journeyman_brezen




Malaguti Drakon 50

Tak tohle padesátkový žihadlo jednou koupím svým potomkovi k patnáctinám. S jedinou podmínkou - že mi ho bude půjčovat! Věřte nebo ne, ale Drakon má vedle nádherného designu i stejně lahůdkový charakter, který u jiných strojů této objemové kategorie hned tak nenajdete.


Italská škola dokáže i ten nejmenší motor obléknout do nádherného moderního ohozu. Nápaditě řešené kousky kapotáže s futuristickou přední maskou prozrazují inspiraci jiné italky - Benelli TnT. Lakováním s bílým pruhem se zase nese ve stylu Ducati Corse. Krásná zvednutá záď s podsedlovou koncovkou výfuku, ale i spousta propracovaných detailů, jako boční chránič výfuku nebo plastový blatníček na kyvce zadního kola, to vše jako celek tvoří dokonalý celek. Třešničkou na dortu je plastový klín pod motorem - také s bílým pruhem a nápisem Ducati Corse.




Moderního ducha prozrazuje zadní světlo složené z diod, čiré kapičky směrovek a multifunkční displej, na kterém lze pomocí tlačítka ovládaného ukazováčkem levé ruky zobrazit všechny možné údaje.
Jedinou výtku týkající se designu a funkce bych směřoval na jedno zrcátko. Kromě toho, že moc nedrželo v požadovaném nastavení, by Drakonu mnohem více slušelo, kdyby se nad širokým světlem tyčila dvě zrcátka.


Konec obdivování křivek a hurá do sedla. Delší postavy se na Drakon musí trochu poskládat, ale pro menší postavy je posaz vcelku pohodlný a nechává určitou část váhy těla na řidítkách, takže v rukou výborně ucítíte odezvu od předního kola. Ani nohy nejsou příliš skrčené. Počáteční nadšení ze sedla mě ale opustilo při prvním delším výletu, kdy se prosedělo a cítil jsem trubky pod sedlem. Ale je třeba objektivně přiznat, že Drakon je určený spíš pro menší a lehčí postavy a na kratší jízdy. No a když už jsem v tom kritizování, také postranní stojánek není z nejšikovnějších a zaklapování pomocí pružiny neposkytuje tu pravou jistotu.




Vytáhnout sytič a chvilku potrápit elektrický startér a už je tu krásné dvoutaktní dzn dzn dzn, jen zlehka modulované baňkou výfuku vedle motoru a podsedlovou koncovkou. Motor chce ráno před jízdou nechat i několik minut prohřát, jinak protestuje cukáním.
S řachnutím tam padá jednička a jedeme. Na digitálním otáčkoměru pomalu naskakují číslice otáček… dva tisíce… tři tisíce… a pořád se nic neděje. Drakon vůbec netáhne a při sebemenším stoupání hrozí, že se úplně zastaví. Vysvobození přichází těsně před čtyřmi tisíci otáček, kdy jednoválec najednou zabere a dá vám na krátkou chvíli vychutnat velice slušný zátah (na padesátku, samozřejmě). A rychle další kvalt a další … až na finální šestku, na kterou se Drakon nechá na rovině kdykoli poměrně rychle roztáhnout na 80 km/h, po chvíli přemlouvání i na 90-95 km/h. Motor se dá přetočit až na 5000 ot/min, ale od 4600 už tah slábne, takže nemá smysl ho trápit.


Díky výkonovému skoku úplně nahoře v kratičkém pásmu 3900 – 4400 ot je jízda na tomhle nádherném bušítku docela zábavná. Pořád musíte jet na krev, přesně odhadnout pravou chvíli pro podřazení a stále ždímat motor v těch pravých otáčkách. Stejně tak musíte dopředu odhadnout, jestli vás zatáčka zpomalí na pětku, nebo až na čtyřku. S Drakonem se prostě nedá jet pomalu vyhlídkově. Buď pojedete na 100% a užijete si krásného rozzuřeného ječení plně vytáčeného stroje a neustálého řazení, nebo se budete trápit.


V tomhle řádění vás skvěle podporuje perfektně odstupňovaná převodovka. Sice si u vyšších rychlostí občas neodpustí mezikvalt se zaječením motoru, ale přesto je to spíš „jemná“ než „dupací“ záležitost.

Přestože to na první pohled není vůbec zřejmé, Malaguti Drakon 50 konstrukčně vychází z padesátkového supermotardu Malaguti XSM, které jsme měli k testu minulý rok. Litý rám a tuhý podvozek dávají v zatáčkách příjemnou jistotu, svou daň si ale odvedou na hrbolech, kde je nutné pořádně držet řidítka, aby vás to nesklepalo.
V zatáčkách vás podrží sportovní pneumatiky, které snesou i nějaký ten odvážnější náklon. Brzdy jsou spíše tupější - možná je to pro takhle lehoučkou mašinu pro začátečníky lepší.


Nakonec jsme se odhodlali i ke zkušební jízdě ve dvou a výsledek kupodivu není až tak špatný. Čekal jsem, že tak malá a lehoučká motorka s vyvýšeným místem spolujezdce bude téměř neovladatelná. A ona se kupodivu dá ovládat vcelku příjemně a s dostatečnou jistotou v řízení.
Při spotřebě okolo 2-3 litry stačí jednou za měsíc dolít benzín do nádrže na 10 litrů a olej do nádržky odděleného mazání.


Malaguti nabízí stroj, se kterým se začínající nadšenec opravdu vyřádí. Naučí se mít cit pro motor a jízdu, přesně řadit, trochu to naklopit do zatáčky, předjet pár kolegů na Simsonech a před gymplem ulovit tu nejprsatější blondýnu.
Drakon sice není z nejlevnějších, ale u takového skvostu asi patří k věci i to, že ho nebude mít úplně každý. A ta nádhera a podoba s TnT za to stojí.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist