KTM RC8

Text: Tomáš Mikšovský | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 14.7.2008 | Zobrazeno: 61 360x

Tak a je to tady! Horlivě očekávaná novinka letošního roku je bezesporu „baby“ RC8. Právě toto „batole“ bylo poprvé odhaleno na milánské výstavě koncem loňského roku a odneslo si zasloužené uznání od všech přítomných návštěvníků. Bylo pouze otázkou času, kdy tato naleštěná „zbraň“ superbikových parametrů vyjede z výrobní linky, nyní ovšem čeká továrnu KTM ještě důležitější zkouška rozjetého projektu – obstát v konkurenci! První supersportovní motocykl firmy KTM, která je především jedničkou v kategorii motocross a enduro, se podle předpokladů představí již v následujícím roce v závodech World Superbike a inženýři závodního oddělení to rozhodně nebudou mít jednoduché. A jak vidno z našeho testu, i ve třídě superstock může rakouská „střela“ na procházku růžovým sadem rychle zapomenout!

Kapitoly článku

Když jsem před naší redakcí pomáhal vykládat z oranžové dodávky rakouských sousedů další várku „testovaček“, spatřil jsem onu žádoucí třešničku na dortu ala RC8. Design je opravdu znamenitý – ostré linie pravého závoďáku, typická slušivá oranžáda, protáhlé přední světlo, malinká a špičatá prdelka, úžasné blikače, to vše je jednoznačně originál každým coulem. Prohlížím si ji pěkně zblízka a nemůžu přijít na to, co mi tahle oranžová „potvůrka“ připomíná. „Nějaká podoba tam ale přece je!“ říkám si. Obejdu ji ještě jednou dokola a v tu chvíli mi to probleskne hlavou. Značná podoba FP-1čky se nezapře! A proto ve skrytu duše tajně doufám, že stejný osud nepotká i tuhle krasavici, která Vás neúprosně vybízí k závodním radovánkám. To vše ale ukáže čas! Ovšem svým sportovním vzhledem mě tahle KáTéemka dostává do kolen, přestože detailnější pohled odhalí drobné nedostatky. Tak pojďme si očíhnout její srdnatý design!

RC8čka je vskutku oháknuta do odvážného kabátu, ale nápaditosti se meze nekladou, a tak je jen dobře, že továrna KTM pokračuje v nekonvenčním stylu i vstupem do prestižní kategorie superbike. Kabátek testovaného motocyklu se „smáčel“ v typických barvách, tedy v černé a oranžové. Pouze přední maska a boční kapoty jsou nalakovány metalickou barvou s perleťovým pigmentem, která působivě odráží denní světlo. Ostatní díly jako přední blatník, palivová nádrž a postranní kryty vzduchového saní jsou oblečeny do oranžové matovky. Tu už bohužel nezahalil transparentní lak a tak povrchová úprava nedoznala patřičné ochrany a odolnosti. Z tohoto důvodu mě příliš nepřekvapil odlupující se lak na nádrži již po první pětistovce najetých kilometrů.

Naopak černá krovka s vysokým leskem krásně koresponduje s přední částí motocyklu. Netradičně protáhlé tvary zaujímá přední světlo vzbuzující dojem naštvaného predátora a stejně tak zajímavá jsou i zpětná zrcátka, která zdobí povedené směrovky a v běžném provozu odvedou kvalitní práci. Ovšem i zadní část je elegantně vybavena krásným koncovým „LEDovým“ světlem a společně s dvojicí blikačů vytváří těžko přehlédnutelnou část motocyklu.

Další věcí, která nezůstane bez povšimnutí, je informační centrum samotné KáTéeMky. Multifunkční display přístrojové desky vypadá jako sportovní kapesní počítač, který se dá pohodlně ovládat palcem a ukazováčkem levé ruky i během jízdy. Přes všechny víceméně standardní generované hodnoty, jako jsou informace o stavu najetých kilometrů, dojezd, čas absolvované jízdy, průměrná rychlost, odpočet kilometrů do příští servisní prohlídky, teplota motoru a okolí, hodiny, digitální otáčkoměr a v neposlední řadě přes dvě skupinky kontrolek, postrádám ukazatel zařazeného převodového stupně. Ovládací prvky jsou přesně na tom místě, kde byste je hledali, a vše máte pěkně po ruce. Hydraulicky ovládaná spojková i brzdová páčka je stavitelná, a tak uspokojí všechny náročné motorkáře. Tohle „eRCéčko“ vlastní v základní výbavě i sportovní tlumič řízení, který dle mého názoru má navrch před konkurencí. Značka White Power je zárukou kvality, proto manuálně stavitelný tlumič nabízí 33 poloh jemného nastavení, ze kterého si určitě vyberete.

Samotný motocykl je postaven na zcela novém, přesto tradičním rámu z chrom-molybdenových trubek, který má mřížkovou strukturu. Rám je díky různě velkým průměrům nosných trubek lehčí a motor zaujal to nejvýhodnější místo, ze kterého budete moci těžit především v členitých pasážích okruhu. Zadní tuhá vidlice je vyrobena ze dvou kyvných ramen a zajišťuje lepší trakci a stabilitu v zatáčkách. Překvapil mě nedokonale opracovaný odlitek kyvné vidlice v místě, kde prochází osa zadního kola, ovšem to je pouze kosmetická nedokonalost.

V žádném případě nečekejte změnu ve volbě podvozku. KTM jednoznačně vsází na zkušenost a kvalitu, přední vidlice WP upside-down mají průměr 43mm a jsou plně stavitelné. Předpětí pružin můžete regulovat v rozsahu 10ti mm a k dispozici máte 32 poloh kompresního a 28 poloh zpětného útlumu. A jak je na tom zadek? Zadní odpružení, nabízí propracovaný systém přepákování, které je speciálně vyrobeno pro závodní monoshock WP. I ten je plně stavitelný a připraven absorbovat jakýkoliv jezdecký styl, takže „ready to race“! Slušivé jsou i kola Marchesini z lehké slitiny, jenž od výrobce obouvají pneumatiky Pirelli Dragon Supercorsa o klasických rozměrech 120/70 R17 - 190/55 R17 a dopřávají jezdci super ovladatelnost a bezpečnost během jízdy. Ani brzdy neměnily svého výrobce a tak značka Brembo se postarala o dodání dvou předních čtyřpístkových třmenů, které jsou radiálně uloženy a spolupracují s dvojicí plovoucích kotoučů o průměru 320 mm. Zadní kolo spolehlivě zastavuje dvoupístkový třmen a disk o hodnotě 220 mm.

RC8čku jsme si pěkně „oloupali“ jako vejce natvrdo a nyní už zbývá představit samotný „žloutek“ o objemu 1148 ccm a pak už jen - dobrou chuť! Motoru je věnována asi největší pozornost a proto jsem si ho nechal až nakonec. Tenhle rakouský superbike se odhodlaně pouští do boje s konkurencí se zcela novým kapalinou chlazeným čtyřdobým dvouválcem o zdvihovém objemu 1148 ccm. Na válce v úhlu 75 stupňů byly posazeny nové hlavy, které hrají velkou roli ve finálním výkonu RC8čky. Každý válec hostí dvě vačkové hřídele poháněné řetězy a dávají do pohybu přes vačkovou řemenici všech osm ventilů. Továrna KTM vyždímala z tohoto superbikového „dvouhrnku“ bezmála 154 koní při 10 000 ot./min., což je úctyhodný výkon, ale v testu mi ještě troška do spokojenosti chyběla. Ovšem kroutící moment, jež má hodnotu 120Nm kolem osmi tisíc je příjemný a velmi citelný.Na těchto hodnotách se bezesporu podílí pevnější ojnice, ultra-ploché písty a dva vyvažovací hřídele.

Ale to už hydraulicky ovládaná vícelamelová „mokrá“ spojka přenáší stádo vraníků skrovného farmáře na šestistupňový převodový segment. Odtamtud je hnáno přes sekundární převod 17:37 přímo na zadní kolo a vozovku. Určitým estetickým a především praktickým trendem je také výfukový systém, který je umístěn podélně pod motorem. Motocykl je v celé své délce, díky zvolenému typu hnacího agregátu, značně úzký a tak by byla škoda tuto přednost nedotáhnout do zdárného konce. Výsledkem je lepší ovladatelnost a vzhled této supersportové KTM. Taktéž s E3 limity si tenhle „hrombác“ ve spolupráci s katalyzátorem, lamda – sondou a velkou tlumivkou hravě poradí. Letem - světem jsme si připomněli do čeho je toto „baby“ oblečeno a čím vším disponuje, takže je nasnadě, abychom si s tímto „dítkem“ malinko pohráli.