Moto Guzzi V7 II Stornello: výprava za hranice všednosti

Ne, neklame vás zrak, testovaný stroj skutečně vychází z V7 II a na štítku má rok výroby 2016. Nejde však o první Stornello v dějinách Moto Guzzi. Ale proč se zrovna tahle červenobílá kráska vrací k takovému pojmenování? Důvod označit model, koketující se stylem scrambler, za Strornello, je očividný a vysvětlení vyžaduje jen malou dějepisnou odbočku. Právě ke své bohaté historii se Moto Guzzi, ostatně nejstarší evropská nepřerušeně vyrábějící motocyklová značka, hrdě hlásí a ráda v ní nalézá inspiraci. Strornello vychází ze stejnojmenné modelové řady, která z mandellské továrny vyjížděla v letech 1960-1974.

Doba charakteristická tzv. druhým boomem automobilismu přála nižším objemům, a tak se v kubatuře 125 ccm, později také 160 ccm, postupně objevilo několik variant lehké motorky s čtyřtaktním jednoválcem. Vedle starších silničních, cestovních, sportovních a enduro verzí se v roce 1967 představilo Stornello právě v provedení scrambler 160 ccm. Terénní gumy, zvýšený podvozek, zkrácené sedlo, vysoká řídítka s hrazdou a zvednutý výfuk – tak se stroj se čtyřrychlostní převodovkou a výkonem 13 koní odlišoval od ostatních verzí Strornella. Dodejme, že v letech 1971-1974 pak byl scrambler vyráběn v kubatuře 125 ccm, byť jako pětikvalt, a nakonec byla celá řada Stornello nahrazena dvoutaktními stopětadvacítkami Tourismo.

Snad už zde můžeme vidět tradici Moto Guzzi, kdy na společném základě pomocí drobných modifikací základních designových prvků či detailů vznikne několik různých modelových variant. Dnešní V7 II Stornello není tak stylově ortodoxní, jako jeho padesátiletý předchůdce, když už jen díky dvoubarevnému provedení působí mnohem elegantněji a sportovněji. Stornello si však nese aspoň některé zásadní znaky historického scrambleru, které moderním způsobem aplikuje na poctivý základ Vé sedmičky druhé generace, tedy na stroze elegantní naháč s 18“ předním a 17“ zadním kolem, kulatým světlem, protáhlou 22litrovou nádrží a rovným sedlem (805 mm).

Drátěná kola obouvající pneu s hrubým vzorkem a horem po straně vedená koncovka výfuku Arrow jsou u Stornella doplněny díly z broušeného hliníku – štítkem světla, blatníky a kryty podsedlových schránek. Oproti základu bychom našli navíc i gumové opěrky kolen na nádrži, prachovky přední vidlice a hliníkové stupačky. Zkrátka, charisma ze Stornella přímo dýchá, v jeho sedle budete středem pozornosti, ať přijedete kamkoliv. A přestože není sériové Stornello stylově zcela čistý a doslovný scrambler, nic vám nebrání si jej dle vkusu dotvořit. Samozřejmou výhodou všech V7 je totiž jejich snadná upravitelnost a individualizace, ať už prostřednictvím originálních (a tedy ne úplně levných) sad dílů a příslušenství, nebo třeba jen díky neomezené fantazii při práci s flexou a svářečkou. Širší řídítka s hrazdou, zkrácené sedlo nebo mřížka světlometu, podtrhující styl dané kategorie, tak není žádnou utopií.  

Zdálo by se, že v tomto bodě lze článek zakončit a už jen odkázat na naše předchozí testy Vé sedmiček druhé generace, neboť vězte, že technika, projev i jízdní vlastnosti Stornella jsou – a to dá rozum - totožné jako u ostatních variací V7 II; ať už jde o dosud testovaný Stone nebo Legend. Jenže byli bychom blázny, kdybychom si, i ve světle předchozích báječných zkušeností, jízdu na Vé sedmičce tentokrát odpustili. No a navíc, když už se Stornello tedy tváří jako reinkarnovaný scrambler, pojďme jej jako scrambler taky použít – takže nasedat a hurá pryč z města, na venkov a letnímu dobrodružství vstříc!

První závan osobitosti Stornella pociťuju už při startování. Podélně uložený pravoúhlý dvouválec o objemu 744 ccm startuje za studena kapku neochotně. Klikovka se pod silou startéru párkrát neochotně převalí a celý stroj se rozkomíhá do stran. Z válců se při prvních pár otáčkách ozve jen tupé rachocení. Vzápětí se ale chytají, směs hoří, rytmus otáčkek se pozvolna ustaluje a celá motorka jako by se ve svých kmitech zklidnila. Výfuk Arrow na volnoběh sympaticky pobrukuje hluboké stakáto. Na malém panelu pod přístrojovkou, kterou tvoří analogové budíky tachometru a otáčkoměru doplněné malými displeji zobrazujícími ujeté kilometry, čas a teplotu (s nastavitelnou dvojí intenzitou podsvícení), krátce zablikají dvě velké oranžové kontrolky – ABS a ASR.

Prvního asistenta normálně vypnout nelze, toho druhého snadno už z výroby, a tak ještě krátce přidržím tlačítko startéru, aby byla v terénu nerušeně lepší zábava. Ani za příjemných letních teplot není záhodno motor ihned bezhlavě vytáčet, totálně studený dvouválec začne plně táhnout až po krátké chvíli, a tak je zdravější ještě chvíli počkat a třeba přicukovat k nosiči bágl s věcmi, co se budou na výpravě do přírody hodit. Pod sedlo totiž nacpete leda tak šroubovák a hadr.

Nasedám a znovu mě překvapuje, jak je Stornello subtilní, poddajné, ale přitom není svou ergonomií nikterak titěrné a mučivé. Kolena se opřou o protiskluzové gumy na nádrži a linie rovného sedla, vyšších stupaček a spíš užších řídítek utváří pohodlný posez i pro vyšší postavy. Jasně, že Vé sedmička je vysoce vhodná pro dámy nebo drobnější motorkáře, ale to rozhodně neznamená, že by urostlejší chlápek v jejím sedle trpěl – naopak, ve zcela přirozené pozici máte už od prvopočátku pocit, že tady držíte všechno pevně ve svých rukou.

Snad jen rozjezd a řazení vyžaduje zprvu trochu pochopení a cviku, neboť jej provázejí typické vésedmičkové prvky: páčka spojky je tuhá a má krátký chod, jednička zapadne ne úplně ochotně a s nepřeslechnutelným zvukovým doprovodem, ale nehledejme v tom žádnou vadu, když jde o osobitou vlastnost (chcete-li charisma). Stornello se už od začátku chová, jako byste v jeho sedle dávno najezdili mraky kilometrů. Manipulace s motocyklem na místě samozřejmě vyžaduje maličko fortelu, ale na úzkých gumách, velkých kolech a s nízkým těžištěm je Stornello už od nejmenších rychlostí tak lehké a obratné, že bych mu hádal ještě míň než skutečných 206 kg provozní hmotnosti. Po městě se proplétáme ladně a hravě, řízení je zcela intuitivní a neklade sebemenší odpor.

Přední i zadní tlumiče pracují zcela adekvátně i na vymleté dlažbě, kde spolehlivě žehlí všechny výmoly, a brzdy zdaleka nenacházejí svůj limit působnosti. šestistupňová převodovka uplatní v komunálním prostředí hlavně první tři kvalty. Jsou relativně krátké a Stornello je díky nim v ulicích jako štika v rybníce. Dvouválec sice dokáže hladce točit, plynule tahat a bez kuckání reagovat na plyn už v pásmu kolem 3000 otáček, ale teprve v oblasti 4500-6000 ot./min. se projeví jeho (z)dravý charakter. Po městě si tak naprosto přirozeně a s nadšením užívám dravý zátah a ostré burácení, výfuku, který umí při ubrání plynu taky pěkně zapráskat. Bleskové odpichy ze semaforů, uřvané odjezdy od pouliční kavárny, hbité polední převozy spolujezdkyně na oběd a zpět do kanclu – to vše zvládá Stornello s neskrývaným italským temperamentem a ještě u toho dobře vypadá.

To nejlepší nás ale teprve čeká. Promotali jsme se hustou dopravou v centru a hybaj pryč z města. Míjím ceduli s přeškrtnutým názvem metropole a do převodovky sázím konečně i vyšší kvalty. Ty jsou o poznání delší než první tři stupně a motor se v jejich režimu nemusí motat nijak zbytečně vysoko. Naopak, nyní si lze plnohodnotně vychutnat plynulý projev a hladký zátah dvouválce, který si s lehkostí ševelí ve svých třech tisících a výfuk k tomu přizvukuje hlubokým bručením (však taky svůj největší točivý moment, solidních 60 Nm, dosahuje motor už při 2800 otáčkách). Právě zde se projeví největší vylepšení druhé generace Vé sedmiček – totiž že přidání šestého kvaltu odpadlo zbytečné vytáčení motoru v rychlostech kolem stovky a výš. V sedle V7 II si lze naopak užívat klidnou jízdu a bublavě umírněný projev motoru i v celkem slušném cestovním tempu.

Hektické město nechávám za zády a klikatou okreskou mířím do ospalého Posázaví. Stornello jako by mi náhle vpustilo do žil opojnou infuzi klidu, míru a pohody, a tak si pustou silničkou vinoucí se kolem lánů posečeného obilí jen tak nenuceně proplouvám a užívám si okolní přírodu. V převodovce šestka, na budících tři a půl tisíce a devadesátka, v hlavě už příjemná vidina blížící se chaty nad řekou. Jenže abychom si rozuměli, Stornello umí být i ještě něčím víc než jen krajinářským kochačem. Nemusí, ale může. Vzpomínáte, jak čile se prokousávalo městem? Stačí jen chtít, a předvede vám to i na venkově! Ano, opět nezbývá než pochválit sympatickou syrovou agresivitu, kterou dvouválec o výkonu „pouhých“ 48 koní (35 kw/6200 ot.) skrývá v pásmu nad 4500 otáček (na šestku cca 115 km/h). Místo rozvážného brumlání tak v klikatější pasáži podřazuji na pětku, motor ihned ožívá a výfuk zavelí „volume doprava!“.

Vytočený motor je rázem o poznání pružnější a živější a Stornello lze ze zatáčky do zatáčky, od počátečního zpomalení po postupné zrychlování, posílat jen prostřednictvím citlivého dávkování plynu. Spíše tužší podvozek a tlumiče přitom nekladou žádný větší odpor a vzhledem k váze stroje drží spolehlivě a přesně, dvouválec přitom není vytočený mimo své komfortní pásmo, tudíž neobtěžuje vibracemi a jekotem. Právě tohle je asi největší rozdíl mezi první a druhou generací Vé sedmičky – V7 II si svou zábavnost zachovává do mnohem vyšších rychlostí. A to jsme moc zvědavi na třetí pokolení, které nabídne o 10 % výkonu víc a špičku krouťáku o dva tisíce otáček výš… Pro úplnost dodejme, že spotřeba Stornella pohybuje kolem 4,5 l/100 km, takže od benzínky k benzínce můžete civilizací i divočinou bloumat klidně skoro 500 kilometrů.

Ačkoliv je Stornello schopné pohodlně překračovat stopadesátku (což je na šestku asi 6000 ot., tedy 1500 ot. pod omezovačem), víc už není kvůli vzpřímené jízdní pozici a celkově subtilní stavbě naháče vůbec komfortní a maximálku kolem 175 km/h asi často vyhledávat nebudete. Tu a tam jste možná slyšeli výtky na absenci trošky výkonu navíc, ale pokud si zvyknete dávkovat dvouválci správné otáčky za správných podmínek, ani vás tahle myšlenka nenapadne. No dobře, snad tu a tam na dálnici by se nějaký ten poník navíc šiknul, ale vysokorychlostní turistika prostě není scramblerova doména, tak co zde vytýkat…

Ve vyšších rychlostech se tudíž projevuje v podstatě jediná zjevná, ale nikterak výrazná slabina Stornella. Ne, není jí ani tak podvozek, který sice s rostoucí rychlostí začíná kapku zaostávat, ale to vzhledem k váze stroje a rozměrům a druhu pneumatik není nic nečekaného (pro potřeby svižnější jízdy s pasažérem není k zahození přitvrzení zadních stavitelných tlumičů). To spíš brzdy - konkrétně dvojici kotoučovek Brembo, co jsou v městských a okreskových rychlostech zcela dostačující, razantní a citlivé, je potřeba začít využívat už opravdu naplno, abyste z trojciferných rychlostí v klidu zpomalili do bezpečnějšího tempa. O ABS platí to, co u V7 II vždycky, tedy že je vcelku umírněné a neaktivuje se přehnaně brzo, což je minimálně vzhledem k méně citlivé dávkovatelnosti zadní brzdy dost fajn.

Pomalu se blížím do cíle výpravy, sjíždím mimo asfalt a právě teď přichází pro Stornello to hlavní sousto – předkrmem je hlinitá polňačka, hlavním chodem lesní šotolina a jako dezert si dáme udusanou louku. Stačí se pěkně zapřít ve stupačkách, aby vás tvrdý podvozek nekopal do zadku, a i v terénu se Stornello vodí jako ladná tanečnice. Několikanásobně podřazuji, opět krmím dvouválec třemi nejnižšími kvalty a další porce zábavného jezdění je rázem tu. Vzhledem k razantní reakci na plyn ve vyšších točkách není problém dostat zadní kolo citlivě do smyku, a už se práší za kočárem – no jo, když si nezapomenete vypnout kontrolu prokluzu, jsou pak jedinými asistenty smyku leda tak vaše zápěstí a čínské pneu Golden Tyre. Univerzální gumy s lehce terénním vzorkem mají naštěstí daleko k pověstné lisované tmě. Neztrácely mnoho na asfaltu (snad jen v prvních studených kilometrech byla znát jejich tvrdší směs) a s jistotou - pro potřeby scrambleru zcela dostatečnou – se teď prokousávají i nepevným podkladem. Pokud se trochu rozdovádíte, Stornello vás nevytrestá, ale s maximální trpělivostí vám lehkým roztančením předního kola s mělčím vzorkem připomene, že scrambler je hlavně o široké škále použitelnosti, než o špičkových výkonech a posouvání limitů.

S úsměvem pod přilbou nakonec přijíždím k chatě. Stavím Stornello pod strom a nořím se do kalných vod řeky, přinášejících s sebou fyzické osvěžení. Duševně osvěžen jsem už dostatečně, na to stačila byť jen krátká chvíle v sedle Stornella. Není to motorka, kterou byste si něco dokazovali. Naopak, jako správná Vé sedmička ukáže ona vám, v čem spočívají základní radosti motocyklové jízdy. Poddajná, přítulná a kamarádská; elegantní, ale i trochu špinavá, syrová a divoká, taková dokáže tahle jednoduchá motorka v osobitém provedení kategorie scrambler být. A to vše zároveň. A nebo ne – to už záleží je na vás. Avšak pokud vás Stornello uhrane, budete dychtit objevovat všechny rysy jeho ryzího a bohatého charakteru. Nikdy nebude uchvacovat široké masy ani trhat prodejní rekordy, ale to ani nemůže. Pro Vé sedmičku se musíte rozhodnout ne mozkem, ale srdcem. A pak už stačí jen naprostá maličkost: mít v kapse 249 990 Kč. 

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE