Kymco People S 200i
Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 25.6.2007 | Zobrazeno: 26 569x
Bylo by velkou chybou házet Kymco do jednoho pytle s čínskými značkami, které rostou jako houby po dešti a zaplavují evropský trh produkty s leckdy diskutabilní kvalitou. Tak za prvé, Kymco je značka z ostrovního Tchaj-wanu, který je s Čínou v napjatém vztahu a dělá vše pro to, aby jej Čína nespolkla. Za druhé, Kymco není žádná rychlokvaška, ale výrobce s čtyřicetiletou tradicí výroby jednostopých vozidel. No a za třetí, pokud byste váhali nad kvalitou tchaj-wanské výroby, podívejte se na nápis na zadní straně monitoru nebo notebooku, na kterém tento článek čtete. S velkou pravděpodobností tam objevíte informaci „Made in Taiwan“...
Kapitoly článku
Design

Díky kompletnímu osazení signalizačních světel diodami zbylo v alternátoru dost výkonu na dvě žárovky H4 v hlavním světlometu. People díky tomu v noci opravdu výborně svítí a i ve dne je v zrcátkách aut nepřehlédnutelný.
Posaz, výbava
Klasický skútrový posaz nabízí spoustu místa a osobně jsem ověřil, že ani největší dlouháni budou mít dost místa na kolena a nemusí uhýbat nohou ani při vytočení řídítek do maximálního rejdu. Sedlo je pohodlný cvalík a v pohodlí jsem s ním absolvoval i několik delších cest po severu Čech.
Menší zrcátka jsou pohledná, nevadí při proplétání mezi auty, ale výhled dozadu není zase tak skvělý a při sledování provozu vzadu mě to nutilo se občas přikrčit či vyklonit, abych pohledem obsáhl dostatek prostoru. Zkrátka není to špatné, ale už jsem potkal i lepší.

Před koleny jezdce je klasický háček na tašku, vedle něj zámek se spínací skříňkou, která umožňuje také otevření podsedlového prostoru a níže umístěné příruční schránky. Oba odkládací prostory je dokonce možné odemknout i bez vypnutí motoru! Stačí zatlačit klíček a pootočit a otevře se asi dvoulitrová schránka v kapotáži, kam se vejde spousta drobností. Pod sedlo se kvůli velkým kolům bohužel nevejde integrálka, ale otevřenou helmu tam uskladníte v pohodě.
Plexištít není tak vysoký, aby vás plně schoval do větrného pytle, ale oceníte jej v dešti, kdy budete mokří jen od hrudníku nahoru.
Motor

Vzduchem chlazený jednoválec je od letoška osazen vstřikováním a chytá na první dotek startéru. S klasickým variátorovým zvukem se skútr ochotně rozhýbe na 80 km/h a při pohybu po městě reaguje na otočení plynovou rukojetí slušným zátahem bez jakékoli prodlevy. Na osmdesátku už jde zrychlování pomalu a maximálka se zastaví na značce 110 km/h na tachometru, v reálu ale spíše na 100 km/h, protože tachometr trochu nadsazuje do plusu. To vše se obejde bez jakýchkoli vibrací.
Zajímavý je průběh vytáčení variátoru - rozjezd se odehrává na nižší otáčky, pak to variátor vyžene do vyšších otáček a ke konci zrychlování zase ubere.
Odpružení, brzdy

V maximální rychlosti se díky velkým kolům chová klidně a dobře si drží vybranou stopu. V zatáčkách se v při náklonech chová neutrálně a předvídatelně, snad jen pokud se rozhodnete hledat limity a položíte si otázku „čím si asi tak dole škrtnu“, po určité hranici se najednou projeví tenčí pneumatiky a málo odezvy od předního kola. Do těchto fází se ale běžný uživatel nikdy nebude pouštět. Takže pokud to shrnu - podvozek je opravdu na jedničku.
Horší známku bych ale z hlediska motorkáře přidělil brzdám. Zadní dvoupístek je krásně citlivý a má poměrně energický náběh, dobře se dávkuje a díky umístění těžiště hodně vzadu zastane velký kus práce. Naproti tomu přední jednopístek je podstatně slabší, vyžaduje větší tlak na páčku a je méně čitelný. Tohle rozložení brzdných sil vás po přesednutí z motorky moc nepotěší, protože většina vyježděných řidičů v krizi spoléhá spíš na předek. Podle výrobce je to ale naschvál - stroj je totiž určený pro širokou veřejnost, no a široká veřejnost má při náhlém brždění sklony moc nepřemýšlet a pořádně vzít za obě páčky.

Tchaj-wanský stroj je osazen tchaj-wanskými pneumatikami KENDA. Při slunečném počasí a na vyhřáté silnici držely jako čert a utrhnout je bylo téměř nemožné. Při krátké projížďce v chladnějším počasí na polosuché silnici už ale měly grip podstatně horší a při brždění se mi podařilo je utrhnout docela snadno.
Jízda, spolujezdec
Motor je orientovaný spíše na zátah než na výkon a jízda se spolujezdcem je vcelku příjemná a stroj se v městském provozu pohybuje docela svižně. Spolujezdec má dostatek pohodlí díky výklopným stupačkám, pohodlnému sedlu a zadním madlům přecházejícím v plotnu na zavazadla.
Na hlavní stojan jde People S 200i doslova jako po másle, s bočním stojánkem je to ale o něco horší - je jištěný pružinou a nedrží ve vysunuté poloze, takže vysunutí je lepší ze sedla vůbec nezkoušet a ani držení stroje není třeba na nerovném povrchu tak jisté.
Shrnutí

Informace o redaktorovi
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)