Moto Morini Corsaro 1200 ZZ: Až na dřeň

Sednout na nové Korzáro je jako se znovu nadechnout. Třída naked je jedna z nejsledovanějších a na konkurenci je to sakra znát. Okruhová technika, ještě před několika lety určená jen pro závody, se nacpala do nahaté motorky a děj se vůle boží. Výkon rostl každým rokem, přibývali elektroničtí pomocníci a jakoby tohle šílenství nemělo konce. A vlastně to tak je. Moto Morini jde však jinou cestou a zážitek, který si z jízdy, ale i z pohledu na stroj odnesete, je tak trochu víc autentický, trochu víc oldschoolový.

Korzár se na první pohled od svého předchůdce moc neliší a to je upřímně škoda. Loňský model nebyl vůbec špatný a pokud jste chtěli stroj s duší, byli jste tady správně. Vysoká pořizovací cena, byť ji dealeři tlačili dolů co to dalo a několik problémů s kvalitou z předešlých let se však podepsaly na malé prodejnosti. Velká škoda, protože stroj, který tu teď stojí, je podle mě ideální a v dnešní době možná až ojedinělý. Už samotná moderní přístrojovka se sice nemůže pochlubit příkladnou přehledností, ale prostředí, kam nejvíc řidič směřuje svůj pohled, je hodně stylové.

Font písmen a číslic je jak z intra akčního filmu a zářivé modré podsvícení je hodně extravagantní. Ano, přesně jak to má u italského stroje být. Logika listování menu je ale rovněž Itálie, takže chvilku budete kroutit hlavou a dumat, jak to vlastně mysleli, ale nakonec se s tím srovnáte. Můžete si navolit několik základních menu, podle toho, co je pro vás důležité. Zda otáčky, zařazený kvalt nebo aktuální rychlost, která je však pokaždé stejně k přehlédnutí.

Když už se usadíte na řádně vysoké, 860mm nad zemí umístěné sedlo a zalomíte nohy, přijde vám tohle prostředí jako z devadesátých let. My, co jsme vyrůstali na prvních GSX-R, se rázem ocitneme zpět v čase. Napadlo tenkrát někoho si stěžovat, že má nohy zalomený? Naopak, každej chtěl na motorce ležet, anebo mít alespoň vysoko zadek, což tady dostanete. Zároveň je potřeba říct, že tahle pozice jezdce je však pro horní polovinu těla příjemná a to díky vyšším a širším řídítkům. A dovolte mi ještě jedno srovnání. Ostrá kaplička neboli miništítek s displejem je svým tvarem něco jako limitka litrové Cagivy Raptor, kde jste si připadali, že vodíte Tyrannosaura Rexe. Všechno se počítá a takových detailů tu najdeme dost.

Podívejte na ty tlusté trubky, které směřují vzhůru a po nastartování prostě a jednoduše bublají, aby při podřazení nepravidelně zaprskaly. Jestli jsou horké po zahřátí? Ano, jsou, a docela dost. A jsou i dost blízko ke spolujezdci. Že vám to připomíná starý stroje? Správně! Sedlo je tuhé, ale ne tvrdé. Tlumiče jsou rovněž dost strohý, ale jen na místě. Ve svém projevu za jízdy se posunujeme do dnešní lehce až podbízivé doby, ale ve finále si pevnosti a stability užijete i tady. Trubkový rám je prostě příhradová konstrukce, která se nesnaží ladit se zbytkem motorky. Plní svojí funkci, ale nic víc. Proto se alespoň těch pár plastů nastříkalo do temně černé s bílou a pověsilo se pár deklů karbonu, aby to vše nebylo až tak moc jako po bouračce. Design nového Korzára? Jako když potkáte dvacet let starou motorku a řeknete si-sakra, tohle je přece ono, to mě baví!

A baví mě tady další věc: sednete si a byť zalomíte nohy, nemáte šanci si stěžovat. Kyčle nejsou díky vyššímu sedlu zmačknuté a nakonec ty řídítka. Široké rohy, zahnuté nepatrně k vám, abyste, už tak dost vecpaní v motorce, mohli ještě lépe cítit spojení s motocyklem. Sedíte fortelně ukotveni uvnitř a první rozjetí doprovází jen letmé pocukání, které se sem tam zkrátka k tak silném dvouválci hodí. Automaticky necháváte motor zahřát v nízkých otáčkách a cítíte, jak mu to dělá dobře. Příjemné gripy, které jsou nabubřelé a jejich uchycení připomíná zmačknutí medvídka haribo, je jedinou jemnou věcí, která tu na vás vybafne. Paradoxně to ve mě vyvolalo úsměv a ne nelibost, co to sakra je. Ten tvrdý feeling od předního kola i díky nim totiž nakonec není tak drsný a to je dobře. Tohle nebude nikdy sportovec jako je Tuono, takže za každý lidský přístup jenom díky!

Zmínil jsem se již v srovnávacím testu naháčů a musím i tady. Rozjíždění, spojkování a zkrátka práce mezi motorem, spojkou a řidičem je tady perfektní. Dnes má každý mraky elektroniky, což je i případ Korzára, ale přeci jen máte z tohoto chování pocit, že si vše diktujete jen vy a máte nade vším kontrolu. Upřímné propojení mezi vámi a motocyklem začíná právě tady a já jsem jen rád, že jsem mohl tuhle bezprostřední komunikaci zažít. To však nevylučuje, že motor lehce nezakucká a nezaduní pod vámi pokaždé malinko jinak. To slovo ´´pod vámi´´ je důležité. Motor cítíte zkrátka velkoryse a pokud vám tohle dělalo na starých motocyklech radost, moc možností dnes již nemáte.

Moderní elektronika se však postarala o to, abyste v hektickém provozu uměli využít potenciál motoru a podvozku. Nasadily se totiž moderní pneumatiky a vaše ruce si díky značkovému podvozku užijí relax a ničím nerušenou jízdu. Máte tak čas vnímat jemné pulzování řízení, které je jen natolik živé, aby vás pobavilo, avšak nevyděsilo. Na šílenství v podobě Brutale od MV Agusty zapomeňte a užívejte si prvotřídní jízdu. Ta je plná vzrušení, kdy by se dalo říct, že každá zatáčka je pro vás malé překvapení. Stačí si totiž zaklapnout plyn o něco víc než jindy, nebo si na hulváta podřadit o dva kvalty a už cítíte rozevlátost ještě donedávna sebejistého podvozku. Jakmile se však do zatáčky dostanete, jste v tom až po uši a ano, takto dříve jezdily Ducati Monstery. Prostě a jednoduše zatáčku vykroužily, jakoby se rám protáhl po asfaltu bez pneumatik a tlumení.

Do rukou totiž dostanete jen tolik, kolik je potřeba. Podvozek ale není tvrdý, jak by se mohlo zdát, on na našich silnicích pracuje, z jízdy však neudělá žvejkačku. Tohle se mi na Korzáru líbí nejvíc a byť mě motor překvapil svojí vyzrálostí, hrubostí, ale každodenní použitelností, tak ojedinělou jízdu udělá jen společně s tímto podvozkem. Samy o sobě by to byly dvě úžasné věci, které bych vyzdvihl. Takhle jsem ale musel vnímat motocykl zcela jinak, protože pro mě tahle jízda neměla slabinu. Ano, pokud někdo považuje lehké kmitání řídítek za slabinu, tak to potom jo. Pokud má někdo za slabinu zalomené nohy na sportovním naháči, tak také a další a další. Jako balíček je však Korzár ojedinělý a v dnešní době si podle mě zaslouží víc pozornosti.

Kde jinde totiž pořídit značkové komponenty, aby výsledný efekt byl lehce sportovní, výrazně vstřícný k jezdci, avšak se špetkou nervozity? Máme vývar, který by bez tohoto koření nebyl tak dobrý a ničím vyjímečný. Stejně jako brzdy, které jsou perfektní, moderní a zakusují se ihned a nevadnou, avšak nederou se do popředí, aby zastínily zbytek motocyklu. Jsou jen natolik dobré, abyste za ně vzali a řekli si-jo, kámo, tohle brzdí, prostě mazec. Nejste však přelomeni vejpůl, nezíráte na páčku, proč je tak agresivní, tvrdá nebo naopak proč po takové síle rychle vadne. Hýčkáte si je, pravidelně čistíte a při výměně zjišťujete, jaké destičky vybrat a rádi si připlatíte, nechcete totiž víc ani míň. Chcete prostě zachovat veškeré vlastnosti, jaké vám Korzár od začátku nabízí.

Je toho spoustu, co mě dělá doslova šťastným, jako přední moderní LEDkové čočky, které na vás v garáži zírají, ale ve vás to vře, protože s jejich rozsvícením se mění vaše nálada. Vlastnit Korzáro je totiž plné vzrušení a ničím nevybočuje z řady, co se Italů týče. Pár věcí je tu jinak a tak se našemu kousku nechtělo moc v nižších teplotách startovat, aby po vypnutí klíčku motor ještě chvíli běžel. Výrobce uvádí, že zhasínání motoru s prodlevou je normální a chrání vnitřnosti motoru proti nadměrnému opotřebení. Přepínání v menu přístrojovky jsem již zmínil, ale i samotné ovladače jsou sice na stisknutí příkladné, ale lovíte je z boku palubovky. Praktičnost jako taková zkrátka není silnou stránkou Korzára, ale řekněte si upřímně, co od motorky skutečně chcete a nemůžete se splést.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE