Piaggio Liberty Delivery 125: Práce všeho druhu

V době pandemie a stále rostoucí e-commerce získává doprava zásilek v rychlém čase stále na větším významu. Jedním z řešení přetížené kapacity profesionálních dopravců je právě alternativa v podobě skútrů. Mezi žhavé adepty na vyplnění této mezery zcela jistě patří i na první pohled testovaný Liberty Delivery. Především tedy pro rychlý rozvoz jídla a pošťáky urgentních balíčků v rámci města se jeví toto řešení jako velice dobrý pomocník, ale je tomu tak skutečně? Ať už tedy potřebujete doručit jídlo opravdu teplé nebo relativně větší balíček v rekordním čase, toto je zaručeně skútr, který by měl takové zadání splnit. To už ale sedím v sedle za řídítky a má hra na pošťáka začíná.

Samozřejmě, nejedná se o nic nového pod sluncem, skútr je dlouhodobě velice oblíbený. Nicméně opravdových pracantů od výroby zas kupodivu na trhu tolik není. Za poslední rok se i díky situaci ve světě a různým dopravcům objevuje na trhu stále více nabídek. Například po první světové válce, třeba v USA s pracovními stroji pocházejících z jednostopých vozidel měl výraznou zkušenost i Harley-Davidson. Tříkolky Servi-Car byly hojně využívány v policejních sborech nebo pro takové činnosti jako třeba ke kontrole parkování ve velkých městech, kde se křídou dělaly značky na pneumatiky vozů. Tak snadno to šlo. Role tříkolek však v čase byla nahrazena spíše praktičtějšími malými a univerzálními čtyřkolkami, které dnes tvoří zcela samostatnou kategorii. Někdy tyto stroje měly a mají i hodně speciální výbavu a třeba takové britské SAS a jejich quads to je úplně samostatná kapitola. Výrazná specifika, úpravy a výbava to je pro stroje s podtitulkem „práce“ společné pravidlo, které je odlišuje od sériové produkce. Jinak tomu není ani u Liberty Delivery, který není tak úplně výjimkou a oproti původnímu Liberty 125 je zde pochopitelně hodně úprav souvisejících hlavně s nákladem. U Liberty Delivery by se dalo říci, že vše je podřízeno nepsanému pravidlu „doručit vše rychle a bezpečně“, což je patrné hned na první pohled.

Hned první příchod na showroom mnohé napověděl o stroji, který tady na mne čeká. Nepatří pochopitelně mezi hlavní proud zájmu všech přítomných. Na druhou stranu, co se týče originality mezi ostatní přistavenou produkcí, patří tahle strojovna do kategorie s nápisem nepřehlédnutelný a jedinečný kousek. Mohutný kufr zasahující až na sedlo spolujezdce a obrovský přední nosič se samostatným světlem, to je přesně to, co tento skútr na první pohled definuje.

Na krásu a komfort se zde příliš nehraje, o nějaké aerodynamice ani nemluvně. Prim hraje praktičnost a každodenní použití s jediným cílem. Základem je práce. Na druhou stranu jen málokterý motocykl vám doveze na předním nosiči basu piv, to jste potom schopni prominout cokoliv. Nicméně i zde je na každodenní útrapy jezdce pamatováno, a tak všemu dominuje mohutné přední plexi, které poskytuje velice slušnou ochranu proti nepřízni počasí. Tak nějak začínám cítit sounáležitost se strojem a pomalu se vžívám do dočasné role pošťáka. Koneckonců i moje maličkost po těch letech ne vždy jezdí úplně pro radost.

Kupodivu technicky, a to hlavně kvůli ceně, vše vychází ze zcela běžného modelu Liberty. V základu se jedná o vzduchem chlazený 4T o objemu 124,5 ccm. Motor s výkonem 8 kW nemá ani ve městě při plném naložení výrazné problémy a není brzdou provozu, ale samozřejmě hraje především na jistotu. S plným zadním kufrem to ani jinak nejde, jeho hmotnost je znát. Skútr jednoduše netrhá v dané kategorii rychlostní rekordy, ale působí za všech okolností houževnatě. Drobnosti jako aerodynamika a díky tomu vyšší spotřeba, to jsou disciplíny, které se v celkových nákladech vzhledem k objemu a užitku tak nějak ztrácí.

Skútr navíc vytváří kolem sebe trochu auru nedotknutelnosti v městském provozu. Všichni totiž vědí, že jeho hlavním úkolem je rychlá práce, a tudíž i v husté dopravě většina řidičů uhýbá a vytváří prostor k projetí. Nic ho tak zbytečně nezdržuje. Přední nosič pojme až 20 kg nákladu a zadní mohutný topcase podle provedení má až 90 l. V našem případě se jednalo o menší variantu kufru o objemu 75 litrů, která hmotnostně pojme až 35 kg nákladu.

Z hlediska jízdní pozice je tu jasné vymezení a horší komfort. Počítá se tu s častými zastávkami, a proto je zde i aretace zadní brzdy pro zastavení v kopci, či absence vypnutí motoru při vyklopení stojánku. Zkrátka jen rychle bezpečně zastavit, nic nevypínat, odbavit a pokračovat bez zbytečných prodlení dál. Budík nabízí jen základní údaje. Palivo, ukazatel rychlosti, čas a celkové kilometry to je spolu s několika kontrolkami maximum, co lze očekávat. Popravdě jako pošťák po městě s místopisem vyrytým praxí v hlavě nepotřebuji ani více. Oproti klasickému Liberty zde chybí díky konstrukci světlo na řídítkách, vše tak supluje sdružená kaplička se světly a klaksonem pod nosičem. Klasický světlomet nesvítí příliš, ale vzhledem k určení a častému ježdění po městě to nevidím jako fatální handicap. Rovněž přední schránka je nahrazena navíc přípravou pro externí brašnu na cvoky, která může posloužit na dopisy. 

Brzdy jsou zde i přes potenciálně větší náklad překvapivě jednoduché vpředu s 240mm kotoučem a ABS, kde vzadu všemu sekunduje klasický 140 mm buben. I přes jednodušší a základní pojetí v běžných provozních rychlostech nejčastěji 50 až 70 km/h jsem neměl i s větším nákladem sebemenší problém. Oceňuji mohutné plexi a rovnou podlážku pro snadné vystupování.

Přehled během jízdy ve městě doplňují standardní kulatá zrcátka. Sympatická je i možnost nastavit si zadní pružinu do pěti poloh podle zatížení a nákladu. Přední teleskopická vidlice i přes vyšší hmotnost s nákladem vše dokáže pobrat bez větších potíží. Ve městě se jistě uplatní i větší vpředu 16“ a vzadu 14“ litá kola, díky kterým se snadněji zdolávají četné nerovnosti a přejezdy kolejí. Pod sedlem již žádný větší prostor nečekejte. I když je sedlo snadno odklápěcí, pojme vnitřní prostor maximálně doklady, základní nářadí a nabízí samozřejmě přístup k šestilitrové nádrži.

Ovladatelnost je i přes velký zadní kufr překvapivě přijatelná, a i přes pocitově robustní záď se nemám problém bez větších potíží proplétat hustým městským provozem.  Aktuálně je v nabídce i klasická varianta pouze se zadním obrovským potravinovým nosičem s rozdělenou přihrádkou, která je buď ve variantě 75 litrů, nebo dokonce 130 litrů. Základní cena testovaného modelu je za 77 900 Kč. 

Názor majitele – Ondřej Wretzl:

Proč sis koupil takový skútr? Vím, že jsi říkal, že je v podstatě manželky na nákupy a přiblížení. Kolo s košíkem už bylo málo? :)

V podstatě jsem na ten skútr koukal už před několika lety, než jsem si koupil prvního naháče Kawasaki ZR-7. Líbila se mi účelnost stroje, potřebujeme přibližovadlo do práce s možností i nakoupit, prostě něco, co plnohodnotně nahradí auto. A když se Soňa také rozhodla při svém návratu po mateřské do práce motorizovat, byla to pro mě jasná volba. Do práce a z práce to máme dohromady 70 km, toto je tak tak dostačující, ale vykoupí to užitné vlastnosti a pořizovací cena.

Vím, že na motocyklu jezdíš téměř celoročně. Bereš tohle jako čistě pracovní stroj na dovoz věcí nebo ho používáte i jako rychlé přibližovadlo třeba do práce? Přeci jen jsou na trhu asi obratnější adepti.

Já teď jezdím na Yamaha Midnight Star 1300 prakticky celoročně a k Liberty se dostanu jen pokud nejede žena, rád jej na cestě do práce využiji. Dost se při jízdě nasměju, když střídám Yamahu a Liberty, neb Liberty je roztomile malá. Oproti Yamaze mi přijde až komický, jak je obratná v zácpě. Pravda je, že košík vepředu trochu snižuje manévrovatelnost oproti jiným skútrům, ale šance nakoupit pro rodinu, vzít basu piva a odvést to na skútru, je boží. Přední košík uveze až neuvěřitelné věci, stačí kurty a s nadsázkou nahradí malé auto.

Co dlouhodobější zkušenosti? Udělal bys něco jinak nebo vytknul v rámci servisu?

Nynější situace kolem covidu nám znemožnila nalítat na Liberty více kilometrů, takže co jsem řešil, byly přídavná světla, protože moc nesvítí, zvlášť v šeru a v zimě. Řešil jsem také i protékání oleje odněkud. Toto jsem vyřešil na vlastní pěst a servis mě teprve čeká, ale stroj lítá a projel jsem ho i v prosinci. Navíc vím, že s ním jeden Čech byl i párkrát na legendární Elephantentreffen. A to byl i podprahový důvod pořízení, konečně tam mám na čem jet.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE