Hayabusa x B-King

Text: Tomas Mysliveček | Foto: Tomas Mysliveček , Jiří Jevický | Zveřejněno: 27.10.2008 | Zobrazeno: 30 439x

Co víc si přát. Na Busu jsem se těšil kvůli její pověsti a pro její designové i výkonové křivky a taky proto, že je ze stejného rodu jako na jaře testovaná ZZR 1400. No a na B- Kinga … prostě proto že byl testovaný společně s Hayabusou.

Prolog

Celé to začalo převzetím naháče v Praze U průhonu. Když se přede mnou otevřela vrátka do servisu a když jsem viděl tu věc velkou jako půlka Holešovic, trochu jsem se orosil. Myslím že původně se tenhle mechanismus měl jmenovat B - King Kong.
Ale to byl jen první dojem, pak už to byla nad očekávání příjemná záležitost. K převzetí Kinga jsem se výjimečně vypravil i se svojí hezčí polovičkou, a tak jsem hned od počátku mohl ocenit pohodové ovládání velkého a těžkého stroje.

King svoji váhu totiž docela dobře maskuje a je mu jedno, jestli jedete sólo nebo ve dvou.
Jako vždycky i teď bylo nutné napřed proplout Prahou. Přes značnou prostorovou výraznost téhle Sůzy to šlo vlastně samo. Pozice je logicky vzpřímenější, a proto pohodlnější, než na motorkách co mají řidítka dolů, a proto je o dost líp vidět kolem sebe. To se po Praze hodí.
Motor vás teleportuje mezi semafory a je mu celkem jedno na jaký kvalt, brzdy brzdí bez připomínek. Manévrování v kolonách při nízkých rychlostech je snadné i s manželkou ve dvojce. Jediným omezením je tak pouze šířka soupravy.

Celkem elegantně zvládl King i přesun po poděbradské dálnici. Setrvačné hmoty asi částečně vyžehlily rolety na tomhle největším silničářském omylu. Cesta pak vedla oklikou okolo Poděbrad do Nymburka, kde jsem B-Kinga vyměnil s Tommym za Hayabusu. Na to předání jsem se těšil už dopředu, přece jenom jsem Busu chtěl víc. Ale teď, po pár kilometrech, když se Tommy ptal, jak ta černá věc jede, musel jsem uznat že hodně dobře.
Taky polovička po přesednutí na krásnou bílou raketu ohodnotila svoje místo jednoznačně ve prospěch naháče. Já jsem to viděl trochu jinak, ale jen malinko a jen díky fajnově funkčnímu štítku Hayabusy. Zásadnější rozdíl z kategorie „baví - nebaví“ jsem nenašel.

Porovnání, nebo spíš dojmy

Přestože toho mají obě motky hodně společného, jsou každá úplně jiná.
Oba stroje díky stejnému motoru a navzdory jeho různému naladění reagují na otočení heftem stejně masakrální reakcí. Je to kalup, který hodně lidí dovede spolehlivě na pokraj nirvány. Jen u Kinga končí trip trochu dřív, protože do toho musíte prsama napřed, a ve větší než velké rychlosti cítíte, že ještě okamžik a odpor vzduchu vám utrhne palici. Může za to designér, protože utopil budíky hodně dole a tak ani přístrojová destička vás neochrání před vichrem.
U kapotovaného sokola je tohle jinak. I v porovnání s Kawou ZZR-1400 mně tenhle suzučí štítek vyhovoval mnohem víc. Stačilo hodně zalehnout, sklopit slechy a … nemyslet na to peklo, které právě zažívá zadní galuska. Rafička rychloměru je pravděpodobně přímo spojená s rukojetí plynu. Prostě kolik dáš, tolik máš.
A že můžeš mít hodně :-) .

Na Hayabuse obletíš svět, jedno jestli sám nebo s kámoškou, dřív než se naděješ. Budeš při tom pohodlně schovaný před větrem tam venku (ty jo, kámoška ne) a tsunami výkonu tě nikdy nepřestane bavit. Podvozek, který je v sérii nastavený spíš trochu víc do cestovna než pro drbání sliderů, tě nenechá v problémech a docela s úspěchem vyžehlí i většinu problémů našich silnic.
Brzdy jsou … taková Suzučí Tokica. Brzdí, to jo, ale je tady ale – když to kalíte, pod páčkou ubývá místo. (Stejný problém jsem mimochodem dlouho řešil na K5, pravda, hlavně na dromu. Protože brzdím ukazovákem a prostředníkem, po 10 – 15 kolech jsem si začínal páčkou mačkat ty zbylé dva prsty. Dalších pár kol pomohlo brzdění celou rukou, ale pak už šla páčka až na heft. Částečně pomohlo odvzdušnění po každé jízdě, definitivně výměna pumpy za Brembo :-( ) Ale nemyslím že mimo okruh to dojde až takhle daleko.
Hayabusa ale není motorka určená pro sport, přestože je občas do tohoto šuplíku zařazená svými výkony i vizáží. Je to skvělý cesťák, který je tak šikovně vymyšlený a postavený, že zvládne i hodně agresivní jízdu. Jen se mi zdá, že ve srovnání se ZetZeteRem dává víc znát svoji váhu a občas se v zákrutě protivně zahoupe. Možná to nevadí, a dál to neotravuje, ale nevím, kilometry na suchu v tomhle testu bohužel chyběly.

Ještě k palivovým mapkám. Na téhle motorce se mně povedlo i pořádně zmoknout. Cca 40km z toho ukrutnýho deště bylo v děsně ukrutným dešti, při viditelnosti tak 30 m. Nebyl čas na hrdinství, a proto jsem přepnul na mód „Cé“ aneb vodní režim. Funguje to!
Neměl jsem sice pocit sucha a bezpečí, protože jsem měl kombošku po prdel plnou vody a plechovky se mně při předjíždění skoro otíraly o rameno, ale motorka jela klidně jako beránek.
Když jsem to potom zkoušel na suchu, byla to docela psina. Dobrá je tak dvojka nebo trojka, při Céčku dát full gas v nízkých otáčkách a čekat. Motor se začne lineárně sbírat, a pak při 7 až 8 tisících, stále pod plným, tam cwakněte Áčko. Jestli jste si někdy dali akrobačku v éru, tak to je přesně ono. Ten kopanec vám zarazí krk do hlavy a zatlačí nudli zpátky do nosu. Mazec !

S Kingem to je všechno jinak. Je prostě jiný než ostatní motorky. Svými tvary si získá určitě dost zastánců ale i hodně odpůrců. V úvahu připadá i třetí možnost, totiž že to, jak vypadá se prostě nebude řešit. Tak nějak jsem to pojal i já.

Na rovinu, kdyby na parkovišti bylo desek různých motorek, Kinga bych si na první pohled nevybral. Ale když už stál přede mnou, prostě jsem sedl a jezdil. O to vetší překvápko jízda byla. S ujetými kilometry jsem mu čím dál víc přicházel na chuť, a čím dál víc mně bavil. Ovládání pohodové, kila dobře maskovaná, brzdy brzdící a motor, ó ten motor !! (následují neartikulované skřeky) s výkonem, že by se daly tahat pařezy i roztahovat boeingy.
PS: Nejspíš se i teď při psaní tvářím stejně připitoměle jako vždycky když jsem na něm seděl.

Béčko je totiž kategorie sama pro sebe. Velikánská motorka jejíž smysl existence je založený na obrovsky výkonném motoru. S tím se musí počítat vždycky, když otáčíte pravým zápěstím. Když to přeženete, zůstane za vámi v lepším případě čmouha na silnici event. v trenýrkách. Ale jinak má opravdové vlohy nejen pro blbnutí z nadbytku síly, ale i pro ostré průjezdy zatáčkami. Pro tenhle způsob použití je ale vzhledem k celkové váze lepší mít všechno rozmyšlené předem, ještě než do toho vinglu vletíte.
Dokonce se mně v těch několika málo zatáčkách které jsem dal sám, bez spolujezdce a na suchu, překvapivě zdál jistější než jeho sportovnější dárce orgánů. Je to prostě pašák.

Plusy …

Přednosti obou jsou zmíněné výše. Pro nepozorné čtenáře opáčko: všechno co souvisí s motůrkem je o radosti, o tom, že jaksi mimochodem máte v pravé ruce otěže skoro dvou set koní. Šestý nebe ;-)
Posez na obou je OK. Podvozek obou je taky OK, ale u Kinga vzhledem k zaměření motorky je lepší.
Brzdy Kinga.
A mimochodem, obě se mně líbí, bo originalitu cením.

… a mínusy

Jestli brzdy na všech Busách fungují jako na téhle, je to mínus.
Mezi určité nedostatky osobně počítám i absenci jakéhokoli úložného prostůrku. Je blbý, když u motorek, které mají zadnice jak valaši z pivovaru, není kam dát nejen malá zmačkaná PETka s pitím, ale ani mošnička s doklady. Béčko navíc při brzdění dost skřípal a vrzal v krku řízení, a taky, což bylo nepříjemnější, občas při rozjezdu zhasnul kontrolku neutrálu, zahlásil zařazenou jedničku, ale kvalt tam nebyl. Prekérka, pokud se zrovna chceš rychle katapultovat z nepřehledné vedlejší silnice. Tyhle závady se ale vztahují ke konkrétnímu kusu, takže nic typického.