Piaggio MP3 125 Hybrid

Protože to bylo první setkání naší redakce s oběma výše zmíněnými fenomény, rozdělím test na dvě kapitoly. V této první se budu věnovat tříkolovému podvozku a v druhé kapitole přijde řada na hybridní způsob pohonu a jeho možnosti. Tříkolové uspořádání skútru se vyznačuje nakláněním obou jednostranně zavěšených předních kol, díky kterému se stroj v zatáčce chová stejně jako klasický motocykl. Obě kola jsou navíc nezávisle zavěšená a odpružená, takže třeba při šikmém nájezdu na obrubník se obě kola přes překážku převalí postupně a vy opět téměř nepoznáte rozdíl oproti klasickému motocyklu. To samé platí při kličkování v kolonách mezi auty či při otáčení v kopci. Jinak zůstávají všechny výhody skútru - můžete kličkovat v provozu, zaparkovat na chodníku, protáhnout se vedle závory na cyklostezku... Při vyšších rychlostech, což lze této u stopětadvacítky přeložit jako 90 km/h, je skútr stabilní a drží přesně tu stopu, jako si zvolíte. Odlišné uspořádání předku se za jízdy projevuje snad jen při přejezdu nerovností, kdy cítíte, že jste občas vzali díru jen jedním kolem a řízením to trochu cukne. Také při úplně pomalé jízdě je trochu cítit odpor všech přepákovacích systémů předních kol a skútr tolik nepadá do stran. Naopak ve vyšších rychlostech je překlápění skútru třeba při kličkování mezi jízdními pruhy téměř shodné jako u klasického provedení a omezením je spíše vyšší hmotnost a tedy těžkopádnost celého stroje než konstrukce předku. Jinak je ale jízda po rozbitých pražských ulicích perfektní, odpružení si skvěle filtruje všechny nerovnosti a vyšší hmotnost téhle mašiny se v tomto případě pozitivně projevuje a k jezdci se dostane jen minimum nárazů do podvozku.Výhodou dvou předních kol je dvojnásobná adheze v zatáčkách a při brždění. Dvoukolový předek dává dokonce i na dlažbě či na mokru perfektní důvěru, kterou jinak skútry s menšími koly trochu postrádají. V náklonu neustále cítíte, že můžete jít ještě dál a že předek prostě neustřelí, to už se spíš odporoučí zadní kolo (a s tím se často dá ještě něco udělat a zachránit situaci). To samé platí při brždění. Zadek si kdykoli zablokujete, ale předek drží jako přibitý a na suchu vás spíš přehodí přes řídítka, než by šel do smyku. Na mokru se mi pneumatiky podařilo utrhnout, ale i tak to byl o dost jistější dojem než u jednostopého provedení. Vedlejším bonusem tříkolového podvozku je pak možnost uzamčení náklonu pomocí tlačítka na pravé rukojeti řídítek. Zablokování náklonu lze provést jen zhruba v rychlosti chůze - přibližně pod 5 km/h a dosažení této hranice signalizuje blikání kontrolky na přístrojovce. Už po pár minutách ježdění po městě a častého stání na semaforech jsem si tuhle funkci zamiloval. Dojedete na semafory, opatrně proklouznete mezi auty až dopředu a těsně se zastavením skútru si stisknutím tlačítka zablokujete mašinu ve vzpřímené poloze a v pohodlí si stojíte s nohama nahoře. S bliknutím zelené vezmete za plyn, podvozek se s zapípáním automaticky odblokuje a vy vyrážíte vstříc dalším semaforům. Až doteď jsem si nikdy neuvědomil, jak pohodlné to může být bez nohy na zemi - nejde ani tak o nutnost sundat honu ze stupaček, jako spíš o to, že při stání máte neustále napnuté svaly a neustále mírně balancujete motorku mezi nohama - ale tohle si opravdu uvědomíte až při svezení na tomto trojkolovém podvozku.Počítejte ovšem s tím, že než se naučíte vychytat přesně ten správný moment pro aktivaci tlačítka zablokování podvozku, určitě zažijete taky několik krizovek. Pokud si totiž zablokujete přední kola ještě v malé rychlosti, určitě se vám aspoň jednou stane, že podvědomě ještě vyrovnáváte směr pomocí kontra-pohybu řídítek a náklonu. Když vám do toho ale podvozek najednou ztuhne, má kontra pohyb řídítek přesně opačný vliv a stroj se najednou pomalu staví na jedno kolo a kácí na bok. Vše se děje jen v rychlosti chůze, takže to vyřešíte zašlápnutím brzd a uvolněním řízení, přesto mi ale plné zvyknutí na tento systém trvalo asi hodinu ježdění po Praze.Zamykání vzpřímené polohy má další kouzlo - po zastavení a zablokování polohy prostě ze skútru slezete, zatáhnete ruční brzdu pod řídítky a můžete vyrazit na pochůzky, aniž byste museli použít stojan (který je ovšem také k dispozici). No a poslední kouzlo empétrojky? V hybridním provedení je tohle Piaggio vybavené zpátečkou, takže po přepnutí na elektrický režim Reverse můžete pomaličku zacouvat třeba do garáže nebo do výtahu.
Co se ostatních vlastností týče, ochrana proti nepřízni počasí je zde dokonalá, jak jsem si ověřil alespoň při průjezdu louží. Velký plexištít kromě hlavy kryje celé tělo. Obrovské sedlo a dostatek místa na nohy pro jezdce i spolujezdce doplňuje ještě zádová opěrka, která ale asi bude mít větší smysl u hybridní třístovky nebo klasické pětistovky, u téhle stopětadvácy nějaké razantní rozjezdy příliš nehrozí. V hustém silničním provozu jsou pak také důležitá funkční zrcátka a dokonalé osvětlení celého skútru, díky kterému vás v provozu nikdo nepřehlédne. Jediným funkčním mínusem tak je absence místa pod sedlem, to je použito pro lithiovou baterii. To ale vcelku účinně nahrazuje zadní kufr za sedlem, kam se vejde přilba a pár drobností.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE