáže v lepším světle, nežli jeho konkurent.

První sympatie a náklonnost ke konkrétnímu stroji u mne vzniká vždycky ještě před tím, než se mi mašina vůbec dostane do ruky – myslím, že to tak máme všichni a je to v první řadě hlavně díky subjektivnímu vztahu k danému výrobci. Už před zahájením vlastního souboje u mne tahal za delší kus provazu Triumph, kterážto značka je mi více než sympatická, sám jsem kdysi měl Tigera 955i a manželka je nyní hrdým vlastníkem modelu Trident 660. Samozřejmě ho čas od času osedlám taky a tenhle obratný naháč mě stále nepřestává překvapovat v tom, jak skvělou mašinu za velmi rozumné peníze zvládli v Hinckley vyrobit. Nemohl jsem se tedy dočkat toho, až si vyzkouším i jejího adventurního bráchu, přestože jsem měl zpočátku trošku obavu: „Dá z vůbec drobného Tridenta udělat plnohodnotná cestovní motorka?"

Souboj čísel končí remízou

Ještě před tím, než jsem dostal mašiny do ruky (díky za půjčení Yamahy od Motocentra HK), jsem si samozřejmě provedl rešerši informací, fotografií a videí, a tady už byly jejich síly více než vyrovnané. Schválně si technické údaje porovnejte sami – Tiger vs. Tracer: 60 vs. 54 kW, 64 vs. 68 Nm, 206 vs. 196 kg, 4,5 vs. 4,3 l/100km, výška sedla 835 mm je u obou konkurentů naprosto shodná stejně jako sedmnáctilitrové nádrže, o sedmnáctipalcových kolech netřeba mluvit. A cena? U základních modelů je dělí pouhá desetikoruna… My jsme však měli k dispozici motocykly, které se od základních provedení liší – u Yamahy to byl model GT, vymazlenější pro dlouhé cesty větším ochranným plexi, speciálním sedlem a dvojicí kufrů (které jsou už zahrnuty v ceně, ale při tomto testu na motocyklu nebyly), Triumph naopak dostal quickshifter, který skvěle podtrhnul jeho sportovní ambice. Cena „gétéčkové“ Yamahy je nyní 254 990 Kč a rychlořazení navýšilo cenu Triumphu z původních 225 tisícovek o dalších devět palackých.

Největší vizuální rozdíly jsou v jejich siluetách a také čelním pohledu

Vizuálně je to další plichta

Na papíře se tedy jejich sily téměř vyrovnaly a podobný pocit jsem měl i ve chvíli, kdy jsem obě soupeřky viděl naživo. Fotograf Jéva to vystihnul naprosto skvěle: „Proč budete mezi sebou porovnávat dvě úplně stejný mašiny?“ Jeden z nejvýraznějších vizuálních rozdílů je tak výraz jejich siluet, které jako by naznačovaly i jejich typové označení – agresivnější Tiger je jako správná kočkovitá šelma pořádně nakrčená ke skoku, zatímco Tracer se jakožto slídil pěkně narovnal, aby měl pořádný přehled o tom, co se kolem něj děje. Jejich vizáž je jinak opravdu velmi podobná, a to tím spíš, že jsme měli k dispozici šedá provedení Tech Kamo (Yamaha) a Graphite & Sapphire Black (Triumph). Musím se přiznat, že za srdce mě ani jedna z nich zrovna nechytila a u Yamahy bych sáhnul spíš pro modrošedé verzi Icon Grey (dále k dispozici ještě červená Red Line), u Triumphu bych jednoznačně volil červenou Korosi Red & Graphite (třetí možností je pak modrá Lucerne Blue & Sapphire Black).

Tech Kamo vs. Graphite & Sapphire Black aneb šedá vs. šedá

Další rozdíly v jejich designu najdeme v jejich čelních partiích, a zatímco Triumph sází na standardnější tvary s dvojicí šikmých světlometů, japonští designéři se nebáli popustit uzdu svojí fantazii a povedlo se jim spojit do velmi zajímavého celku na první pohled naprosto nezkombinovatelné prvky. Větrné štítky jsou u obou mašin podobně (čti: velmi dobře) účinné, a i když jsem nejel na Traceru bez přídomku „GT“, tak už na první pohled je zřejmé, že velikostí i ochranou je na tom cestovní verze mnohem lépe. Výška štítků u obou strojů se velmi šikovně nastavuje, ale stejně tak v obou případech trošku vibrují.

Právě v kokpitu jsem našel jednu z předností Yamahy, která má lépe zpracovaný displej. Je jednoduchý, přehledný a najdete na něm všechny důležité informace – nic víc, ale ani nic míň! Obě mašiny jsou podobně nekomplikované i v nastavení, když Tiger má dva jízdní módy Road a Rain, zatímco Tracer jen jeden, což ale rozhodně není na škodu, vždyť množství kobyl není takové, aby jej musela krotit přemíra elektrohlídačů.

V sedle konečně najdete rozdíly

Jako první jsem osedlal motocykl Yamaha Tracer 7 GT. Po již popisovaném rozčarování z nepříliš výrazné barevné kombinace mě při zevrubnější prohlídce čekaly převážně příjemné věci. Vše nacházím přesně tam, kde potřebuji, ergonomický trojúhelník řídítka/sedlo/stupačky je velmi příjemný a uvolněný. Mašina se sice objemem řadí mezi „tříčtvrteční“ cestovní endura, ale vsedě rozhodně na ní nemám nějak tříčtvrteční pocit, který se svými 182 centimetry občas mívám na podobných strojích této objemově-váhové kategorie. Zatímco posez je bezproblémový, postoj pro mne trošku drhnul kvůli výfukové koncovce, která pravé noze ztěžovala její pohyb na stupačce. Je ale pravda, že u těchto strojů se sedmnáctipalcovými koly a silničními pneumatikami jízdu vestoje moc nevyužijete, takže tohle je opravdová drobnost. U konkurenčního Triumphu mi stoprocentně vyhovovala jak pozice vsedě, tak i ve stoji. Ne snad že by byla mašina větší, sedlo mají obě ve stejné výšce a ani co do dalších rozměrů se příliš neliší, ale umístění stupaček i řidítek a hlavně jejich tvar mi vyhovoval mnohem víc. Posez je sportovnější nežli na Traceru, díky čemuž jsem měl při svižném vedení motorky mnohem větší jistotu.

Podvozek potvrzuje sportovnější ambice Tigera

Tenhle pocit u Triumphu dále umocní i jeho podvozek. Otočená přední vidlice Showa má sice vyšší zdvih oproti Yamaze (150 proti 130 mm), je ale tužší a hlavně má progresivnější chod nežli ta, která vede přední kolo Tracera. To oceníte zejména ve chvíli, kdy začnete pořádně tahat za plyn, ale ani pro cestovní účely to rozhodně není na škodu – její projev dává totiž i při poklidnější jízdě větší jistotu oproti vágnějšímu předku Yamahy. Další body na svoji stranu získává Tiger i při srovnání projevu jejich motorů. I když cifry u výkonových parametrů mají oba stroje poměrně vyrovnané, tak Anglán působí mnohem dynamičtějším dojmem, ale paradoxně jsem měl pocit, že je příjemnější i při poklidné jízdě. Pomáhá tomu nejenom sametovější chod tříválce, ale také antihopingová spojka, jenž pomáhá Tigerovi při podřazování pro krásně učesané a klidné nájezdy do zatáček.

Právě tahle vstřícnost a jistota je důvod, proč bych Triumph doporučil například i úplnému začátečníkovi, u kterého si dovedu představit, že by jej svéhlavější Tracer mohl v některých situacích trošku rozhodit. Angličan totiž rozhodně není žádný zívající lenoch – naopak! Stejně jako dovede být klidný a přívětivý při pohodovém tempu v nízkých otáčkách, dovede pořádně vystrčit drápy v případě, že začnete pořádně tahat za plyn! Ne nadarmo je právě tenhle tříválec skvělý základ pro motory využívané pro speciály kubatuřy Moto2. I když je zvuk motoru bohužel dost utlumený jeho výfukem, tolikrát opěvovaný zpěv tříválce tam zkrátka je znát a až ho majitel opatří sportovním ladákem, to bude teprve koncert! Sportovní ambice testovaného Triumphu skvěle podtrhnul doplňkový quickshifter, díky kterému ukojíte svoje touhy ve chvíli, kdy zatoužíte po adrenalinovém zážitku.

Tříválec proti dvouválci - tady platí, že víc je líp!

Konečné resumé

Dnešní srovnávák mi ukázal dvě věci. V první řadě mi potvrdil to, že tady už i pro jezdce mých proporcí začíná kategorie plnohodnotných cestovních strojů, schopných majiteli poskytnout pohodlné cestování v jedné stopě. Možná i právě proto je kategorie adventur s objemem motoru kolem sedmi set kubíků opravdu našlapaná a také velmi široká, když zde najdete jak motocykly se zaměřením na asfalt (s oběma koly sedmáctipalcovými), přes univerzály (19 a 17 palců) až po ty offroadové (s koly o velikostí 21 a 18 palců). A který stroj u mne tentokrát vyhrál?

Asi už vám to je z předchozího textu jasné, ale i když jsou na první pohled velmi podobné a obě mají rozhodně co nabídnout, tak během testu jsem se přesvědčil o tom, že mi v každé oblasti Triumph nabízí o něco víc, a co se týče sportovnějšího ježdění, tak tam tahá za výrazně delší kus provazu. Překvapuje mne, jak z malé kompaktní mašiny, jako je Trident dokázali udělat plnohodnotnou cestovní mašinu, a moje původní obavy o tom, že bude až moc drobná, byly jednoznačně rozptýleny. Já mám tedy jasno – u mne vítězí Triumph Tiger 660 Sport! Co na to Vláďa v další kapitole?

Informace o redaktorovi

Martin Hakl (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jan Hrubeš - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Triumph
+ vhodný k pohodovému cestování i sportovní jízdě

Yamaha
+ pohodář, který vás nenutí k žádným vylomeninám


Yamaha
- pohodář, který nepovolí žádné vylomeniny


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 120 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist